Mnoho osobností slova i písma rádo vzpomíná na svého uèitele èeštiny. Také já jsem mìl to štìstí a potkal jsem èlovìka, který mì poznamenal na celý ¾ivot. Byl jím pan profesor dr. Václav Martinù, pøíbuzný známého hudebního skladatele. Peèoval o mùj jazykový rùst od sekundy do oktávy a mnohé jeho zásady ctím dodnes, i kdy¾ od maturity uplynulo ji¾ 50 let. S úsmìvem vzpomínám, jak brojil proti novotvarùm, jakým bylo napø. slovo velkoprodejna. Co je to za nesmysl, øíkával, to bychom mohli øíkat také malokoèka a velkopes. V¾dy» èeština má krásné slovo tr¾nice.
Pan profesor hlídal nejen gramatiku, ale dbal i na správné vyjadøování, umìl ocenit sloh vydaøené kompozice. Pod ní bývalo známek hned nìkolik: za úpravu, sloh i gramatickou správnost. Ukládal nám nauèit se nazpamìt¡ i dlouhé básnì, napø. Toman a lesní panna, a pozornì hodnotil nejen splnìní úkolu, ale hlavnì správnou výslovnost a pøednes. Byl pøísný a nároèný, ale mìli jsme ho rádi. Vychoval z nás obèany s vysokou, nejen jazykovou, kulturou.
Kdyby se stal zázrak, a náš pan profesor vstal z mrtvých, asi by se vydìsil. V inflaci tiskovin všeho druhu je plno hrubých gramatických chyb, o vulgárních a nespisovných výrazech ani nemluvì. Osoby v tisku a za mikrofony neumìjí øíci v èem spoèívá problém, ale vìci jsou „o tom“. Jiné vìci jsou základnìjší a dokonce i nejzákladnìjší èi nejoptimálnìjší, jakoby základ slova ( a mnoha dalších) ji¾ sám nevyjadøoval krajní mez. Odborná mluva je hustì prokládána cizími slovy, aèkoliv pro daný význam má èeština odpovídající výraz ryze èeský. S tímto nešvarem se mù¾eme setkat zvláštì v lékaøské odborné mluvì, ale i jinde, pøièem¾ autoøi se mnohdy sna¾í zbyteèným pou¾íváním cizích slov dodat textu punc vìdeckosti. Nìkdy jde ovšem o naprosto nedostateènou jazykovou kulturu, která napø. v textech o poèítaèových hrách, nezná úrovnì, ale levely atp. Vzniká podivný vyjadøovací jazyk, který bych nazval èeklish.
Komerce výraznì pøispívá k úpadku jazykové ( a nejen jazykové) kultury. Nìkteøí moderátoøi televizních stanic nemají základní pøedpoklad pro výkon svého povolání, neumìjí èistì vyslovovat. Za pøíklad mù¾e poslou¾it televizní hvìzda Novy, Jan Tuna, který místo jasného e vyslovuje ä a nezøídka drmolí. Kvákající brnìnská reportérka u¾ naštìstí z obrazovky zmizela, ale nezdá se, ¾e by se výraznými nedostatky ve výslovnosti mladých reportérù èi moderátorù nìkdo trápil. K úspìchu mnohých staèí zøejmì hezká tváø, konexe a o zbytek se postarají dílny tvùrcù nových tváøí - image makerù.
Kdyby náš pan profesor vidìl všechny ty hypermarkety, supermarkety a megashopy, jistì by rád vzal na milost i opovrhovaný výraz velkoprodejna. Aèkoliv to byl kultivovaný a vzdìlaný èlovìk, poèetné anglické názvy èeských èasopisù by ho vydìsily a asi by jim ani nerozumìl.
Pan profesor Martinù nás uèil, ¾e o èistotu jazyka se musí peèovat, a ¾e se tak dìlo u¾ v dobì Mistra Jana Husa, který brojil proti lajdácké výslovnosti. Vštìpoval nám slovem svým i našich klasikù lásku a úctu k naší mateøštinì.
Rodná ty mluvo, drahý ty skvoste, jediný z velkého odkazu dìdù, který jsi pøekonal v svatosti prosté, všechnu jich slávu, všechnu jich bìdu, nádheru králù, velikost vìkù, a vše co do prachu zhrouceno s ní, ... jak znìlas od vìkù, navìky zni. Škoda, ¾e slova té básnì nezaznívají v uších všech, kdo mají co do èinìní se slovem a písmem tak, jako v uších mých!
Chrámem i tvrzí, nazval èeštinu Pavel Eisner. Úcta k chrámùm se v naší ateistické spoleènosti nenosí a na hájení tvrze není dost èasu, ani politické vùle. Èas jsou pøece peníze.