Pozn. redakce: O Stévii mi kdysi vyprávìl mùj pøítel Tomáš. Zdálo se mi to zajímavé, a tak jsem ho po¾ádala, aby o tom nìco napsal. Bylo to v roce 2006 a od té doby jsem na to jaksi pozapomnìla. Pøed èasem jsem v prodejnì zdravé vý¾ivy uvidìla nenápadnou rostlinku. Dala jsem se s paní prodavaèkou do øeèi a ta mi øekla o tom jak krásnì se s ní sladí atd... Dala mi ochutnat i kousek lísteèku a tu jsem si vzpomnìla na Tomášovo vyprávìní o nìjaké (?) rostlince, které mne tenkrát zaujalo, ale èasem vybledlo. Dneska sladím pouze tímto sladidlem a objevuji o nìm stále zajímavìjší zprávy. Tak jsem vytáhla nahoru i Tomášùv èlánek, který jsem si opìt ráda pøeèetla a snad se rádi dozvíte o Stévii nìco více i vy.
Darù z pøírody je „dlouhatánská“ øada, a» ji¾ z øíše bohatství nerostného tak i rostlinného, od døeva, po všechny ty rozlièné plody, stébla, listy, kùru ze stromù, bambus, rákos, sisal, co¾ ji¾ po celá staletí èlovìk pou¾ívá jednak pro ob¾ivu, ale i obleèení, pro zhotovení nástrojù, stavbì obydlí, lodí, nábytku, hudebních nástrojù, prostì všech tìch vìcí vèední i nevšední potøeby.
Co by si poèali naši prapøedkové bez lnu? Kde by zùstaly, ony dnes „moderní“, Jeans kalhoty (milované obojím pohlavím) bez bavlny? Zde nutno té¾ pøipomenout i øíši fauny - Bource morušového s jeho hedvábím. Dnes zaujala vìdce i pavuèina pavoukù, hedvábí pevnìjší, kde jsou na stopì syntetické reprodukce této tkaniny.
Za povšimnutí ale urèitì i v poslední dobì stojí z øíše flóry rostlina „Miskanthus“ (Miscanthus x giganteus na obrázku vpravo), která je vytrvalá, a¾ ètyøi metry vysoká tráva, vhodná pro mnohostranné pou¾ití.
Miscanthus a jeho pou¾ití:
Ve stavebnictví - v lehkém betonu, støechy, rámy oken a dveøí, izolace.
V atomobilovém prùmyslu - stavba meších nákladních automobilù, volantù, a vá¾e dobøe i oleje.
V papírovém prùmyslu - celulosa, papír, kartony, embalá¾.
Zahradnictví - náhra¾ka za rašelinu, kvìtináèe, zimní pøikrývka záhonù.
Energetika - spalování, zplynování, zkapalnìní.
Další pozoruhodnou rostlinou je „Stevia“ - sladidlo indiánù
Rostlina pochází z ji¾ní Ameriky – Stevia rebaudiana – její¾ sladký list by snad mohl ji¾ v blízké budouctnosti nahradit cukr nebo syntetická sladidla. V její vlasti je tato rostlina ji¾ v dávné minulosti velice dobøe známa jako znamenité sladidlo.
Sladkost s tradicí
Stevia pochází pùvodnì z hranièní oblasti mezi Brasilií a Paraguaí. Tam byla pou¾ívána Guaranay indiány ji¾ po dávná staletí, kdy si s listy této rostliny sladili svùj èaj z máty peprné.
V 16. století se španìlští dobyvatelé poprvé setkali na tomto novém kontinentu s tìmito jimi mylnì pojmenovanými „Indiány“, a tím té¾ i s touto sladkou rostlinou. Jejich zájem však pøi tomto dobývání a plundrování byl zcela jiný: zlato a støíbro, nato¾, aby pøi tomto „posvátném“ ta¾ení vìnovali nìjakou pozornost k této rostlinì.
Teprve na konci 19. století je Stevia rebaudiana vìdecky popsána. V roce 1931 se koneènì podaøilo izolovat Steviosid, tedy tuto sladkou látku v rostlinì obsa¾enou. Poté nastala celá øada rùzných pokusù uvést Stevii na trh v prùmyslových zemích. Ve druhé svìtové válce mìla Stevia u spojencù dokonce vyrovnat nedostatek cukru, ale v té dobì ještì nebyla technika tak daleko, aby mohla vyrobit a trhu presentovat schopné produkty z této rostliny.
Teprve dvacet let pozdìji, v roce 1970, zaèala býti Stevia zpracovávána ve velkém mno¾ství v Japonsku jako sladidlo. Ji¾ v té dobì dokázala ovládnout 25 procent trhu pro sladidla, a to hlavnì jako sladidlo v rùzných limonádách a po¾ivatinách. Èasem se pøidali další asijské zemì, vèetnì Brazílie. V nìkterých evropských zemích však tato rostlina jako sladidlo dosud povolena není. Snad asi mimo jiné i proto, ¾e by byl ji¾ vybudovaný cukrovárenský prùmysl notnì ohro¾en, tím té¾ i pìstitelé cukrové øepy i cukrokvé tøiny, a asi té¾ hlavnì z dùvodù zdravotních, zda na lidský organismus by mohla eventuálnì pùsobit zhoubnì. Výzkum tohoto druhu se mù¾e protáhnout na velmi dlouhou dobu. Spojené státy americké povolují také pou¾ívat Stevii jako doplòkový pøídavek pro pokrmy.
Prameny: Rozumy jsem pozbíral porùznu z internetu, encylkopedie Wikipedia, od university Hohenheim, která bádá ohlednì této rostliny, a z televisního poøadu - Platet wissen, nìmecké stanice SWR, vysílaného 25. listopadu 2005. Já osobnì jsem se s touto rostlinkou setkal ji¾ asi pøed pìti léty na dopoledním sobotním zeleninovém trhu v Solothurnu. Potom mì jaksi „zvídavost“ nutila ohlednì této rostlinky zvìdìti více. Zakoupenou sazenièku jsem, jak vzpomínám, ten prvý rok mìl na balkónì v kvìtináèi, a potom jsem za úplatek „kropení zahrádky“ pøátel, kdy¾ jedou na letní dovolenou, získal na záhonku „pozemek“ zvící 15x15 cm. Listy Stevie na podzim zamrazím, a pak pou¾ívám pro vaøení jídel kyselo-sladkých. Tedy tam kam by se dala normálnì „špetka“ cukru.
tkaniny. 
pou¾ívána Guaranay indiány ji¾ po dávná staletí, kdy si s listy této rostliny sladili svùj èaj z máty peprné.