Rozjímání o penìzích
Pøipadá mi, ¾e svìt se toèí èím dál tím více kolem penìz, slyšíme o nich ze všech stran. Nejen o celosvìtové finanèní krizi, ale tøeba i zprávy o sportovcích a jiných populárních tajtrdlicích jsou doplòovány informací, kolik kdo vydìlal, jako by nám na tom zále¾elo. Staèí jen trochu se zamyslet, aby si èlovìk uvìdomil, ¾e peníze jsou jedním z nejpodivnìjších vynálezù – samy o sobì neznamenají toti¾ vùbec nic. Pøesnìji jsem si to uvìdomil, kdy¾ jsem ¾il v Adelaidì. Náš dùm byl na kopci, kde nebyl pøípoj na mìstský vodovod. Vodu jsme èerpali z vrtu skoro 400 metrù hlubokého, na který bylo napojeno 13 domácností. Jednoho dne se pøistìhoval nový soused, který – jak se ukázalo – vyèerpával tøetinu naší vody. Byl jsem v té dobì prezidentem vodní kooperativy, a tak jsem s ním dal øeè. Vysvìtlil jsem mu, ¾e jeho spotøeba vody je nadmìrná, a proto bych rád zkontroloval potrubí, voda zøejmì nìkde uniká. On jen pokrèil rameny a odvìtil, ¾e má na zahradì automatické zavla¾ování a to kropí za ka¾dého poèasí.
„Mnì je jedno, kolik vody vypotøebuji,“ øekl, „na zaplacení já mám penìz dost.“ Byl to zbohatlík. Tak jsem mu vysvìtlil, ¾e nevíme, jak silný zdroj vody tam dole je, a kdyby ka¾dý plýtval vodou jako on, mohli bychom jednoho dne být bez vody. A dodal jsem, ¾e tìch svých penìz by se nenapil, nenajedl, ba ani jako toaletní papír by je nemohl pou¾ít, to poslední jsem mu øekl ovšem ponìkud jinou formou, a ještì doporuèil, kam si mù¾e ty svoje peníze ulo¾it. Výsledkem jeho rozmaøilého zalévání bylo, ¾e si ponièil trávník a zahubil stromy, nebo» australské blahovièníky jsou uzpùsobeny pro podmínky v suchém podnebí a nadbytek vody nesnáší. Tento soused vzešel z chudých pomìrù, ale zbohatl v Kanadì nìjakým obchodováním. Soused z druhé strany, pùvodním povoláním uèitel, zase nadìlal velké peníze podivnými kšefty s opály. Tak mu to stouplo do hlavy, ¾e si ka¾dý rok kupoval nového Rolls Royce a chtìl, aby ho sousedé zdravili. Tím pøišel o všechny pøátele u nás na kopci. Šel jsem jednou na procházku se psem a on u mne zastavil, aby se pochlubil svým novým støíbrným RR; já ho ale zklamal, nad jeho autem jsem neprojevil obdivné nadšení. Øekl jsem: „Co¾ o to, RR je pìkný, ale je tu jeden háèek. Zdalipak víš, ¾e naše milostivá královna mù¾e øídit tøeba nejlepší model BMW nebo Ferrari, nikoliv však RR, na to musí mít šoféra, to u¾ patøí k tomuto vozidlu. Tak¾e kdy¾ ty takhle jezdíš v tom svém novém autì po mìstì, lidé si o tobì myslí, ¾e dìláš šoféra nìjakému zbohatlíkovi.“
Tohle byly pøíle¾itosti poznávat uva¾ování lidí, kteøí pøišli rychle k penìzùm. Postupnì se do našeho kouzelného pøedmìstí, s výhledem na mìsto i záliv, stìhovali další zbohatlici a ¾ít mezi nimi nebylo zajímavé ani pøíjemné. Mìl jsem mo¾nost pozorovat, jak rychle nabyté a nadmìrné bohatství ovlivòuje chování lidí, jejich mentalitu. Velký dùm s bazénem jsem prodal a nastìhoval se do malého domeèku na východním pobøe¾í. Na mne toti¾ peníze ¾ádný ohromující vliv nemají. Staèí mi mít penìz tolik, kolik potøebuji ke skrovnému a pøíjemnému ¾ivotu, ka¾dý dolar navíc by byl naprosto zbyteèný. Peníze samy o sobì jsou vskutku neu¾iteèné. Pøedstavte si, ¾e máte krabici, v ní osm milionù korun, jste uprostøed Sahary a stovky kilometrù kolem není nic ne¾ písek. Zahynete ¾ízní i kdyby tam tìch milionù bylo desetkráte víc. V Austrálii máme peníze plastové a ty nehoøí, tak si s nimi èlovìk ani doutník zapálit nemù¾e. Mince se obèas hodit mohou, kdy¾ se do nich vyvrtají dírky, dají se pou¾ít jako knoflíky.
