Biblické pøíbìhy – Starý zákon (2) PRVNÍ LIDÉ
"Na poèátku stvoøil Bùh nebe a zemi." (Gn 1,1) Touto vìtou se otevírá první z pìti takzvaných Moj¾íšových knih, kniha Geneze, a tady také zaèínáme listovat dìji Starého zákona. Zvìst o tom, ¾e Bùh je a ¾e je stvoøitelem a garantem nebe, zemì a ¾ivota, tak ji¾ v prvních slovech biblické zvìsti dává ètenáøi zorný úhel, stanovisko, z nìho¾ má posuzovat dìjiny svìta, svùj ¾ivot a perspektivu planety. Stvoøení probíhalo, jak praví bible, po šest dní. Sedmého dne Bùh po ukonèeném díle odpoèíval.
Z textu Geneze se dovídáme, ¾e Stvoøitel hned prvního dne slovy "Budi¾ svìtlo!" dává vystoupit dílu z temnot. Druhého dne se tu ji¾ klene obloha, od ní¾ se oddìlují vody. Tøetího dne vystupuje z vod zemì, na ní¾ se zazelenají stromy a rostliny. O den pozdìji zazáøí na obloze hvìzdy a v páté etapì stvoøení se objeví ptactvo, hmyz a vodní ¾ivoèichové. Koneènì šestého dne je Zemì zabydlena ¾ivoèišstvem a Bùh rozhoduje o stvoøení prvního èlovìka - Adama.
"Uèiòme èlovìka," praví Bùh biblického podání, "aby byl naším obrazem podle naší podoby. A» lidé panují nad moøskými rybami a nad nebeským ptactvem, nad zvíøaty a nad celou zemí i nad ka¾dým plazem plazícím se po zemi." (Gn 1,26)
Tak tedy vznikl Adam - a proto¾e èlovìku samotnému je na zemi smutno, povstává vzápìtí z Adamova ¾ebra i jeho dru¾ka, naše pramáti Eva.
Biblický text zaznamenal, ¾e svìt vzešlý z vùle Boha - Stvoøitele byl dobrý. Tak hned, kdy¾ prvého dne spatøil Bùh svìtlo, øekl, "¾e svìtlo je dobré". (Gn 1,4) Tento citát, pokládaný za vyhlášení prvotní harmonie a dokonalosti svìta, se pak na prvních stránkách bible ještì šestkrát opakuje.
V ráji, "v Edenu na východì", (Gn 2,8) který byl prvním útulkem lidské dvojice, dal pak Bùh vyrùst "všemu stromoví ¾ádoucímu na pohled, s plody dobrými k jídlu, uprostøed zahrady pak stromu ¾ivota a stromu poznání dobrého a zlého". (Gn 2,9) Tady se líèení událostí dostává ke kruciálnímu obratu knihy Geneze a lidského údìlu: rozhodnutím Bo¾ím smìli toti¾ Adam s Evou pojídat ovoce ze všeho stromoví - s výjimkou plodù stromù poznání dobrého a zlého.
Je zajímavé, ¾e se první zmínka o dvou stromech uprostøed zahrady najednou koncentruje na strom jediný a autoøi, analyzující biblické texty tedy odvozují, ¾e se v Písmu promítají rùzné verze, rùzné roviny vyprávìní, pøedávané dlouhou ústní tradicí.
A» je to ji¾ jakkoliv, z textu vyplývá, ¾e byli první lidé v této chvíli vystaveni prvnímu pokušení. Koncentrované zlo, ïábel v podobì hada, vyu¾ívá jako nástroje k prvnímu lidskému selhání Evy. Pøed stromem poznání vemlouvá Adamovì ¾enì, "¾e v den, kdy z nìho pojíte, otevøou se vaše oèi a budete jako Bùh znát dobré i zlé".(Gn 3,5)
Eva a po ní Adam okusili tedy zakázaného ovoce. Chtìli všechno, pøekroèili mez danou lidské moci a pøišli o mnohé. Eva s Adamem poznali, ¾e jsou nazí, a ukryli se pøed tváøí Bo¾í.
