Nesnesitelná pravda po druhé

Po přečtení velmi výstižného a dobře napsaného příspěvku Milana Dubského Nesnesitelná nepravda reklam, který vyšel na stránkách Senioru Tip, vzpomněl jsem si hned na podobný příspěvek Vladimíra Kulíčka „Hypertonizovaný pumprnyk“, který mi před několika dny prošel rukama, když jsem procházel svým archívem písemností a dával dohromady všechny jeho literární práce. Před mnoha léty jsem vlastně pro vypravěcký talent Vladimíra vyprovokoval, aby začal psát, což se stalo, a nyní bych rád naplnil můj slib, že jednou to vše vydáme jako soubor jeho povídek a úvah knižně pod názvem „I to se může stát aneb Nevážně o vážném“. Jelikož jeho články byly a jsou většinou nadčasové, tak i „Hypertonizovaný pumprnyk“ je stále aktuální, rozhodl jsem se dát ho k otištění SeniorTipu, nechť i on zvláště starší čtenáře varuje před různými šmejdy, kteří otravují náš svět.

Václav Židek

* * *

Vladimír Kulíček: Hypertonizovaný pumprnyk

Útočí na nás ze všech stran. Z billboardů, množství letáků, kterých má každý prakticky denně plné poštovní schránky, z novin a časopisů a samozřejmě především z rozhlasu a zvláště agresivně z televize. Právě tomu poslednímu způsobu je dobré věnovat trochu pozornosti. Jak se vlastně chovají televizní diváci při střetu s reklamou? Je možné roztřídit je do několika skupin:

Ta první, cholerici, začnou nadávat v okamžiku, kdy jejich oblíbený film je přerušen v nejnapínavějším místě, aby se dověděli, že dámské vložky s křidélky, která sají, jsou vůbec nejlepší.

Druhá skupina si odskočí na cokoli. Bylo však dokázáno praktickým měřením, že v okamžiku, kdy naskočí televizní reklama, stoupne radikálně okamžitý odběr vody.
Další skupina pragmatiků stiskne v tom okamžiku tlačítko MUTE /mjút/, televizor ztichne a teď si panáčkové kecejte co chcete.

Jsou i posluchači a diváci, schopní tak relaxovat, že televizní reklama je vhodnou příležitostí k okamžitému celkovému uvolnění. Z reklamy ovšem neví nic. Hlavně je tu ale nezanedbatelné množství diváků, kteří reklamě opravdu podléhají a která je dovede přesvědčit, že bez toho, co právě propaguje, jejich život nemůže být ani šťastný, ani spokojený. Jim je reklama především určena.

Z výše uvedeného by se mohlo zdát, že jsem jakýmsi principálním odpůrcem reklamy. Není tomu tak. Účelně volená, neagresivní a přesvědčivá reklama dokáže udělat divy, jestliže je ale pravdivá. Sám jsem několikrát informaci takové reklamy využil a nebyl jsem zklamán. Televizní reklama je však takovým fenoménem, že je na místě věnovat jí trochu pozornosti. Tradice reklamy totiž sahá do nedohledna.

V živé paměti mám ještě reklamní zásady první republiky – a to už opravdu není včera. Dobrá reklama byla, když nějaký výrobek byl starý, tedy praktický osvědčený po celá desetiletí, odběrateli uznávaný a stále kupovaný. Úspěšnou reklamou nebyl velkohubý slogan, ale perfektní výrobek, třeba dobře ušitá bota na míru. Dnes je tomu jinak: Všimněte si, že každý výrobek, i od stejné firmy a ke stejnému účelu, pokud je uváděn na trh, je NOVÝ. Jakoby ten starší nestál za nic. Důvod bývá ale vždy uveden. Výrobek byl postoupen vědeckému výzkumu, ten zjistil, že je možno jej obohatit – to je jedno čím, třeba HYPERTONIZOVANÝM PUMPRNYKLEM. Spotřebitel stejně neví o co jde, hlavní je, aby nabyl přesvědčení, že co je vědecké, to je na výši doby. Jako by se tu osvědčoval výrok, dnes už našeho klasika: můžeš vykládat jakoukoliv pitomost, jakmile tomu dáš vědecký nátěr, jsi za vodou. Této zásady se drží hodně prapodivných oborů. I bába z lógru dnes hádá jenom vědecky, totéž platí pro kartářky, pány, kteří prostřednictvím televizní obrazovky předávají divákům životní sílu máváním rukou lopatami větrného mlýna, astrology, věštkyně, reinkarnátory, ale i homeopaty, k čemuž se už nejednou vyjádřila seriozně i Česká akademie věd. Věda tady úpí a sténá. Sama, ta opravdová, nemá příliš mnoho prostředků aby rozvinula do plné šíře tak, jak by bylo potřeba s ohledem na budoucnost. Přitom je ovíjena neseriozními příslušníky výše uvedených „oborů“ a jim podobných, jako příživníky, kteří její potřebnou činnost diskreditují v nezanedbatelném rozsahu.