Zajisté, peníze k ¾ivotu potøebujeme, zdaleka ne však tolik, kolik si mnozí lidé sna¾í nahrabat. Peníze jsou jakousi iluzí. Rùzné formy platidel existují od pradávna, ji¾ asi 2000 let pøed naším letopoètem existoval jakýsi bankovní systém ve starém Babylonu. První mince byly ra¾eny v Øecku asi 600 let pnl. O povaze penìz rozjímal u¾ Aristoteles ve svém spise Politika, kde v deváté kapitole knihy první rozlišuje mezi pøirozeným umìním opatøovat si prostøedky k dobrému ¾ivotu a perverzním zpùsobem hromadìní co nejvíce penìz, tento pøípad zamítá. Tedy nic moc nového pod sluncem, pouze snad to, ¾e dnes je tìch hrabivcù pøemnoho a hromadí sumy èím dál tím nehoráznìjší.
Tedy od dob pradávných existovali na svìtì lidé bohatí a chudí. Snad to zaèalo nìjakými náèelníky, kteøí poèali hromadit bohatství, aby se tak vyvyšovali nad ostatní. Bohatství, zpoèátku skrovné, se dìdilo a tím se i akumulovalo. Dìti, narozené do bohaté rodiny, byly v blahobytu vychovávány, na pøepych byly navyklé a s penìzi dovedly zpravidla zacházet. Moderní doba svým nesmírným rozvojem technologie umo¾òuje nìkterým jedincùm získat obrovské bohatství v krátkém èase. Tito rychlokvašení milionáøi a miliardáøi jsou prazvláštní kastou a jen málo z nich ví, jak peníze smysluplnì pou¾ívat. Pøiznám tu, ¾e mnì bohatí lidé nevadí, to spíše mám antipatie k lenošivým chudákùm. Posuzuji èlovìka ne podle toho, kolik penìz má, nýbr¾ podle toho, jak je nabyl a jak s nimi nakládá.
Mnozí zbohatlíci snadno podlehnou dojmu, ¾e peníze jim dávají velkou moc, to je ovšem toliko iluze. Jednak je na svìtì dost lidí, kteøí jim na ty peníze kašlou, a také se èasto stává, ¾e velké peníze získají moc nad boháèem. Bohatství dovede zaslepit lidskou duši a zbohatlík se zmítá mezi neukojitelnou hrabivostí a strachem ze ztráty penìz. Jistì, penìzi je mo¾né uplácet, ne však ka¾dého. A hlavní otázkou jest, zdali ty velké peníze pøinášejí š»astný ¾ivot. Jak patrno, peníze štìstí nezaruèují. Nejbohatší ¾ena v Austrálii Gina Rinehart má pøíjem z tì¾by nerostného bohatství asi 40 milionù dolarù týdnì, moc š»astnì ale nevypadá. Tedy vypadá tak, jakoby veškerý pøíjem utratila za jídlo. Se svými dìtmi se soudí o peníze a pøátel nemá, neb ka¾dého, kdo se pøiblí¾í, podezírá, ¾e má zájem toliko o její peníze (co¾ jest nejspíše pravda.
V Adelaidì mne potkalo štìstí poznat se s finanènì zkušeným mu¾em. Walter byl milovník dobrých vín, a tak jsme spolu obèas mudrovali u sklenièky. Svìøil se mi, ¾e se léta ¾ivil jako makléø s nemovitostmi a vydìlával slušné peníze. Jednoho dne je spoèítal a zjistil, ¾e u¾ má dost, pøestal pracovat a vìnoval se dobrovolné charitativní èinnosti. To mu bylo nìco pøes padesát. Mìl pìkný dùm a dobré auto, nic však okázalého. Jeho pøístup k penìzùm mne zaujal, a kdy¾ se pøíle¾itost naskytla, odešel jsem do penze v 52 letech. Od té doby pracuji jen pøíle¾itostnì, jen pokud mne taková práce zajímá. Vìtšinu èasu vìnuji dobrovolné práci pro všeobecné dobro. Nechápu proto myšlení lidí, kteøí se neustále pachtí za penìzi; èím víc jich mají, tím víc jich chtìjí.
