Doba pøedvánoèní
Studovat katalogy dovolených v listopadu, nejpozdìji v prosinci u¾ jsem si zvykla. Nakonec stejnì jedu na dovolenou v tzv. akci LAST MINUTE. Nìkdy.
Stejnì tak ka¾dý rok po vánoèním maratónu si umiòuji, ¾e dárky zaènu kupovat ji¾ v srpnu, velký úklid budu dìlat na jaøe, kdy¾ je sluneèno, teplo a dlouho svìtlo, a vánoèní cukroví si tentokrát nechám v pøedstihu upéct u vyhlášené cukráøky – stejnì to umí lépe, ne¾ já.
Vydr¾ím odolávat pomìrnì dlouho. Zatímco kolegynì, kamarádky a sousedky ji¾ mají pìt druhù cukroví „doma“, zatímco si vymìòují rady, jak odstavit sporák, lednièku èi praèku, aby vymetly i tato normálnímu oku ( a taky ¾enské síle) nedostupná místa, já se v duchu usmívám, jak to mám letos zmáknuté!
JÁ nebudu sledovat vánoèní pohádky zcela vyèerpaná! JÁ nebudu letos dolovat z posledních zbytkù svých sil chu» míchat bramborový salát! Já ne!
Kdy¾ u¾ se zdá, ¾e kolkolem mají napeèeno u¾ skoro deset druhù, odhodlám se zavolat cukráøce, která tak výbornì peèe!
Pozdì. Obsazeno. Ostatní mnì pøedbìhli!
No nic, cukroví snad zvládnu, i kdy¾ ne 25 druhù!
Dárky, které shroma¾ïuji opravdu od srpna však bohu¾el mizí z mých skrýší jako bøeznový sníh, a to u¾ v prùbìhu záøí a øíjna. Pøijedou vnouèata, a já v euforii jejich milé návštìvy vytahuji ze skøíní hraèky, abych jim udìlala radost. Taky obleèení, které pro nì mám, nutnì potøebují teï, ne a¾ v prosinci. Man¾elovi také podstrèím nový holící strojek, který byl plánovaný vánoèní dárek v momentì, kdy ( zhruba) ke konci øíjna u¾ nemohu jeho boj ze starým strojkem psychicky unést. Potutelnì tedy vytáhnu krabièku a udìlám mu radost hned. Je pøece rozumný, øíkám si.
Divno mnì zaèíná být kolem patnáctého prosince. ®enské kolem mne u¾ peèou 22 druh cukroví. Okna mají umytá, záclony vyprané, koberce vyèištìné. Pøinutily mu¾ské èleny rodiny odstavit všechny napevno umístìné kusy vèetnì skøíní, které posléze vyprázdnily, vytøely a znovu do komínkù peèlivì naskládaly všechny textilie. Dolaïují poslední pøípravy, a já zaèínám panikaøit.
19. prosince si øíkám – no trošku bych to tu mìla proèistit, jen tak, ¾ádná køeè…. Sundám záclony – první chyba. Vyèistím okna, chyba èíslo dvì. Svìtelný nápor zimního slunce (jak na potvoru svítí zrovna dneska!)odhalí další nedostatky, a já se vrhám do úklidu. Jeliko¾ èas kvapí, musím si vzít dovolenou, kterou jsem si pùvodnì nechávala na dny vánoèní, abych si v klidu u¾ila rodiny. Mám pouze vanilkové rohlíèky a kokosky…
22. prosince zjiš»uji, ¾e zabalit man¾elovi v øíjnu darovaný holicí strojek asi nebude nejlepší nápad, a vnouèata u¾ dávno zapomnìla, ¾e nìjaké dárky dostala.
Vrhám se do supermarketù a hypermarketù, abych zjistila, ¾e vše je pøebrané, vybrané, a tak kupuji neuvìøitelné hlouposti a zbyteènosti. Aby teda pod tím stromkem bylo aspoò nìco!
Sbírám síly ze dna své duše a mísím bramborový salát, obaluji kapra, a nadávám si.
Všechno je tak, jak by mìlo být!?
Pod stromeèek dostanu od dìtí i man¾ela urèitì zase obálku se slovy: „Mami, kup si, co chceš, kdy¾ ty vlastnì stejnì všechno máš…!“
Napadá mne myšlenka: „®e bych zaèala kupovat dárky u¾ v lednu? Stejnì vlastnì všechno mám, a nic nepotøebuji! A navíc, všude jsou v lednu takové slevy! Velký úklid budu dìlat na jaøe! Cukráøce zavolám u¾ v kvìtnu, a na dovolenou pojedu pøíští rok. Vyberu si v klidu a pohodì, a hlavnì v pøedstihu u¾ v listopadu!“
Hádejte, jak jsem dopadla letos?
Dárky jsou opìtovnì ji¾ v rukou tìch, co je mìli vybalit a¾ na vánoce, cukráøce jsem nestaèila ještì zavolat – poøád byl ještì èas -, poslouchám pøípravné akce na super úklid ve všech domácnostech vùkol mne, a zachovávám klid.
Zatím.
Zdena Lipinová