Temná strana internetu
Internet je skvìlá vìc. O tom ¾ádná. A taky se o tom mù¾eme leckde doèíst. Samá pozitiva, samá chvála, a¾ se divím, ¾e se mi neèervená pøípojka. Nebudu proto nosit døíví do lesa a znovu vyjmenovávat všechny ty tisíce dùvodù, proè ho všichni tolik milujeme. Kromì toho beztak mnohem radši kritizuji, ne¾ chválím. Neodpustím si, abych si do nejslavnìjšího pavouka na svìtì trochu nekopl. Proto¾e pøíle¾itostí mi k tomu nabízí vskutku hodnì.
Pøednì jsme si na internetu vypìstovali dosti nezdravou závislost. (A propos, mù¾eme o závislosti u¾ z její podstaty vùbec kdy hovoøit jako o zdravé?) Prostá otázka: Umíte si pøedstavit svùj ¾ivot bez nìj? Kdy¾ nic jiného, pøišli byste o geniální myšlenky svého oblíbeného autora… Mantinely jsou nastavené tak, ¾e bez internetu v dnešní dobì „¾ít“ nelze, nepoštìstí-li se vám udìlat kariéru jako troseèník na pustém ostrovì èi se zøítit s letadlem uprostøed Amazonie. Parametry souèasného „civilizovaného“ svìta jednoduše nedávají na výbìr.
A to se netýká pouze internetu. Moc by mì zajímalo, jak by to vypadalo, kdyby po celé zemìkouli (z jakékoliv pøíèiny) najednou „vypadl proud“. Opravdu rád bych pozoroval lidstvo, jak by se obešlo pár dní úplnì odøíznuté od elektøiny. A pokud by to trvalo déle? Tøeba mìsíc, dva? Zní to jako scénáø „béèkového“ katastrofického filmu, ale kdyby se lidé museli ze dne na den vypoøádat s tím, ¾e elektøina není a nebude, myslím, ¾e by nastal jen tì¾ko pøedstavitelný kolaps. Dost mo¾ná takový, z nìho¾ by se u¾ „pán všeho tvorstva“ nikdy nevzpamatoval…
Nejvíce mì na internetu trápí problém anonymity. Ta mnì silnì vadí i jinde, jen¾e právì internet jí poskytuje ráj a slou¾í za uèebnicový pøíklad. Ka¾dý mù¾e pøijít na internet. Ka¾dý tam mù¾e napsat, vytvoøit, sdìlit èi provést cokoliv. Úplnì anonymnì. Potom se internet promìní v semeništì mindráky obtì¾kanými jedinci, kteøí prolézají všemo¾né stránky a diskuze a vybíjí si své komplexy urá¾ením, nadáváním a pomlouvání jiných, sni¾ují se k nechutným útokùm na ostatní u¾ivatele a jejich práci, šíøí kolem sebe zlobu, agresi a nenávist a nelze s nimi zatoèit. Kdo se skrývá ve stínu nepoznání? O jaká individua se jedná? Proè to dìlají? Kdoví. Zùstávají chránìni anonymitou. Podepisují se podivnými shluky písmen, zkratkami èi pochybnými pøezdívkami. Jindy si vymýšlí jména fiktivní, resp. nezøídka mívají tu nehoráznou drzost zašti»ovat se jménem cizím.
Ve chvíli, kdy vstupuji na internet, cítím nepøíjemný pocit, jako bych právì otevøel domovní dveøe dokoøán a nechal ka¾dého, komu se zlíbí, aby vkroèil dovnitø a napáchal tu škodu dle svého uvá¾ení. Kdokoliv z celého svìta se mi mù¾e nabourat do notebooku, odèerpat z nìj citlivá data, nebo ho vyu¾ít pro jinou (nelegální) èinnost. A» u¾ se budu chránit sebevíc, netrpme pøehnanou naivitou. Pokud lze prolomit vysoce šifrované a zabezpeèené systémy, jak tì¾ké bude zmocnit se poèítaèe bì¾ného u¾ivatele?
