Apríl, aneb turistická sezona zahájena Apríl, aneb jak jsme zahájili s Kvìtou a Timmikem turistickou sezonu...
Tak vèera TO zaèalo... Zima dlouhá, ètvrt roku pryè a zatím bez poøádného výletu. Kvìta navrhla - co takhle sekvojovce? Trochu jsem znejistìla, ¾e by do Ameriky? Kdepak, rostou i u nás.
A jsme u toho, aby bylo jasno, Kvìta je zcestovalá turistka, nejen v cizinì, ale i doma, s bohatými znalostmi. Komplexy si nebudu pøipouštìt, ráda se nechám inspirovat. Tak¾e, kdo neví, sekvojovce se nachází v obci Ratmìøice, mezi Voticemi a Blaníkem. Z Prahy výlet odhadem na pùl dne. Kdy¾ se nám, resp,. mnì za pomoci navigace (i ta z toho byla zblblá) podaøilo najít obec, našly jsme v zámeckém parku dva sekvojovce. Nelze je pøehlédnout, jsou krásné, monumentální, ale.... u nich cedulka "památné stromy" nic víc. Kdo si o nich pøedem nepøeète na Wikipedii, tak se nedozví ani, ¾e se jedná o sekvojovce, které jsou staré pøes 150 let, výšku mají 40 m a v roce 2002 mìly na obvodu 548 cm!
Sekvojovce jsme shlédly, vyfotily a co s "naèatým veèerem", tedy dnem? Co takhle se podívat na Blaník (?) byla moje myšlenka. Kvìta vyslala mírnì pøekvapený pohled, ale souhlasila. Najít parkovištì pod Blaníkem u¾ nebyl problém a tak jsme vyrazili my dvì a Timmy (kdo neví, tak to je mùj jorkšírek). Cesta celkem nenároèná, a¾ k hlavì rytíøe.
Tady mo¾nost volby - po zelené znaèce smìrem k Veøejovské skále (400m), kolik metrù dál k rozhlednì se nedozvíte a nebo jít po èervené znaèce 300 metrù na rozhlednu.
Volba padla jít po èervené! To u¾ bylo trošku horší, Timmy se hbitì zmìnil na kozu turistiènou (tedy na kamzíka) na rozdíl od nás, cíl jsme s vypìtím sil zdolaly. A kdy¾ u¾ jsme v cíli, tak pøeci musíme navštívit i rozhlednu (pouhých 107 døevìných schodù), to dáme!!! První dvì patra OK, postupnì se schody mìnily na schodo¾ebøík! Timma, jak jinak, jsem nesla v náruèí (schody v této podobì nezvládá). Kdy¾ jsme zdolaly s Kvìtou poslední "¾ebøík", pojala mì hrùza, nahoru to šlo, ale jak dolù se psem v náruèí?
Nastoupila improvizace, pøerovnat vìci v batohu a usadit do nìho Timmika. Nejprve trošku protestoval (aby ne) a mì se podaøilo ve zdraví sestoupit dolù. Na okraj, pro Timma mám doma nový cestovní batoh, ale kdo plánoval Blaník? V bufetu nás èekala záchrana v podobì kafe a domácího štrúdlu (pøesvìdèila jsem se, ¾e si ho zaslou¾ím). Bylo to prozíravé rozhodnutí, to a¾ pozdìji...
Ještì¾e jsem poslechla Kvìtu a kafe si daly a¾ po ¾ebøících, to by stoupl tlak! Paní v bufetu si nás prohlí¾ela (aby ne v tom momentì jsme tam byly nejstarší), ptala se, kudy jsme pøišly a po naší odpovìdi, ¾e po èervené, vytøeštila oèi a vykøikla "co¾e po èervené"! Jak nám v ten moment stouplo sebevìdomí nemusím popisovat. Na dotaz, jak se dostaneme zpìt na zelenou znaèku pravila nejprve po èervené a potom odboèit na zelenou. To zní jednoduše, ale nemajíc s sebou turistickou mapu jsme se vydali po èervené. První pochybnost se objevila, kdy¾ byl pøed námi polom, který tam pøedtím nebyl. Proto¾e na vrcholu vítr nefoukal, vylouèily jsme, ¾e by šlo o èerstvou zále¾itost. Za námi sestupovali dva mladí a na dotaz jdeme-li správnì na parkovištì, mladík vyndal mobil a prohlásil zpìt k rozhlednì a na opaènou stranu.
Zmocnil se mì pocit beznadìje, mapy v mobilu mám, ale ještì jsem se nenauèila s nimi zacházet..... tak zpìt cca 150 metrù. Pøekvapení se dostavilo, paní z bufetu vybìhla ven a zvolala "vy mì tady bloudíte"! To, ¾e jsme se v tom momentì stali støedem zájmu nemusím zdùrazòovat. Kdy¾ Apríl, tak Apríl... to jsme netušily, ¾e èervená znaèka protíná vrchol Blaníku a pokraèuje dál... A pøitom by staèilo upøesnit smìr, kudy na parkovištì, ale asi bych toho chtìla moc. Vysvìtlení máme, pøekroèili jsme bludný kámen nebo koøen? Na zelenou znaèku jsme se trefili, jde se po vrstevnici, zdlouhavé, ale nenároèné. Koneènì u auta, Timmy v tom momentu "omdlel" a my se vydali na zpáteèní cestu. Pøes Vlašim na D1 nebyl problém, ten nastal a¾ na samotné D1. Mé pøesvìdèení, ¾e je nedìle, tak¾e provoz bude OK se po krátké dobì zmìnilo, navigace mi po zapnutí sdìlila, ¾e pøed námi je kolona na cca 50 minut s pøáním š»astné cesty! Tìch avizovaných 50 minut se protáhlo na dvì hodiny (u nájezdu od Votic shoøelo auto). Jak jsme s vdìèností vzpomnìly na štrúdl nemusím zdùrazòovat.
Co závìrem: naše turistická sezona je zahájena, bloudìní na vrcholu Blaníku bude zapomenuto. Podle povìstí nic neobvyklého (ještì ¾e jsem to nevìdìla).
V noci jsem pøemýšlela kolik svalù se nachází v nohách, spoèítat se nedaly, ale urèitì jich je hodnì!
Pøeji pìkné jarní dny a pokud se nìkdo rozhodnete pro návštìvu Blaníku tak pozor na vrcholu, povìsti nel¾ou....
zdraví Jana
P.s.: èeštináøùm se omlouvám za -i a -y, s ohledem na rod mu¾ský v podobì psa.
.jpg)
