O rostlinách, mravencích a islámu
Milí ètenáøi, to, co je uvedeno v textu, se v základních rysech shoduje s pøetváøkou a konáním politikù a národù všeobecnì. Místo aby lidé pou¾ívali rozum, který byl dán Stvoøitelem (a» u¾ jím byl èi je kdokoliv) pouze druhu Homo, nechají se ovládat pudy, nedodr¾ují daná pravidla hry a místo nich nastolují chaos, z nìho¾ se ještì dosud, nic dobrého nevyklubalo.
Nejen o rostlinách, mravencích a islámu, øeè je také i o hospodách. Ne o tìch souèasných ve mìstech a hotelích, luxusních, se studenou atmosférou, kde èím je menší porce, tím je vìtší talíø a pøíborù a konvièek, talíøkù je na stole tolik, ¾e ani nevíte s èím a jak zacházet a jíst.
Jde o hospody s dubovými stoly, lavicemi a ¾idlemi, kam chodí místní štamgasti, ale i další hosté, kterým leckde øíkají náplava. Veèer bývají hospody plné. Lidé si sem pøijdou posedìt, vypít nìjaké to pivo a hlavnì popovídat, poklábosit. Probrat svìt a události kolem sebe jak místní, lokální i ty svìtové. Zde se probere všechno. Hospody jsou nejvìtším klubem svìta. Jsou v ka¾dé vesnici. Tam, kde není hospoda, tak to je u¾ na pová¾enou. A bylo tomu a je u¾ od nepamìti. Nìkteøí lidé se zde cítí nìkdy lépe ne¾ doma. Jsou zde spolu, ne vedle sebe. Èas od èasu se stane, ¾e se debata a výmìna názorù promìní v hádku a místo slovních argumentù dojde na pìsti, pùllitry a další pøedmìty.
Jeden z hostù u vedlejšího stolu pøi takové ostøejší výmìnì názorù, nechtìje být svìdkem hádek, rvaèky, nadávek, køiku a nièení inventáøe, opustil tuto ladovskou scénu a šel se projít. Zamíøil do krajiny k lesu. Tam se na okraji zastavil a pozoroval brouèky, mravence, ptáky a také nejen zrakem, ale i èichem luèní kvìtiny, mladé stromky, køoví a rùzné nálety rostlin, které se staly souèástí zdejší flóry.
K veèeru se vrátil do hospody, dal si utopence, pivo a zaposlouchal se do hlášek, výpovìdí a komentáøù štamgastù. Ti, stále ještì v hojném poètu, v místnosti uvedené pøed tím ji¾ znovu do poøádku, vedli debatu o tom, jak a proè ta hospodská pùtka vznikla. Úèastníci debaty se neshodli, tak¾e se pravdu nedozvìdìl.
V mysli se mu honily myšlenky, které mu nepøipadaly, ¾e souvisí s tím, co se odehrálo ten den v hospùdce. Ale pøece. V kinì pamìti bì¾ely obrazy, zvuky, šepot, barvy, cítil vùnì pøírody a skuteènosti. Pod stromy v lesní pùdì vidìl zápas mravencù o koøist. Vidìl rostliny, z nich¾ nìkteré utlaèují ty druhé a sna¾í se získat nejen vìtší prostor, ale i nadvládu nad místními, které zde byly od pradávna. A to mu právì trochu pøipomínalo islám. I tady byl boj, který nevnímáme, ale dùsledky se v¾dycky nìkde projeví. Mnoho je ještì nepoznaného. A tam, kde jsme došli k poznání, jsme nevyvodili potøebná ponauèení a závìry.
Milan Dubský
* * *
Kolá¾e © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora