BALADA O MIKULÁŠSKÉ NADÍLCE
Na Svatýho Mikuláše
zneu¾ili andìla,
kdo takové høíchy páše,
to se pøece nedìlá.
Andìl byla Bo¾ena, koleda,
dvìma èerty zmo¾ena, kole, koleda.
Nadílku jí schovali, koleda,
nemravnì se chovali, kole, koleda.
Nebe, peklo, Lucifer,
to nebylo kluci fér,
s nezletilým andìlem
páchat høíchy na tìle.
Zajistili indicie –
- uhlí, pytel, pometlo,
zaèla pátrat policie,
všechno se to popletlo.
Nevìdìla Bo¾ena, koleda,
kým ¾e byla zmo¾ena, kole, koleda.
„Byli èerný, veliký, koleda,
a dìlali budliky, kole, koleda!“
Nedìlali cavyky,
mìli rudý jazyky
a chlupatý ocasy,
èerti patøí do basy!
Mikuláš ztratil pláš»,
Bo¾ka vìneèek,
byl to prej mladej Frej
a s ním Nìmeèek.
Pøedvolali všechny èerty
ze Lhoty i z okolí,
øekli Bo¾ce – teï vyber ty,
co tì táhli do polí.
Stáli tam jak telátka, koleda,
ta èertovská èeládka, kole, koleda.
Obleèeni do masek, koleda,
rohy, pytel, opasek, kole, koleda.
Bo¾ka málem v komatu
mìla poznat po hmatu,
po èichu a po hlase,
trefit sotva mohla se.
Z toho plyne nauèení
pro nevinné andílky,
¾e není úspìch zaruèený
z mikulášské nadílky.
Vzpomeòte si na Bo¾ku, koleda,
a èertovskou škrabošku, kole, koleda.
Døív by církev sna¾ivá, koleda,
pálila ji za¾iva, kole, koleda.
Nestaèily dùkazy
na pekelné úkazy,
lepší doma nocovat
ne¾ s èertama obcovat.
Mikuláš, ztratil pláš»,
Bo¾ka iluze,
Øíkali ve Lhotì
v samoobsluze.