Pojïme se seznámit s „Knihou knih“ – BIBLÍ. Pøijmìte pozvání Slavomíra Ravika a ponoøte se do poselství a myšlenek v Bibli ukrytých.
V ka¾dém pøípadì jde svìtovì o nejvydávanìjší literární dílo, na nìm¾ byla zbudována kultura soudobého spoleèenství.
Biblické texty jsou tedy souèástí vzdìlanosti. Pravda, otevøení knih Starého zákona a vnoøení se do textù, které spisovali èetní autoøi pøed tisícovkami let, není snadné. Moj¾íšùv zákon, kroniky dávných událostí, itineráøe cest, jimi¾ se ubírali pustinami Blízkého východu ¾idovští patriarchové, výroky prorokù, ¾almy, knihy moudrosti a básnická díla Starého zákona nesou na sobì rysy své doby, úroveò dávného myšlení. To je však jen jeden dùvod, proè dvacáté století tì¾ko vniká do dávno zformulovaných pravd a lidských zkušeností.
Druhým dùvodem je sama naše doba, její charakter. Dnes je víra v Boha pokládána bezmála za atavizmus, za nemoderní pøe¾ívání dávno odbytých povìr a bájí. Naši souèasníci však bezdìènì vytváøejí nové povìry - v našem dvoutaktním myšlení se zrodily napøíklad protipóly barbarství a civilizace, pøièem¾ tituly civilizovaného svìta zdobíme pøedevším svou vlastní epochu. Co nám však dává právo nazývat se vìkem civilizovaným?
Jestli¾e se pokusíme se znalostí starozákonních zvìstí posuzovat náš vlastní svìt, zjistíme, ¾e naší dobì sotva mù¾eme jednoznaènì pøipsat adjektivum civilizovaná - snad proto, ¾e jsme se dokázali obout, vybavit moderními komunikaèními prostøedky a létat do vesmíru? V¾dy» jsme pøitom notnì ponièili pøírodní i spoleèenské vazby, v nich¾ jsme odkázáni ¾ít! To byl dùvod, proè jsem pøed èasem napsal útlou studii o ¾ivotì Kristovì. Tehdy jsem si uvìdomil, ¾e se stejnou naléhavostí se musíme zamýšlet i nad Starým zákonem bible, nad oním dávným kmenem, z nìho¾ vyrùstala evangelia Nového zákona a z nìho¾ povstal Kristus sám.
První èást bible stojí za toto zamyšlení u¾ jen proto, abychom si vùbec uvìdomili, èím jsme starozákonním autorùm povinováni. Nevím, ale snad málokdo si uvìdomí, ¾e tyto staré texty ovlivòovaly naše myšlení a ¾e dodnes, èasto mimodìk, u¾íváme biblickou pojmovou výbavu, i kdy¾ v našich moderních obratech ztratila pùvodní smysl. Ani¾ bychom vzpomnìli na biblického Daniela, hovoøíme o "jámì lvové". I ti, kdo jak¾iv nepøeèetli jedinou stránku starozákonních knih, vìdí, ¾e "kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá" a ¾e "kdo seje vítr, sklízí bouøi". Rádi kryjeme svou pomstychtivost biblickým výrazem "oko za oko, zub za zub"... Hrnèíøi mají po staletí ve znaku Adama, který byl v biblickém podání vytvoøen právì z hlíny. Ani¾ bychom vìdìli o pùtkách Jákoba a Ezaua, chápeme, co znamená "zaprodat se za mísu èoèovice". Mluvíme o metuzalémském vìku, o Kainovì znamení, èasto uva¾ujeme ve stylu "po nás potopa", pøipomínáme si sedm let tuèných a sedm let hubených, Evino pokušení, mládence z pece ohnivé, manu nebeskou, nebo tanec kolem zlatého telete ...
To jsem vybral jen nìkolik obratù, které mi náhodou vytanuly na mysli. Generace, která neprojde lekcemi biblických dìjin (a i u nás došlo k absenci této výchovy), nepochopí ani tyto obraty, ani výtvarné dìjiny, bìhem nich¾ velcí mistøi pøenášeli biblické motivy do tvrdého mramoru nebo na plátna svých obrazù.