Jistì, jsou lidé, kteøí vydìlávají velké peníze, které si nejen zaslou¾í, ale hlavnì je potøebují. To jsou tøeba drobní podnikatelé, kteøí hodnoty vytváøejí. Peníze potøebují na rozšiøování podnikatelských èinností, pokud jim firma prosperuje. Berou však na sebe veškerá rizika, a kdy¾ se podnikání nedaøí, co¾ nemusí být jejich vinou, mohou ztratit vše, vèetnì svého domu. Døíve jim pomáhala zajiš»ovat peníze burza, ta se však promìnila v kasino. Soukromý podnikatel pracuje dnes dlouhé hodiny a odmìna èasto není úmìrná vynalo¾ené døinì. To šéfové velkých korporací jsou na tom dnes jinak, ti berou plat, a» svítí slunce nebo prší. Plat je obrovský, zodpovìdnost nepatrná. Uvedu pár pøíkladù z Austrálie. Obrovské finanèní spoleènosti AMP vládnul kdysi P. Batchelor, akcie mìly hodnotu více jak 30 dolarù, ale pod vedením tohoto odborníka klesly pod 4 dolary a firma se málem rozpadla. Bylo nutno se tohoto šéfa zbavit, tak dostal zlatý padák. Kolik milionù to bylo, se pøesnì neví, balík to ale byl tuèný. Podobné to bylo se šéfem telekomunikaèní spoleènosti Telstra, velkohubým pøeborníkem Sol Trujilo. Kdy¾ se ujal vedení této mamutí spoleènosti, Telstra akcie mìly hodnotu 5 dolarù; po pìti letech šéfování, klesly akcie o 30 procent. Ztráty zaznamenali pøedevším bì¾ní lidé, jejich¾ peníze ve starobním pojištìní byly investovány do této v¾dy pøedtím solidní a bezpeèné firmy. Pan Trujilo si nechával pøidávat na výplatì a dotáhl svou odmìnu a¾ na 13 milionù roènì. To je slušný plat i v dnešních pomìrech. Vybral si svùj zlatý padák v hodnotì 9 milionù dolarù a vrátil se do rodné Ameriky. Proè tento odborník dostal tak dùle¾ité místo, je mi záhadou. Pøedvedl se skvìle ji¾ doma, kdy¾ pod jeho vedením firma Graviton zkrachovala. Potom se ujal vedení telekomunikaèní spoleènosti US West, kde se mu podaøilo sní¾it hodnotu akcií z 69 amerických dolarù na nìco málo pøes dolar.
Takových pøípadù je nepøebernì, Souèasný šéf australské letecké spoleènosti Qantas je Ir Alan Joyce. Roèní plat 3 miliony dolarù mu byl málo, tak si nechal pøidat a teï bere 5 milionù. Zatímco jeho plat stoupá k nebesùm, spoleènost Qantas zvolna klesá k zemi. Øeditelé bank berou rovnì¾ nehorázné platy a jejich zásluha na zvýšení zisku spoèívá zpravidla v tom, ¾e propustí nìjaké zamìstnance a na zákazníky uvalí nové poplatky. Takovéhle pomìry tedy panují v postkapitalistickém systému. Peníze nikomu nezávidím, ale nemohu pochopit, jak mù¾e nìkdo tak horentní roèní plat utrácet. Plat souèasné ministerské pøedsedkynì Gillardové je necelý pùl milionu dolarù a tato pozice nese s sebou zodpovìdnost za øízení celé zemì. A není to pozice zajištìná, politici musí ka¾dé 4 roky pøedstoupit pøed volièe.
Tahle zbìsilá honba za ziskem a velkými penìzi stala se moderní nemocí, která nakazila mnoho lidí. Nevidím v tom nic pozitivního; naopak, domnívám se, ¾e tento chorobný proces povede k rozkladu do nedávna dobøe prosperující západní ekonomie. Další finanèní krize budou následovat, a¾ k definitivnímu rozkladu finanèního systému.
