®ivot je tragikomický
S jakým èlovìkem si radìji poklábosíte – s pesimistou nebo optimistou? Pøirozenì ¾e s optimistou, všichni se rádi bavíme, odpoèineme si od svých starostí. A nezále¾í na tom, ¾e nám i pesimistovy názory mohou nìkdy pøipadat zajímavé. Stejnì radìji strávíme víc èasu s tím, s kým se mù¾eme uvolnit, pobavit se, zasmát.
V tvorbì to platí úplnì stejnì. Jistì, mù¾e nás zajímat odborná literatura, urèitì nás nadchne napínavá detektivka, pøekvapí dùmyslná sci-fi, ale obecnì vzato se budeme s nejvìtší chutí stejnì vracet k takové literatuøe, u které jsme si odpoèinuli, která nás pobavila. A kdy¾ vám nyní polo¾ím otázku: Jakým zpùsobem relaxujete? Hromádka rùznorodých odpovìdí bude mít jeden spoleèný faktor: kdy¾ zapomínáme na starosti, podaøí se nám uvolnit, bavíme se. Autorùv cíl je tedy ÈTENÁØE POBAVIT.
Dosáhnout toho lze nìkolika zpùsoby, ale dva jsou nejzásadnìjší. Ten t쾚í spoèívá v tom, ¾e dílo musí zaujmout nìèím jedineèným, musí ètenáøe vtáhnout a nepustit. Ten lehèí, snadnìji aplikovatelný, závisí na zdánlivì jednoduché zále¾itosti: humoru. Pobavit se u knihy zkrátka znamená se u ní zasmát, tøeba jen tichým vnitøním zachvìním, ale zasmát. Proto¾e kdy¾ po dlouhém únavném dni odlo¾ím na noèní stolek knihu, u které jsem se zasmál, velice se rád budu k ní a k jejímu autorovi vracet.
Nìkteøí autoøi zvelièují ètenáøovu potøebu smíchu natolik, ¾e dokonce tvrdí, ¾e nejideálnìjší stav nastává, kdy¾ autor doká¾e zlehèit i zcela vá¾né zále¾itosti. Vedli jsme na toto téma spor (a nedoøešili jsme ho) na jedné pøednášce s Michalem Vieweghem, jen¾ natolik cení ironii, ¾e prý i kdy¾ mu¾ vyznává ¾enì lásku, vyplatí se to vzápìtí popøít nìjakým bonmotem. Nezdálo se nám to. „To ale potom nic není doopravdy,“ popírala jedna z posluchaèek, zøejmì stejnì jako já milovnice dramatu.
Nejde o to, aby se upravovala pravda, ale spíš o jisté vyvá¾ení zoufalství a radosti. Vlo¾it za smutek nadìji, smíøit se s údìlem, který nás celý ¾ivot vynáší nahoru a zase pouští dolù. S podobnou nadsázkou popisoval Arnošt Lustig i hrùzy druhé svìtové války, napø. v jinak strhující povídce se zmíní o smrti svého otce zpùsobem: „táta vyletìl komínem“. Všimnìte si, ¾e i v tomto na první pohled lehková¾ném tvrzení existuje smutek chlapce, který ztratil otce – a hlavnì jak. Nìco na na tìch tragikomických pøíbìzích zkrátka je, slaví úspìch dost èasto. Zapisují se do srdce zøejmì ze dvou dùvodù: mají hluboký podtext a ještì doká¾í povznést. Mají ho rádi ètenáøi, autoøi ale i diváci a herci. Cituji slovy hereèky Niny Divíškové: „mám nejradìji role tragikomické, proto¾e ¾ivot je tragikomický.“
Cvièení na doma: popište jakoukoliv tragikomickou situaci.