Ten, kdo nepoznal biblické dìjiny, nepochopí však ani køes»anství, a tedy ani historii našeho kontinentu, jeho¾ nejvìtším dílem se stalo sjednocení Evropy jedním duchovním odkazem nesoucím znamení køí¾e...
Krom toho si bible vy¾aduje naši pozornost proto, ¾e si klade tyté¾ otázky, k nim¾ dospívá ve zralém vìku bezmála ka¾dý z nás: má-li ¾ivot smysl, anebo je-li pouhým pøesýpáním èasu, v nìm¾ se - a¾ na technické zdokonalování - nic nemìní.
Bible se také ptá a odpovídá na otázku, je-li nad námi vyšší mravní princip. Bytost laxní, lhostejná, snad mù¾e z "pøevahy" své nevíry toto pojetí odmítnout mávnutím ruky. Je však nesporné, ¾e biblický metr, který nás odkazuje k autoritì le¾ící mimo dosah našich smyslù, nám dává nový zorný úhel, nejvyšší zákon ¾ivota. A zorným úhlem, jak víme, je urèeno cítìní, uva¾ování a èiny èlovìka. Bezvìrec mù¾e pochybovat o Bohu, nemù¾e však popøít, ¾e se bude lišit myšlení a konání èlovìka, který si uvìdomuje svou nezanedbatelnou individuální odpovìdnost pøed vyšším øádem, a ¾e jinak bude jednat individuum, které pøijme bì¾né praktiky našeho století, kodex ¾ivoèišného boje o existenci. Nelze také pochybovat o tom, které myšlení a konání je prospìšnìjší ¾ivotu, lidem a svìtu.
Je ovšem pøirozené, ¾e ve svìtle dvacátého století a u vìdomí vlastních neopakovatelných ¾ivotních zkušeností bude ka¾dý z nás vidìt biblický odkaz po svém. U¾ijeme-li biblických slov, tedy budeme nalévat staré pravdy, víno Starého zákona, do nových mìchù svých potøeb a své doby. Nechci pøirozenì konkurovat ani staré dogmatice, ani novodobým vykladaèùm Zákona - troufám si jen po svém a pøi svých znalostech svìta vyhledávat v Písmu léky na bolesti své doby a odpovìdi na tí¾ivé otázky pøelomu dvou tisíciletí. Pro èlovìka našich èasù budou sotva u¾iteèné pokyny ke stavbì a rozmìrùm Šalamounova chrámu, obìtní rituály, pøíkazy sedmidenního oèiš»ování ko¾ních chorob mimo tábor, hygienické pokyny udìlované Moj¾íšem ¾idovským kmenùm na cestì pouští. Nìkteré pasá¾e jsou pro dnešního ètenáøe také jen koloritem doby, neopakovatelnou atmosférou ¾idovského dávnovìku. Jiné statì Zákona však zùstaly øádem platným pro všechny systémy a pro všechny èasy. A posléze mnohé pasá¾e, které relativizovaly dosah a praktiky moci a moc samu, se staly svrchovanì aktuálními teprve v nazrálém èase, dnes, kdy obraz svìta zpochybnil tradièní cesty mu¾ù u kormidla moci a kdy tedy cítíme, nebo jsme cítili bøemeno svých vlád tí¾ivìji, ne¾ pøedchozí generace.