"Kde jsi?" volá Bùh na Adama - a Adam se vyznává ze studu za vlastní nahotu a také z pøestoupení zákazu.
"V potu své tváøe budeš jíst chléb," zní ortel vyslovený nad prvními lidmi, "dokud se nenavrátíš do zemì, z ní¾ jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš." (Gn 3,19) Trest stíhá Adama, Evu i proradného ïábla, který se pøevtìlil do podoby hada. A ilustrace nábo¾enských katechizmù nám názornì zpodobòují vyhnání dvou zoufalcù z ráje, v nìm¾ hrají roli andìlé s plamennými meèi, kteøí brání jejich návratu.
A nyní, budeme-li chtít rozvinout popisované dìje, mìli bychom zalistovat Talmudem.
Jde o dílo, které vznikalo zhruba tisíc let, od 2. a¾ 4.století pøed Kristem a¾ po nejmladší pasá¾e, datované a¾ sedmým stoletím po Kristu. ®idé tu vytvoøili skuteènou encyklopedii svého národa - ve dvou podobách. Jednak jde o Talmud babylonský, jednak o Talmud jeruzalémský. Ten první èítá 12 svazkù a dva a pùl milionu slov.
Pro porovnání si uveïme, ¾e kompletní soubor Starého a Nového zákona (v ekumenickém pøekladu) èítá svazkù 17. Kdybychom vzali v potaz fakt, ¾e hebrejština nepíše samohlásky, a svazky Talmudu by byly psány latinkou, byl by poèet svazkù ještì mnohem objemnìjší. Šlo by, jak odhadují znalci, o 12tisíc stran. Autoøi Talmudu jsou pøesvìdèeni, ¾e vedle zákona psaného v pìti knihách Moj¾íšových, v tzv Tóøe, existuje ještì zákon nepsaný, inspirovaný Bohem, právì tak jako starozákonní zvìst.
Pùvabný na Talmudu je pak fakt, ¾e ®idé stále více rozvádìjí dávná dìjství, mimo jiné právì poznámky ke vzniku prvního èlovìka. Tak¾e, jak napsal myslitel Elie Wiesel, "Tóra nemá zaèátku, ale Talmud nemá konce." Krom Talmudu, jeho¾ stránky jsou ji¾ dány, vzniká ještì pøíbuzná literatura, spisy etické, mystické - a takových jsou tisíce.
Èeský ètenáø nemá k dispozici kompletní èeský pøeklad tohoto objemného díla, mù¾eme však èerpat z díla citovaného Elie Wiesela, z Rabínské moudrosti dle Talmudu, kterou zpracoval J.Hirsch, ale také ze studie spisovatele Jiøího Langera a z øady dalších autorù. Podívejme se tedy na stvoøení Adama v podání Talmudu.
"Kdy¾ stvoøil Bùh svìt, postavili se všichni tvorové s èlovìkem v èele do dvou dlouhých øad a Hospodin urèil ka¾dému z nich dobu jeho trvání na zemi." K èlovìku pravil Bùh: "Budeš ovládati celou pøírodu. Veškeré ¾ivoèišstvo bude tobì podrobeno a svým duchem pronikneš hlubiny moøské i dalekou øíši vzduchu; 40 rokù budeš dlíti na zemi!"
Nablízku èlovìka stál osel, pes a opice.
K oslu pravil Bùh: "Bøemena budeš nositi, bodlákem se budeš ¾iviti a dosáhneš vìku 30 let."
Na to øekl osel: "Takový bídný ¾ivot jsi mi udìlil a ten má ke všemu 30 rokù trvati? Odejmi mi polovinu, já se 15 lety úplnì spokojím."
"Budi¾!" pravil Bùh.
Nyní pøišel na øadu pes a Tvùrce svìta pravil k nìmu:
"Budeš hlídati majetek svého pána ve dne i v noci, nenalezneš nikdy klidu a 30 rokù bude ¾iv!"
