Když legendy obživnou (1/2)
Objev u Dirty Fork

Poprvé jsem o tvoru jménem bigfoot slyšel v kanadském národním parku Yoho. Má to být cosi mezi velkou vzpřímenou opicí a člověkem, celé porostlé černými chlupy, a zanechává po sobě stopy také dost lidské, ale nad všechnu obuvnickou míru veliké, jak ostatně naznačuje sám název. Nevěnoval jsem těm zvěstem velkou pozornost. Pohádky o záhadných, lidem podobných bytostech žijících v nepřístupných místech lesů a skal, má každý horský národ, indiánské kmeny Rocky Mountains nejsou se svým bigfootem žádná výjimka. Že ho tu a tam někdo spatřil… lidé dovedou spatřit ledaco a věřit také ledačemu.

Postupně se mi ale dostávalo určitějších zpráv. Vyskytly se dosti ostré fotografie, a nakonec i filmové záběry, na nichž se bigfoot jen tak nemihl jako neurčitý stín, jak je obecnou vlastností všech lochnesských a jiných potvor, nýbrž ho bylo vidět pěkně zblízka a dostatečně dlouho, aby byl znát každý detail pohybu, ne zcela lidského, ale rozhodně ani zvířecího. Až vše završila odborná expedice, jejíž závěry se už nedaly odbýt ani poukazem na indiánskou pohádku, ani na čísi nejapný švindl. Zřejmě bigfoot existuje, dokonce ne v pouze jediné osamělé lokalitě Yoho, nýbrž na mnoha místech Kanady a Spojených států, od Aljašky po Nové Mexiko. Je ovšem záhadou, jak se dokáže tak dokonale skrývat, že dosud není k dispozici víc než několik filmových záběrů. Ani jak se v malých, sotva několik jedinců čítajících populacích po tisíciletí ubránil degeneraci a zániku, ani proč zatím nebyly nalezeny stopy jeho činnosti nebo kosterní zbytky; a nejpodivnější ze všeho je, jak dokáže přežít v zimách, kdy sníh dosahuje několikametrových vrstev a mráz přestupuje čtyřicet i víc stupňů pod nulou.

Rozhodl jsem se přenechat starost o to vědě a vyplout sám na vlnách fantazie. Pokusit se o představu… ne jak a jestli vůbec ten chlupatý poločlověk ve svých horských zákoutích žije, a žije-li, čím se tam živí, ale jak by nevyhnutelně muselo dopadnout jeho setkání s vyspělou civilizací.

***

Šerif okresu Prescott, pan Homer MacGarry, se zvedl a začal si oblékat kazajku. Zůstal však stát s jednou rukou v rukávu, protože v tutéž chvíli zadrnčel telefon. Pan MacGarry z dlouhé zkušenosti pochopil, že má po plánech na neděli. Chystal se jít na pstruhy, a místo toho nejspíš… Jeho okres ležel na okraji rozlehlého národního parku a dalo se čekat, že se zase ztratil nějaký turista, zabloudil v horách, spadl do rokliny, nebo zůstal viset ve skalní stěně. Že si ti lidé nenechají takové špásy třebas na čtvrtek a v sobotu mu nedají pokoj! Rozmrzele sáhl po sluchátku.

„Kancelář šerifa?“ zněl silně vzrušený hlas. „Tady Newcomb, správce parku. Pane MacGarry, u Dirty Fork… musíte okamžitě…“

Pokračování věty bylo značně zmatené, ale pan MacGarry už věděl svoje. Dirty Fork, skalnatá soutěska při vyústění dvou horských bystřin do malého jezera. Špatně přístupná končina, kam se nedostane ani terénním autem, ještě tak na koni, a to s potížemi.