Snad jsme pro¾ívali v posledních desetiletích tíseò doby intenzivnìji právì proto, ¾e se svìt nachyloval k novému øešení. Zaèteme-li se do Písma pod tímto zorným úhlem, pak teprve zjistíme, kde nám dávné texty mohou být vodítkem, oporou a orientací pro boje dneška. Pochopíme také, ¾e civilizace, kterou dnes tak nepøesnì definujeme, nemá nic spoleèného s technikou, ale spíš se subtilními vazbami morálky, se vztahem solidarity mezi lidmi, s kultivací ducha, s tolerancí a snášenlivostí. Není ostatnì náhodou, ¾e nejkultivovanìjší bytosti schopné porozumìní, málokdy hledají uplatnìní ve svìtì moci. Na druhé stranì se do tìchto sfér silou svých loktù derou individua bez velké vnitøní kultury, a tedy také bez tolerance a ovšem i bez víry ve vyšší øád Zákona. Tito ¾oldnéøi moci, trestaní Bo¾í rukou na stránkách Písma, dodnes pøísahají na své pozice a na technické pokroky planety bez ohledu na zemìpisné souøadnice... Jaký tedy div, ¾e dva svìty - svìt víry a nevíry, svìt pochopení a zatvrzelosti, zlo a dobro, pýcha a pokora - spolu vedou stále nekonèící boj. Bible je pak jedním z váleèných polí tohoto boje. Kdyby nemìla dnešku co øíci, kdyby víra byla jen smìšným atavizmem a intelektuální zaostalostí, pak by vìru sotva stála za námahu stálých konfliktù a popírání. Neiritovala by mocné, kteøí ji tak èasto (zvláštì v totalitních re¾imech) vytlaèují na periferii veøejného ¾ivota.
Ne¾li pøistoupíme k detailnìjšímu rozboru nìkterých stále aktuálních pasá¾í Starého zákona, pokládám za nutné zopakovat ve zkratce dìjovou osnovu tohoto díla. Pøedstavit osoby dramatu, v jejich¾ ¾ivotních cestách se zrcadlí koncentrovaná zkušenost lidského rodu. Teprve pak se ponoøíme do hlubších vrstev textu, abychom pochopili smysl a poslání øady starozákonních osobností, které se pak stanou našimi prùvodci na cestì labyrintem lidského tápání. To byl ostatnì úkol, který jsem si pøedsevzal po ukonèení všech studií biblických textù. Jestli¾e ètenáø po doètení mé poslední stránky otevøe originál, aby v nìm èetl po svém a ve svìtle vlastních ¾ivotních pro¾itkù, jako jsem to uèinil já, splní se pøinejmenším èást zámìrù, s nimi¾ k sepsání této úvahy pøistupuji. A pomù¾e-li vám èetba bible na cestì ¾ivotem, ulehèí-li vám váš neopakovatelný lidský údìl, pak se splní i druhá polovina mého literárního zámìru.
Zbývá zeptat se, JAK ÈÍST BIBLI? Tento dotaz bych ovšem zpøesnil: nejde toti¾ jenom o èetbu, ale o pochopení, a vlastnì o otevøení se textu biblických pøíbìhù, úvahám, napomenutím a dramatickým událostem z velkých dìjin malého národa.
Svého èasu jsme se s pøítelem, Otcem ThDr. Jiøím Skoblíkem shodli, ¾e jedinou naprosto spolehlivou cestou k pochopení bible je vlastnì lidské utrpení. Naše zkoušky, klopýtání na ¾ivotní pouti. Kdo prošel touto trasou, ten nejspíše pozná, ¾e chápání biblických textù není jen èetbou (ostatnì bible není beletristickým dílem), ale také souèástí našeho nelehkého údìlu.
Stránky mého textu, který budete èíst, byly napsány pøed drahnou øádkou let. Nemìly tehdy šanci vyjít tiskem v tom smutném èase. Byly jen zveøejòovány na pokraèování ve vývìskách kostela sv. Ignáce v Praze na Karlovì námìstí. Lidé si je fotografovali, opisovali a hlavnì èetli. S pøítelem Jiøím Skoblíkem jsme tak ušetøili ètenáøùm pracnou pøípravu, studium tisícù stran biblických textù, pøièem¾ ani autor, ani jeho zpovìdník ThDr. Jiøí Skoblík netušili, nebo si nechtìli pøipustit, velké riziko. V pøípadì duchovního mohlo jít o obvinìní, ¾e porušuje státní dozor nad církvemi. Co¾ by znamenalo ztrátu státního souhlasu pro výkon funkce. A autor mìl ji¾ i tak starostí s dohledem a¾ nad hlavu.
Tak se stalo, ¾e se ve svátcích i ve všedních dnech v chrámové pøedsíni scházeli lidé prostí; ale texty zaujaly i duchovní elitu, která si pùjèovala kopie v sakristii nebo rovnou od autora textu. Dílo se ji¾ tehdy zdaøilo.