Pes odpovìdìl: "Pane, trpký osud jsi na mne uvalil a 30 rokù mám jej snášeti? Buï mi milostiv a odebeø mi 15 rokù tohoto bídného ¾ivota!"
"Stani¾ se!" , pravil Stvoøitel.
K opici pak promluvil Všemohoucí takto:
"Budeš slou¾iti lidem za posmìch, ka¾dý bude tebou opovrhovati a 20 rokù budeš ¾iva!" Ale opice prosila Boha, aby jí odòal 10 rokù. Bùh jí vyhovìl.
Kdy¾ pak se zvíøata byla vzdálila, otázal se Bùh èlovìka, zda jest se svým osudem spokojen. Èlovìk odpovìdìl:
"Tys mi vytkl tak vysokou a krásnou ¾ivotní úlohu, ¾e mohu býti na to hrdým, ale mé trvání na zemi jest pøíliš krátké. Nemohl bys mi pøidati léta, která odmítl osel, pes a opice?" A Hospodin na to pravil:
"Staò se vùle tvá!"
A tak do 40 rokù, pùvodnì Bohem urèených, skví se èlovìk v plné kráse a mu¾nosti. Jeho duch proniká veškery taje svìta a on vládne celou pøírodou. Pak však chce získati velkého jmìní, pøicházejí léta oslí. On se lopotí, nosí bøemena na svých bedrách a uskrovní se v pokrmu i v nápoji. Koneènì nabude jmìní a jest 55 rokù stár.
Nyní pøicházejí léta psí. On vidí v ka¾dém èlovìku nepøítele, který jej chce pøipraviti o jeho majetek. Nenalézá klidu ani pokoje. I v noci vstává, boje se, aby se nevloudili lupièi do jeho bytu, a ne¾ se nadìje, jest 70 rokù stár.
Ke konci pøicházejí léta opièí. Má nejistou chùzi, dr¾í se køeèovitì své hole, svìt nedbá slov jeho a on slou¾í za posmìch celému okolí. Jest to smutný obraz lidského ¾ivota." (Sešity 31/1069)
Krom toho mìl pøi stvoøení všeho tvorstva Bùh na mysli i pouèení pro èlovìka vzdálenìjší budoucnosti. V Talmudu je nám toti¾ pøedestøena (v podání Jiøího Langera) následující otázka:
Proè byl èlovìk stvoøen teprve jako poslední tvor? Proto, aby se mu øeklo, kdy¾ zpyšní: "I ten komár je pøednìjší (byl na svìtì døíve ne¾ ty)"". Na jiném místì pak èteme, ¾e Bùh pøehlédl vše, co stvoøil, a hle, bylo to velmi dobré. Tedy o všem, co stvoøil, dokonce i o jedovatých hadech, štírech a moskytech, ba i o tìch, co se projevují jako škùdci svìta - o tìch všech Písmo praví: vskutku, jsou velmi dobøí. Všichni svìtu slou¾í a vedou ho, ale lidské dìti jsou nevìdoucí. Bùh nám skrze nì zjevuje své poselství a k nièemu z toho, co stvoøil, nesmíme pøistupovat s pohrdáním." (Jiøí Langer v souboru svých studií).
Jinak bylo první provinìní lidské potrestáno smrtelností èlovìka, vyhnáním z ráje a úmornou prací na tomto svìtì. Co¾ bývá vìtšinou posuzováno jako tvrdý trest. Ne tak v Talmudu. U moudrostí, citovaných J.Hirschem se napøíklad dovídáme:
"Viz, jak se konání Boha liší od konání lidského: Rozzlobil-li èlovìk bli¾ního, pronásleduje ho tento do smrti, jinak Bùh: klnul hadovi a pøece nalézá tento všude potravy, klnul ¾enì a všichni tou¾í po ní, klnul zemi a všichni béøeme z ní svou potravu".
A na jiném místì se píše: "Kdy¾ pravil Bùh Adamovi: trní a hlo¾í nech» zplodí tobì zemì, kanuly hoøké slzy z oèí Adamových; kdy¾ však podotkl Bùh: v potu tváøe budeš pojídati chleba svého - upokojil se zase Adam."
Talmud však zahrnuje krom mravních pouèení i notnou dávku ¾idovského humoru. U J.Hirsche se doèítáme, "proè stvoøil Bùh ¾enu ze ¾ebra Adamova. Kdyby ji byl Bùh stvoøil z hlavy, byla by zpyšnìla, z oka, stala by se nadmíru ¾ádostivou, z ucha, pøíliš zvìdavou, z úst pøíliš ¾vatlavou, ze srdce chtivou, z rukou tuze zamìstnanou, z nohou pøíliš tìkavou. Místo toho byla stvoøena ze skrytého a skrovného dílu Adamova - a v¾dycky, kdy¾ jí byla stvoøena nìkterá èást tìla, volal hlas: budi¾ skromna! A pøece má ¾ena (cosi) ze všech chyb uvedených."
A posléze se nám Talmud sna¾í odpovìdìt na otázku, copak bylo stromem, jeho¾ plody pojedl Adam na pokyn hada. Prý to "byla vinná réva, neb nic nezpùsobuje lidem tolik náøku, jako víno", a øeknìme rovnou alkohol.
Vra»me se však k biblickému textu a k vyhnání z ráje. V další fázi vyprávìní, jak si snadno nalistujeme v biblickém textu, se pak dovídáme o dvojici synù Adama a Evy, o Kainovi a Ábelovi.
Kain a jeho bratr obìtují Bohu - Bùh však vìnuje pozornost pouze hranici Ábelovì; ¾árlící bratr Kain se z úst Bo¾ích dovídá, ¾e obì» není rozhodující.
"Co¾ nepøijmu i tebe, budeš-li konat dobro?" (Gn 4,7) Nebo», jak se mnohokrát doèítáme v Písmu, nechci obì», ale slušné poèínání èlovìka na zemi. Kain se však místo pokání dopouští první vra¾dy v lidských dìjinách. Její prapøíèinou byla ¾árlivost a nedostatek solidarity s vlastním sourozencem. Kdy¾ se Bùh ptá po Ábelovi, odpovídá Kain beze stopy lítosti:
"Co¾pak jsem strá¾cem svého bratra?" (Gn 4,9) Kain je tedy poznamenán, vylouèen ze spoleèenství Bo¾ího lidu a ètenáøùm se dostává poznání, ¾e náš bli¾ní mù¾e pøijít o ¾ivot nejen naším násilím, ale ji¾ i bì¾nou mravní laxností, lhostejností a opomíjením dobra.
A tu nelze, ne¾ se vrátit k moudrostem Talmudu. Otázka, kterou cituje Jiøí Langer, zní:
"Kdo znièil jednou ranou ètvrtinu svìta? - Kain, nebo» tenkrát existovali jen ètyøi lidé" na široširém svìtì. A "proè byl stvoøen jediný èlovìk", jak cituje J. Hirsch? „Aby se stal otcem veškerého èlovìèenstva a tím se dalo najevo, ¾e kdo usmrtí jediného èlovìka, témìø rozboøí celý svìt, a kdo zachová jediného èlovìka, skoro zachová celý svìt."
Co se Kaina týèe, rozhodující byla jeho odpovìï na otázku Stvoøitele. Právì tak, jako se vyhnul pøímé odpovìdi jeho otec Adam, kdy¾ se Hospodin vyptával: "Adame, kde jsi?", selhal i jeho syn Kain, kdy¾ byl dotázán: "Kde je tvùj bratr Ábel?"
Jak si povšimneme pøi èetbì autentického textu, teprve v tomto okam¾iku dochází i ve druhém pøípadì k trestu. V Kainovì pøípadu k vyvr¾ení ze zemì. (Gn,9-17). Místo Kaina a Ábela se pak stává Nositelem hlavní vìtve rodokmenu izraelského národa další Adamùv syn - Set (Šét). Pak bì¾í stovky let a jména potomkù, kteøí smìøují od Adama ke Kristovi.