Darwin a vývoj duší
Je nová doba. Vìda, omezená zásadnì na povrchové jevy hmoty, urèuje uèitelùm, co mají uèit a ti tuto omezenost a povrchnost vtiskují do hlav ¾ákù. V lepším pøípadì se pak všichni diví, proè jsou lidé zamìøeni hmotáøsky a kde zùstaly niterné duchovní hodnoty. V horším pøípadì se u¾ nikdo nediví nièemu. A zlo svìta roste.
Jedním z velmi omezených a povrchních plodù vìdy je darwinismus, pøesnìji Darwinova evoluèní teorie. Toto nezralé a natvrdlé jablko vìdy není hodno tvé dùvìry. Schválnì, podaøí se mi pomocí pøirozených dùkazù vysvìtlit ti, co ve svém nitru u¾ dávno dobøe víš?
Samovolný vývoj èehokoli je naprostý nesmysl. Z kvádru mramoru se nikdy samovolnì nevyvine socha Davida. Ale platí to i opaèným smìrem: kvádr mramoru se samovolnì nemù¾e vyvinout napøíklad v hromadu trosek. Aby se objekt (a» u¾ pozitivnì, nebo negativnì) vyvíjel, musí na nìho nìco pùsobit. Pøitom je naprosto logické, ¾e uspoøádané a promyšlené pùsobení stav zlepšuje, neuspoøádané a neodpovìdné pùsobení objekt nièí.
Povrchnì uva¾ující èlovìk by v této souvislosti mohl øíci: v¾dy» Darwin neuvádí, ¾e evoluce ¾ivoèichù probíhala samovolnì, pùsobily na ni vnìjší zmìny. Jen¾e v tom je právì ona povrchnost a hloupost. Všimni si, jak na hmotu pùsobí pøírodní podmínky a jejich nestálost. ®elezný plot se¾ere rez – nezmìní se v nerez ocel. Døevìnice zchátrá a nevyvine se ve vilu s bazénem. Ka¾dý ¾ivoèich èasem zeslábne a jeho tìlo podléhá rozkladu. Kam se podíváš, tam vidíš dùkazy toho, ¾e neuspoøádané (tzv. náhodné) pùsobení má na hmotu rozkladné úèinky. Tímto zpùsobem by nikdy nemohl probìhnout vývoj smìrem nahoru, jedinì dolù: od lepšího k horšímu. Vezmi to jako zákon bez výjimky, proto¾e ¾ádnou výjimku nenajdeš.
Nyní se podívejme na druhou stranu mince. Kdy¾ rostlina reaguje na nové prostøedí tøeba a¾ genetickou zmìnou, co to znamená? Jedinì to, ¾e rostlina se niternì pouèila o zmìnách a její síly z nitra vydaly nové pøíkazy stavebním jednotkám, jak se mají v nových podmínkách co nejefektivnìji poskládat. Kdy¾ øíkám, ¾e se rostlina pouèila, musíš vìdìt, ¾e ¾ádnou hmotu nelze nijak pouèit. Uèení je nehmotné, nedá se chytit ani zvá¾it, proto jeho u¾ivatelem musí být rovnì¾ nìco nehmotného.
Uèit se je výsada duše a ta je hmotì nadøízená. Jde o soubor nám neviditelných sil (ostatnì, ¾ádnou sílu nemù¾eš vidìt), které s hmotou objektu hospodaøí.
Je to podobné, jako pøi stavbì domu: hmota jen vyplòuje vùli øemeslníkù, sama o sobì neudìlá nikdy nic. Jen¾e øemeslníci mají duše, které se umìjí pouèit v rùzných podmínkách o tom, jak lze s hmotou co nejlépe nakládat.
Mimochodem, jestli¾e se i kvìtina umí pouèit, znamená to, ¾e má duši.
A teï pojï trefit høebíèek na hlavièku. Proè je lidstvo technicky neustále vyspìlejší? Proto¾e pouèení (poznatky) lze sdru¾ovat, tøíbit a tím je zušlech»ovat. Pochopitelnì jde o cílevìdomý, uspoøádaný proces. Tak¾e zatímco v hmotì probíhá vývoj od lepšího k horšímu, v duševní oblasti je to naopak, od jednoduššího ke slo¾itìjšímu. Dùkazem pravdivosti tohoto tvrzení jsi i ty sám. Tvá hmota je èím dál ménì kvalitní, ovšem duše (vyplnìná tvou nehmotnou myslí, poznatky, vlastnostmi a emocemi) je èím dál pouèenìjší.
Co se týèe darwinismu, je jasné, ¾e hmota ptáka se neumí vyvinout ani v jiný druh ptáka, nato¾ v jiný druh ¾ivoèicha. Kdyby Darwin hovoøil o duševní evoluci druhù, následnì promítnuté do hmoty, dala by se jeho teorie s jistým doplnìním pøijmout. V pro nás neviditelné sféøe skuteènì nejdøíve o¾ívaly nejjednodušší organismy, které na sebe vzaly hmotný tvar a pak teprve ty slo¾itìjší.
Stejnì tak lidem nejdøíve slou¾il jako dopravní prostøedek osel, kùò, bicykl, motocykl, automobil, letadlo, raketa a pak raketoplán. Ale chtít tvrdit, ¾e zmìnou podmínek a potøeb se z hmoty osla vyvinul raketoplán, to by mohl opravdu jenom osel.
Tak¾e zásadní otázka na závìr.
Jakou moudrost mù¾e mít vìdec, který neví a uèitel, který neuèí to, èím se dokonce sám ¾iví: ¾e jedinì (neviditelná) duševní práce je urèující pro vývoj v hmotì?
Jiøí Muladi