Jiøí Skoblík, který dnes vyuèuje na Teologické fakultì, se dodnes tìší z jednoho vzkazu. Ve schránce zanechala vzkaz telefonistka ze Šternberka na Moravì. Zaèetla se tak, ¾e zapomnìla na odjezd svého rychlíku do Olomouce. Chtìla vìdìt, kde si mù¾e pøeèíst pokraèování. Inu teï jí mù¾eme odpovìdìt. Tøebas právì na této stránce.
Jiøí Skoblík však ji¾ tehdy zaplesal, nebo» cílem ka¾dého teologa nebo filozofa je, zaujmout èlovìka tak, ¾e alespoò na chvíli zapomene na všední starosti. ®e se na okam¾ik pøestane zabývat sám sebou, svými nákupy, jízdními øády svých spojù a svým duchem se pozvedne o poznání výš.
Text je ilustrován grafikami nazarénské školy z poèátku devatenáctého století, smìrem, který pøejal svùj název (ovšem¾e ne náhodou) od biblického Nazareta. Ti, kdo¾ absolvovali biblickou výuku v hodinách nábo¾enství, si vzpomenou, ¾e takto byly kdysi ilustrovány texty katechismù. A ti, kdo¾ tyto hodiny neabsolvovali, se tak ponoøí do èasù a stylu svých pøedkù.
A tak zaèínáme vyprávìní, které je od poèátku srozumitelnìjší bez všech teoretických pøíprav a slovníkù. Staèí dobrá vùle, chu» vstoupit mezi vzdìlané køes»any. Vyslechnìte trpìlivì naše, tedy biblické pøíbìhy, a nakonec se dozvíte, co nám chtìli sdìlit autoøi biblických textù, jaká tajemství. Dojde i na styl vyprávìní, na radu, jak by se mìl malý národ pouèit od dávného pøedchùdce, od ¾idovského národa. Té¾ si vysvìtlíme, jak v tìchto pøíhodách soudila bible mocenské reje, co vypráví o mravech… Zkrátka na øadu dalších literárních rozborù textu teprve dojde.
A nyní si ještì dodejme, ¾e u jednotlivých citací biblických textù máme uvedena tradièní upøesnìní. Zkratka Gn 1,3 napøíklad znamená, ¾e èteme z první knihy Moj¾íšovy, zvané Genesis (Gn) z první kapitoly a tøetího verše. Co¾ je naprosto nezbytné, budete-li se k nìkterému výroku chtít vrátit do pùvodního biblického textu. To hledání by jinak bylo velmi obtí¾né, vezmete-li v úvahu, ¾e jen Starý zákon pøedstavuje soubor pøibli¾nì padesáti spisù nejrùznìjšího ladìní. Jsou tu zahrnuty dìjiny ¾idovského národa, kniha Pøísloví, nastøádané moudrosti, modlitby, literární pøíbìhy, ba i poezie. A abyste si ušetøili pøíští hledání, uvedeme alespoò nìkolik bì¾nì pou¾ívaných zkratek:
kniha Moj¾íšova – Genesis – Gn
kniha Moj¾íšova – Exodus – Ex
kniha Moj¾íšova – Leviticus – Lv
kniha Moj¾íšova – Numeri – Nu
kniha Moj¾íšova – Deuteronomium - Dt
kniha Samuelova – 1S
kniha Samuelova – 2S
kniha letopisù Paralipomenon – 1Pa
kniha letopisù Paralipomenon – 2Pa
kniha Jozue – Joz
spis Ezdráš – Ezd
Ester – Est
Kniha Rút – Rt
Kniha Jób – Jb
Pøísloví – Pø
Kazatel – Kaz
Pasá¾e dvanácti prorokù od Izajáše po Malachiáše nesou zkratky jednotlivých prorokù (Iz) pro Izajáše, (Jr) pro Jeremiáše, (Mal) pro Malachiáše… Ostatnì, poøídíte-li si bibli, najdete soupis pou¾ívaných zkratek hned na úvodních stránkách.