Svoboda tisku, publikování a projevu
Grafomani existovali ji¾ døíve. Ale nebyly jich takové zástupy. Nebyl internet, facebook, twitter a další dnešní vymo¾enosti. Vìtšina jejich pøíspìvkù padala do košù redaktorù všech tehdejších novin, èasopisù, v redakcích rozhlasu a televize.
Kdy¾ pøíspìvek redaktora zaujal, byl zveøejnìn. Nìkdy pøišel i honoráø.
Ale èasy se mìní. Mnohé je jinak.
Do novin, èasopisù, rozhlasu a televize se dostane minimum pøíspìvkù. Redaktoøi a redaktorky je staèí naplnit svými texty sami. Je to jejich hájemství. Ale šance publikovat nezmizely. Všechny internetové servery mají své blogery.
Projdou nìjakým druhem síta a pak píší o závod a èasto jako zbìsilí. Honoráøe tito psavci nedostávají, co¾ tìmto psavcùm nevadí. Nachází uspokojení v tomto poèínání. Navíc je mo¾nost zøídit si také vlastní webové stránky, vlastní blog, nezávisle na nìkterém serveru.
A tak ¾ijeme v pøetlaku zpráv, úvah, komentáøù, /ne/literárních prací a jiných dìl. Nelze je všechny, dokonce ani malou èást, sledovat, èíst, studovat. Skuteèná ¾urnalistika ¾ivoøí a chøadne, tak jako mnoho jiných vìcí a skuteèností. Není nutné si kupovat noviny, abychom se dozvìdìli, co nového nebo vymyšleného se ve svìtì událo nebo dìje.
Profit z vydávání èasopisù se zmenšuje a nebýt inzerce, tak by bylo infarktù všelikých èasopisù ještì více. Finanèní magnáti a bohaté instituce nebo seskupení pak kupují podobné tituly anebo i celá vydavatelství. Slou¾í jim v jejich zámìrech k ovlivòování nálad, názorù, k prosazování jejich programù a cílù.
Dùle¾itou souèástí souèasného publikování názorù jsou ohlasy a pøíspìvky k tìmto pøíspìvkùm. Jsou èasto zajímavìjší, pouènìjší a mají vìtší vypovídající schopnost ne¾ texty, na které reagují. Bohu¾el nìkteøí z tìchto pisatelù, kteøí mají do tìchto diskusí pøístup, jsou nìkdy vulgární, porušují etický kodex a obsah jejich ohlasù zeje prázdnotou, jako jejich pisatelé. Ale vcelku vyjadøují mínìní a názory pøemýšlející èásti veøejnosti.
Milan Dubský
* * *
Kolá¾ Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora