Èarodìji a mágové 21. století
Popularita hercù a rùzných celebrit se pomìøuje i tím, jak èasto se vyskytují na televizních obrazovkách. Kam se však i ti nejpopulárnìjší hrabou na politology. Ti jsou tam i nìkolikrát za den a je jich tolik, ¾e i hercù v seriálech je oproti nim hrstka.
Èím dál tím více se však dívám s nedùvìrou na tato vystoupení a postrádám jejich smysl. Pøedvádí se jako vìštci a všeználkové a mì se vybavují pøedstavy kartáøek a rùzných vìštkyò témìø èarodìjnic s mimoøádnì vyvinutou bradou s bradavicí a na ramenou s kocourem.
Vypadaly strašidelnì a¾ legraènì, stejnì tak jako ty jejich pøedpovìdi. Patøili do pohádek, stejnì jako ostatní postavièky od pekaøe, rolníka, tesaøe a¾ po krále, pokud bych mìl vyjmenovat ty z pohádky o soli nad zlato.
Zatím co pekaøina se zdokonalila moderními pecemi, místo koní jsou traktory a kováøi místo podkov po pøeškolení opravují ty traktory, tak i ty èarodìjnice a vìštkynì prošly zøejmì vývojem vèetnì zmìny názvu profese a firmy.
Podstata však zùstala stejná, jen babu jagu nahradil vá¾nì se tváøící Ferda èi Vašek v saku.
No v tom saku sice nìkdy je, èasto je ale ve vytahaném svetru s vlasy vyèesanými do hára pøipomínajícím ty chlupy koèky èarodìjnice, tak¾e i v tom vzhledu je nìkdy minimální rozdíl.
Politolog to nemá lehké aby byl brán vá¾nì, skoro by si zaslou¾il politování. Na jedné stranì se tváøí, ¾e všechno ví, všemu rozumí a zejména ví, jak to bude, tedy ví co bude dìlat vláda, prezident a nejen ten náš a naše vláda, ale souèasnì neví jaká èísla budou ta¾ena ve sportce, èi jaký kùò vyhraje dostihy a sna¾í se i pøes to na sebe upoutat pozornost.
A tak jako v té sportce je jen 49 mo¾ností, na dostizích ještì ménì, tak i ty vìštby politikù jsou limitované.
Jako na dostizích se ví, ¾e vyhraje Šemík, pokud nevyhraje Hnìdík, ale za jistých pøedpokladù mù¾e být v cíli první kobylka Šmudlenka, tak ji¾ pøed volbami se ví, ¾e pokud nevyhraje strana Èerná packa, tak vyhraje strana Tlustého macka s neparným rozdílem se stranami Ju i Ne, èi Všehoschopných.
Politolog je dennì nìkolikrát v záøi reflektorù, kde vykládá, nikoli karty, ale své vìštby.
Jak se kdo s kým a proti komu spikne a jak to dopadne, i kdy¾ to tak nevypadá. A pokud se divákovi zdá, ¾e se nic nedozvìdìl, tak se mu to nezdá, proto¾e to co mu politolog øekne spoèívá v tom, ¾e to co slyšel, ¾e øekl prezident, pøedseda vlády, ministr, ¾e to tak vùbec není, ¾e to sice øekl, ale, ¾e urèitì myslel nìco úplnì jiného a od toho on tady je, aby divákùm vysvìtlil, aby je pouèil, ¾e to co slyšeli v projevu sice bylo øeèeno, ale úplnì nìco jiného bylo myšleno.
Nyní u¾ jen zbývá, pøedstavit si opìt tu píseò z uvedeného filmu Pekaøùv Císaø a Císaøùv pekaø, kde se zpívá, ¾e ten umí to a druhý ono a jak všichni dohromady doká¾í mnoho a doplnit to slokou o politolozích, ¾e ti vìdí i dohromady prd.
Jak jsem naznaèil, obešel bych se bez tìchto všeználkù, ale zajímalo by mì, èím to je, ¾e zatím co v pohádkách èarodìjové byly vìtšinou ¾eny, tak v politologii naprosto chybí a pøi tom schopnost povídat dlouho a o nièem pøece i ¾eny mají.