Všimněme si, že potenciální odběratel v televizní reklamě výrobek jednoduše nekupuje, ale OBJEVUJE. Pokud ho „objeví“, opatří ho přivlastňovacím zájmenem. Je to MŮJ NOVÝ výrobek, vynikajících vlastností, protože je obohacen vydatně HYPERTONIZOVANÝM PUMPRNYKLEM. Nic nevadí, že objev je nejvyšší forma poznání, zjišťující dosud nepoznané vztahy, ale nutně s dosud nepoznaným výsledkem. Hospodyňka však jde do drogerie a koupí – je tu objev.

Televize často uvádí srovnání dvou výrobků: Na levé straně je výrobek BĚŽNÝ, napravo VÁŠ NOVÝ, pochopitelně obohacený – no vy víte už čím. Oba výrobky dostanou stejný úkol. A nastojte! Zatímco BĚŽNÝ výrobek splní svůj úkol jenom částečně, VÁŠ NOVÝ, obohacený a.t.d., jej splní stoprocentně, výsledek je BĚLOSKVOUCÍ. I ta čeština je kouzelná, jakoby text navrhoval původem Hotentot, který se vlastní pílí dopracoval k neotřelému vyjadřování.

Patří si už jen vyjasnit, co je to ten BĚŽNÝ výrobek. Zkuste jít do drogerie a najít tam krabici s označením BĚŽNÝ VÝROBEK. Nenajdete ji! Co to tedy je? Nezbývá než vydedukovat, že běžný výrobek je každý jiný, než ten VÁŠ NOVÝ, obohacený a.t.d. Protože ale i jiní výrobci inzerují stejným způsobem, vyplývá z toho logicky, že i ten VÁŠ NOVÝ je z pohledu jiných výrobců také BĚŽNÝ. Běžné jsou tedy všechny výrobky a ony také přibližně velmi podobné jsou. Nevím ale, kolik televizních diváků si takové vztahy nějak rozebere.

Vypravoval onehdy Ferda Ajnfach dva monology matky: První ze života, odpozorovaný, druhý televizní, reklamní. První: „kde jsi se tak zřídil, ty čuně jedno prasácký, to se musíš venku válet v blátě, jako kanec? Kdo má na tebe pořád prát? Stojí to práci a peníze, a my nekrademe. Ještě jednou se opovaž mi přijít takhle zmazaném a uhlídáš, co jich nahrabeš!!!“
Monolog druhý: „Pojď sem, můj miláčku, hrál sis venku a trochu se umazal, viď? Ale to vůbec nevadí, vždyť máme NÁŠ NOVÝ výrobek, bohatě obohacený HYPERTONIZOVANÝM PUMPRNYKLEM, TAKŽE ZA CHVILKU BUDEŠ OPĚT ČISTOSKVOUCÍ! Pak si můžeš jít zase hrát a pokud se trochu umažeš, nic nevadí, vždyť víš!!“

Málem bych zapomněl na to hlavní: OBJEVIL jsem NOVÝ lék úplně na všechno! Vědeckou práci jsem vykonal ve své vědecké laboratoři v kočárkárně panelového domu, vybavené vědeckým zařízením v astronomické hodnotě 284,40 Kč! Výsledek je úplně ohromující! Zatímco BĚŽNÝ lék vás vašich potíží zbaví jenom částečně a ještě může zanechat nepříznivé následky, VÁŠ NOVÝ lék vás zbaví všech potíží, snadno se snáší a žádné vedlejší účinky nevykazuje. Jak je takový ohromující výsledek možno dosáhnout? Jedině vědecky?

VÁŠ NOVÝ lék je hojně obohacen HYPERTONIZOVANÝM PUMPRNYKLEM !!!

Zobrazit všechny články Vladimíra Kulíčka