S tím já si hlavu lámat nemusím. Nauèil jsem se, ¾e je moudré opatøovat si peníze na to, co potøebuji, ne na to, co chci. V soudobé konzumní spoleènosti je èlovìk neustále bombardován reklamou a lákán k nákupu všeho mo¾ného, èasto i zcela nepotøebného. Je však na ka¾dém jedinci, jak se nauèí s penìzi nakládat.
Pøi svých semináøích tónovací meditace, kde se zabýváme také kontrolou stresu a depresí, doporuèuji úèastníkùm dvì zajímavé hry. Mù¾ete si je zkusit také, jsou velmi jednoduché, potøebujete pouze èistý list papíru a tu¾ku. Podmínky první hry jsou zadány takto: Máte neomezený zdroj financí, mù¾ete si vybírat, kolik jen vám potøeba, ovšem ty peníze mù¾ete utrácet jen pro sebe a rodinu; a utrácet moudøe, tedy neplýtvat. Všechny ty polo¾ky zaznamenejte na papír a seètìte. Napøíklad jedna ¾ena uvedla u auta sumu 30 tisíc dolarù. Øekla: „Ano, za ty peníze si zde mohu koupit nové, spolehlivé a pohodlné auto. Kupovat snobské auto za 300 tisíc by byla hloupá marnivost, kdy se lidé chtìjí jen pøedvádìt, a beztak to ¾ádný obdiv k nim nevyvolá.“ Jiná ¾ena uvedla u auta cenu 70 tisíc a vysvìtlila, ¾e tolik stojí dobrý terénní vùz, který potøebují k pøevá¾ení své lodi. Ani tento po¾adavek nebyl marnivý, ale pochopitelný. Rozumný èlovìk pøi této høe zjistí, ¾e vlastnì moc penìz nepotøebuje. Mù¾e si koupit dùm za dva miliony dolarù, jen¾e takový dùm nekupujeme ka¾dý rok. Stejnì tak auto nìjaký rok vydr¾í. Chodit ka¾dý den do drahých restaurací také èasem omrzí, stejnì jako neustálé cestování po svìtì. Tato hra je zajímavou pøíle¾itostí zamyslet se nad funkcí penìz a zauva¾ovat o dùle¾itých ¾ivotních hodnotách. O penìzích ta hra vlastnì není.
Ta druhá hra je té první podobná, avšak mnohem nároènìjší. Na druhou stranu papíru napište èástky, které jsou nezbytnì nutné k nejskromnìjšímu ¾ití. Zde pøipomenu, ¾e po svìtì jsou tisíce a tisíce politických vìzòù, kteøí jsou vystaveni krutému zacházení a jsou jim odepírány základní potøeby. Takový èlovìk ve vìzení zajisté tou¾í po tom, co vìtšina z nás bere jako samozøejmost. Ve své kobce sní o hodnotném jídle, èisté vodì, soukromí a hlavnì o svobodì. To vše vìtšina z nás má. Jsme uvyklí po¾ívat mnoho vìcí, které nejen nepotøebujeme, ale èasto jsou i škodlivé. Nemusíme kouøit ani se pøejídat. Všechny ty luxusní vìci jsou spíše pøeludem a marnivostí ne¾ podstatnými ¾ivotními potøebami. Pøi této høe si uvìdomíte, jak málo toho materiálna èlovìk potøebuje. Dùle¾ité je zdraví a také, aby v hlavì neharašilo.
Pøed pár lety jsme se ráno procházeli jednou zapadlou vesnièkou v severovýchodním Thajsku. Jedna rodina právì na dvorku snídala a pøizvala nás. Moje thajská partnerka mi tlumoèila, a tak jsme vedli zajímavé øeèi. Vesnièané mi øekli: „My jsme velmi bohatí lidé, a¾ na to, ¾e nemáme ¾ádné peníze. Ale máme dobré jídlo, zdraví a radost ze ¾ivota. Kdo mù¾e být bohatší ne¾ my?“ Pohoda z nich záøila, stále se usmívali. Tak jsem si vzpomnìl na ty své bývalé sousedy zbohatlíky, na všechny ty chamtivé mana¾ery a napadlo mne – zdali i oni se ráno pøi snídani takto usmívají a radují se ze ¾ivota. Nevím. Mo¾ná ¾e ano, mo¾ná ne. Jedno ale vím. Radost ze ¾ivota vyvìrá z laskavého srdce a s penìzi nemá moc co dìlat.