„Dobře. Řekněte tomu bláznovi, ať neleze ani nahoru, ani dolů, ráno že pro něj pošleme záchrannou partu. Do té doby to bude muset vydržet, a vy taky. Chápete, že dneska už se do té zatracené díry nedostanu. K čemu u toho vůbec musím být?“

„Ale ne, tentokrát to není žádnej střelenej horolezec, pane Mac Garry, to bychom si vyřídili sami. Potřebujeme asistenci úřední osoby. U Dirty Fork…“ ranger Newcomb se dramaticky a téměř slavnostně odmlčel, „mají bigfoota. Posíláme pro vás vrtulník, za chvíli by tam měl
být.“
„Bigfoot,“ udrolil pan MacGarry opovržlivě do telefonu. „Pane, sedím na týhle židli už pětadvacet let, a není sezona, aby mi aspoň třikrát někdo celej divokej nehlásil, že viděl v kopcích bigfoota. Všechno je to humbuk. Jestli…“ Nedokončil větu, protože zdáli zaznělo rachocení vrtulníku a rychle se blížilo. Trochu ulehčeně konstatoval, že se přece jen nebude muset do těch horoucích pekel trmácet na koni. Snad se všechno vyřídí ještě dnes, a zítra bude moci jít na pstruhy.

***

Vrtulník přistál na malé, svažité loučce u jezera. Do všech stran se zvedaly příkré stráně, porostlé lesem štíhlých svícovitých smrků s téměř neproniknutelným podrostem, severní obzor rámoval hřeben skalnatých štítů a špinavá běl ledovcového splazu. Kraj lesa byl vzdálen ne víc než sto yardů. Opodál bylo zřít skupinu čtyř postav, sklánějících se nad čímsi tmavým. Pan MacGarry počkal, až rotor dosviští, a pozorně vystoupil. Jeden z té čtveřice popoběhl a horlivě mu kynul. Jak se dalo čekat, byl to předák rangerů, pan Newcomb.

„Pánové, pan MacGarry, šerif. Pan profesor Kaminski, pan docent Sung z denverské university, prosím, seznamte se. Už věříte, že existuje bigfoot, šerife?“

„Nojo,“ podvolil se šerif neochotně, dotknuv se špičkou boty srstnaté hromady. „Co teď s ním?“

„Zatím provádíme antropologická měření,“ děl odborně profesor Kaminski, napřímiv se. „Je to úspěch, pánové. Výsledek dlouholetého sledování. Vědecká senzace století. Až ty záběry uvolníme k zveřejnění… doufám, příteli, že jste si dal záležet, aby zase nebyly nějaké řeči,“ oslovil muže, ověšeného kamerami.

„Koukněte, on ještě dejchá,“ ustoupil o krok pan MacGarry. „Čím jste ho ulovili? Touhle flintou?“

„Ale prosím vás,“ ohradil se vědec, „ulovili. Ne, jenom jsme ho dočasně uspali, velice ohleduplně a bezbolestně. Teď ale… musíme si pospíšit, dávka přestane brzy působit. Podívejte se… už je to tady. Hýbe se. Pánové, vzdalte se, rychle. Ne že by byl bigfoot agresivní, ale nevíme, jaký šok mu může způsobit setkání s člověkem.“

Zpoza vrtulníku pozorovali, jak se černý tvor narovnává, ohledává si údy, poté zatřásl hlavou a rozběhl se. Běžel ne ohnutý s rukama svěšenýma k zemi jako lidoop, ale velmi po lidsku a vzpřímeně, jen nohy vytáčel podivně v kolenou, jako by přeskakoval pařezy. U kraje lesa se zastavil a vydal táhlý, pronikavý jek. Z různých směrů a vzdáleností mu odpověděly tytéž zvuky a ještě chvíli doznívaly nad divočinou.

„Svolávají se, poslouchejte,“ pravil pan Newcomb uctivým šeptem. „Páni, těch tady ale musí být. Jenže jsou to potvory plachý, nedají se vidět. Co tady sloužím, ještě jsem… Pojďte, poletíme.“

Pan MacGarry došel ke stroji, položil nohu na stupátko, ale zůstal v té poloze stát, protože mu něco intenzivně vrtalo hlavou. „Je to opice nebo člověk, profesore?“

„To se takhle honem nedá určit,“ odtušil přísně učenec. Zatím jsme teprve odebrali vzorky tkáně. Ukáže se, až dostaneme výsledky rozborů. Já bych z čistě antropologického hlediska…“

„Modlete se, aby to byla opice,“ přerušil ho šerif podivně zadrhnutým hlasem, a nedav se pohnout k bližšímu objasnění, dokončil nástup. Rotory se rozsvištěly, na jezero usedaly stíny, mlha a večerní chlad. Odkudsi z horského úbočí dolehlo volání, ne zcela lidské, ale také ne zvířecí.

