ngliètina
(14)
Pøestávala jsem rozumìt.
U¾
ne jen televizi a povídání v rádiu.
Nerozumìla jsem ji¾ nièemu.
Mu¾, za kterým jsem jela, byl velkorysý, ¹tìdrý, s obrovským smyslem pro humor. Tolerantní a chápavý.
Pro¾ívala jsem pøekrásné dny, kterými prosakovaly drobné divné a zvlá¹tní historky. Vùbec jsem je nebrala vá¾nì. Musel to být nìjaký omyl! Asi jsem ¹patnì spala. Nebo je unavený. Má moc starostí.. Prostì, nìco bylo wrong, a chyba byla urèitì ve mnì!
Pátrala jsem, co se dìje. Co¾ o to, chyb jsem mìla habadìj, kupu, pøehr¹el. A vyrábìla jsem dal¹í!
Kde jsem v¹ak dìlala chybu, ¾e u¾ jsem se tak èasto nesmála? ®e u¾ jsem se tak dìtinsky netì¹ila na jeho pøíchody? ®e jsem mìla strach, kdy¾ se mi cokoliv nepovedlo? Zvlá¹tní, nevysvìtlitelný strach?
"Chce¹ dietní colu?", zeptala jsem se jen tak, pøi pochodu kolem lednice.
"KHOUK!", zavrèel. "Dájet khouk!"
Aha, dnes bude tedy den, kdy se budeme pokou¹et konverzovat anglicky.
Èas od èasu se to stávalo.
Moje prvotní snaha "uèit se" brzy ztroskotala na nedostatku èasu. Divné! Ale lítala jsem od rána do jeho pøíchodu jak hadr na holi, nezastavila jsem se, a NIC jsem neudìlala! JEN poøádek v domì, navaøila, vyprala - a napsala pár dopisù domù.
Neustále jsem mìla uèebnici na stole, slovník na køesle, ale kdy¾ u¾ jsem mìla v¹echno hotovo, nemìla jsem chu». Èas jsem mìla pøesnì rozfázovaný, abych splnila v¹echno, co jsem si myslela, ¾e on si myslí, ¾e bych mìla udìlat.
"Bez
angliètiny tady umru.", vyèítala jsem si ka¾dé ráno.
"Dneska zaènu. Pøece nejsem béèko!"
Jen¾e!
Kdy¾ jsem byla sama, docela jsem ¾vatlala. S koèièkou, s kolibøíky, s jeleny. Chytala jsem u¾ první slova v televizi, pou¹tìla jsem si rádio, a mìla jsem radost, kdy¾ jsem pochopila, ¾e zrovna teï hlásí, jaké bude poèasí.
Kdykoliv jsem v¹ak cokoliv øekla pøed NÍM, tøeba jsem se chtìla pochlubit, jaké dìlám pokroky, stalo se nìco divného.
Ji¾ pøi prvním slovì mne zarazil, a vysvìtloval, co dìlám ¹patnì, jak nemo¾ný mám pøízvuk, a nedej bo¾e, stvoøila-li jsem vìtu! Nastala pøedná¹ka, ze které jsem si stejnì nic nepamatovala.
"Khouk", opakovala jsem tedy po nìm. Kdy¾ anglicky, tak anglicky!
"KHhOUK!", u¾ zvý¹il hlas.
Nechápala jsem.
Opakovala jsem tedy to blbé khouk znovu.
Po ètvrté opravì u¾ zaøval:
"To tam nesly¹í¹ to ´h´?"
Sna¾ivì jsem khoukovala, ale u¾ mne neposlouchal. Ode¹el znechucen mou neschopností rozpoznat malé h ven.
Já jsem tam nejen sly¹ela ´h´, ale sly¹ela jsem je¹tì nìco, co jsem neznala.
Bohdalka by øekla : " ten tón, TEN TÓN!!!!"
V duchu jsem si kolikrát pøeøíkávala, co vyslovím nahlas. Pøipadala jsem si jako tenkrát na leti¹ti v Londýnì, ale s mnohem vìt¹í trémou. Kdy¾ jsem se nadechla, nakonec stejnì ze mne vy¹el jenom sten. Èeský.
Pøes v¹echny potí¾e jsem v¹ak pokroky dìlala.
Nejdøív ze v¹eho jsem se nauèila nadávat. Dost drsnì. Výhoda toho, ¾e cizí øeè nevstøebáte jako robì je ta, ¾e nemáte cit pro jemné nuance. Co bych v èe¹tinì ani neza¹eptala, tady jsem trousila jako pes chlupy.
"Fakovala" jsem jak nejhor¹í povaleè. "©itovala" jsem, a vùbec nechápala, ¾e jsem vulgární.