Bìhem surfování jste po celou dobu vystaveni i neutuchající øadì atakù podvodných webù, vyskakujících bannerù a pop-up oken a vìtšina stránek je zahlcena tolika otravnými reklamami, ¾e s vypìtím všech sil odoláte nutkání prohodit monitor oknem. Mimoto po celou dobu se nezbývá ne¾ tøást a dr¾et palce antiviru, aby jako støedovìký rytíø svým meèem a štítem buï odrazil, nebo rozsekal všechno to svinstvo a havì», kterou je internet prošpikován skrz naskrz. Další zará¾ející a znepokojující rys lidské povahy. Tvorba nìèeho s jediným cílem: škodit druhým. O spamech ani nemluvì…
Absence soukromí. Kupodivu nemusíte na internetu prozrazovat o své ctìné malièkosti vùbec nic a stejnì máte slušnou, ne-li rovnou stoprocentní šanci, ¾e o vás bude za chvíli vìdìt kde kdo kde co. Jak? Staèí, kdy¾ se vyfotíte s nìkterým kamarádem a on tu fotku umístí na svùj profil v té èi oné sociální síti (další *****). A to nevrátíte. I kdyby kamarád nakrásnì tu fotku smazal, prostì se tam u¾ objevila a kdokoliv si ji za tu dobu mohl stáhnout k sobì. To, ¾e a jak toho lze zneu¾ít, netøeba rozvádìt… A úplnì stejnì se mù¾ou do širého svìta rozletìt veškeré, opravdu veškeré údaje o vaší osobì. Zhrzená milenka èi milenec (nebo hned obojí) s touhou pomstít se…
Ještì na ¾ádném moøi se nedaøilo pirátùm tolik jako na internetu. Pro zlodìje filmù, písní, kní¾ek aj. je internet tím, èím pro vraha pistole a nù¾. Stovky lidí pracují nìkolik let na natoèení filmu, investují do nìj stovky milionù (dolarù), èasu a energie a potom to nìjaký chytrák za pár hodin rozšíøí do celého svìta. Je to stejnì frustrující, jako kdy¾ se chudák spisovatel dva a pùl roku pachtí s románem, s vypìtím všech sil se mu podaøí získat nakladatele, a kdy¾ tou¾ebnì oèekávané dítko koneènì spatøí svìtlo svìta, staèí to naskenovat do poèítaèe, zazipovat, hodit na libovolný filehosting a rozhodit odkazy na všech tìch fórech, kde u¾ jako supi èekají další pijavice a hyeny. Samotný akt nahrání, rozšíøení a stáhnutí se poèítá na minuty (i sekundy). Vím to, jeliko¾ takhle distribuji své pøednášky. Stihnete to, ne¾ se vám uvaøí kafe. A autoøi? Holt smùla. Ale nebuïme na internet zase pøíliš pøísní, ono se nemalou mìrou jedná i o lidskou povahu a lidi vùbec…
V neposlední øadì internet rovná se ¾rout èasu. A to nejvìtší z nejvìtších. I kdy¾ nechcete, i kdy¾ jdete zkontrolovat „jenom“ e-mail, i kdy¾ potøebujete akorát zjistit èas odjezdu autobusu… stejnì se to protáhne, stejnì tam zkysnete. Uvidíte zajímavý titulek, vzpomenete si, ¾e se v noci hrálo finále Stanley Cupu, zjistíte, ¾e v kinì bude mít premiéru film s vaším oblíbeným hercem… A u¾ klikáte. A minuty vesele pøibývají. Pak se pøistihnete, jak sedíte, zíráte do monitoru a vlastnì ani nevíte proè, prostì jen brouzdáte a procházíte známé i neznámé adresy…
Závìrem? Nepøeceòoval bych tolik internet… a nepøimhuøoval bych shovívavì oèi nad jeho nedostatky a riziky. Nese v sobì potenciál stát se velmi nebezpeènou zbraní.
.jpg)
Temná strana internetu