Pak jsem se nauèila názvy koøení, a názvy jídel. Bez toho bych byla i jako kuchaøka znemo¾nìná.
Mìla jsem jen anglickou kuchaøskou kní¾ku, a blbou pamì».
Nejvìt¹í trapasy jsem v¹ak absolvovala "mezi lidmi". Ov¹em - za jeho pøítomnosti. Byla-li bych sama, bezpeènì bych proplula, s úsmìvem a ¹armem. Vedle nìho jsem byla jako kopyto, jako dement, který se sice usmívá, ale tak neskonale blbì, ¾e mne pova¾ovali snad za pacienta psychiatrické kliniky na propustce.
Bezpeènì jsem zvládla náv¹tìvu plnièe plynu, který se pøedem øádnì ohlásil (to abych ho nezastøelila!), konverzovala jsem i se zástupci poji¹»ovny, kteøí pøi¹li odhadnout cenu domu. Proto¾e jsem byla sama doma!
Moc se jim u nás líbilo a já byla pøesvìdèena, ¾e to je díky mému vlastnoruènì vyrobenému prostírání, preciznì zrenovovanými sedaèkami na ¾idle, záclonkami a rùznými drobnými ¾enskými úpravami v interiéru. Sna¾ila jsem se sladit v¹e dle mého vkusu, proto¾e zelené kvìty na záclonce, sluneènice na sedaèkách a barevné prostírání se pøímo rvaly s pol¹táøky na sedaèce, kobercem a barvou nábytku. Po pár mìsících jsem zmìnila v¹e k mé spokojenosti, sjednotila barevné ladìní, upravila rùzné ru¹ící zbyteènosti a zaèalo se mi tam líbit úplnì nejvíc. To u¾ byl opravdu mùj domov!
Po
prvním mém ¹vadleneckém pokusu jsem druhý den dostala dárek.
ON koupil ¹icí stroj, pro mne, abych se mohla vyøádit. Je¹tì ho mám schovaný.
A to byly ty situace, kdy jsem nevìdìla, jak se chovat!
Den pøedtím jsem dostala vynadáno, kdy¾ jsem nechala hrát rádio i ty dvì minuty, co jsem ode¹la na zahrádku pro petr¾elku. ©etøit se prý musí.. Mìla jsem ho vypnout! ( netu¹ím, kolik centù jsem takto pro¹ustrovala, asi moc.)
Pøedtím jsem byla napadena, jak hýøím a plýtvám, kdy¾ vylívám tøi dny starý èaj! Proè jsem ho nevypila?
©etøilo se na vodì, na elektøinì, ¹etøilo se prá¹kem na praní, na su¹ièku jsem se jen dívala, proto¾e venku bylo krásnì a na ¹òùøe to uschne taky.
Chápala jsem to. Nepracovala jsem, a tak celou domácnost musel nést na svých bedrech on.
Pak mne ov¹em iritoval dary a dárky, které jsem vùbec nechtìla, nepotøebovala a netu¹ila, ¾e je poøídí.
Nosil mi dárky, a hodnì! Nejvìt¹í radost mi v¹ak udìlal, kdy¾ mi jednou pøinesl kytièku natrhaných kvìtin, které nasbíral po cestì z práce domù. Kvìtinek tam bylo málo. Kde se nezalévalo, bylo nesmírné sucho, vyprahlo. Tak¾e tìch pár nì¾ných kvìtù bylo pro mne darem nejvìt¹ím.
Ráno jsem v¹ak nikdy netu¹ila, jestli bude den ¹etøící, kdy ka¾dý cent bude protøepáván a prodiskutováván, nebo den rozhazovaèný, kdy jsme jeli na veèeøi do èínské restaurace, dostávala jsem dost drahé vìci, telefonovalo se "do zbytku svìta", a den probíhal ve znamení lásky, úsmìvù a pohody.
Støídání tìchto jeho nálad bylo tak nepøedvídatelné, ¾e jsem byla u¾ unavena sledovat první pøíznaky. Stejnì jsem je tehdy nedokázala urèit.
U epileptika poznáte, kdy se záchvat blí¾í, dá se to vypozorovat.
U nìho se záchvaty objevovaly náhle.
V tomto bludu jsem ¾ila, ne¾ jsem odhalila spou¹tìcí mechanizmus.
A® jsem ho objevila, bylo u¾ pozdì.
Zatím jsem tedy ¾ila v nevìdomosti, která v¹ak byla pro mne témìø vra¾dící.
Nechápala jsem.
Nerozumìla u¾ nièemu..
Dana ©»astná
Pozn. autorky: Volné virtuální povídání - podobnost se skuteènými osobami je èistì náhodná.