***

„Pojďte dál, Sungu,“ řekl profesor Kaminski rozechvěle, nevzhlédnuv od stolu pokrytého po celé ploše záznamy a diagramy. „Podívejte se na ty hodnoty. Třeba hned tadyhle kostní dřeň, vidíte to? Mineralizace krevní plazmy… to by všechno ještě… ale prohlédněte si tu genetickou stavbu, nebo si ani nic neprohlížejte, já jsem nad tím seděl dva dny, jestli najdu odchylku, a…“

„A našel?“

„Ani v nejmenším. Žádný pithecus, Sungu. Do puntíku homo. Člověk. Tušíte, doufám, co to znamená?“ Zíral chvíli ustrnule, než se probral z vytržení a našel pro nastalou situaci malý úsměv. „Samozřejmě žádný homo sapiens, nejspíš nějaká vedlejší větev, která se někdy dávno odštěpila od vývojového kmene a kdovíjak přetrvala v těch horách… ale tím spíš. Homo sapiens je na zemi zastoupen poměrně hojně. Tohle je… nový lidský druh. Náš neznámý bratranec.“ Profesor Kaminski slavnostně povstal, upravil si vázanku a sám si odpověděl na otázku, co ten objev znamená: možná největší úspěch vědy od… od… těžko říci odekdy. A on stojí u jeho zrodu, je jeho autor. Zmocnil se ho až mrákotný pocit.

„Ano,“ děl uctivě docent Sung. „Jak to předložíme tisku?“

Profesor Kaminski se vyprostil ze zasnění. Je jisté, že ukvapené zveřejnění převratného objevu může způsobit nepředstavitelné potíže a škody. Stejně tak je jisté, že žurnalisté nakonec všechno vyšťourají a ještě překroutí po svém, protože jsou to diletanti, kteří vědí ode všeho kousek a dohromady nic. Bude asi opravdu třeba bigfoota nějak představit veřejnosti, protože jinak by si mohlo pospíšit jiné vědecké pracoviště a vyfouknout Denveru ten objev před nosem. Bylo tam u Dirty Fork až moc lidí, fotograf například… nebo ten ranger, jak on se… a hlavně šerif Mac Garry. Profesor nevěděl přesně proč, ale ten chlap se mu nelíbil; co on má co mudrovat, jestli je bigfoot člověk nebo opice? Nedalo se čekat, že by žádný z nich nepustil do světa postranní informaci, laici dovedou být stejně ješitní jako vědci.

„Vypracujte tiskové komuniké, pane kolego. Ale diskrétně a opatrně, rozumíte, lidé nemusí hned vědět úplně všechno.“ Netušil, že vydal pokyn k opatření, předem odsouzenému k neúspěchu.

***

Profesor Kaminski držel v rukou sobotní výtisk Denver Post a zíral do něj s pocitem člověka, jemuž se pod nohama rozjela lavina. „Indiánská legenda obživla!“ hlásal třípalcový titulek. Pod ním stálo o něco menšími literami: „Překvapení od Dirty Fork: člověk neandertálský nevyhynul!“ Obrátil stránku a ke své vrcholné nelibosti zjistil, že hledí na velmi ostré, profesionální fotografie bigfoota ležícího v trávě se zřetelným pozadím jezera a hor, bigfoota procitajícího z omámení, bigfoota spěchajícího podivným, napůl lidským, napůl zvířecím krokem ke kraji lesa. Zbytek snímků představoval skupinu šťastných objevitelů, šerifa MacGarryho, detailní záběr střelné zbraně a uspávací šipky, jakož i jeho samého, vylézajícího z helikoptéry. K tomuhle jsem tedy svolení nedal, vystřídal mu rozladěný pocit předešlé zadostiučinění. Mizera fotograf si nejspíš udělal pokoutní kopie a prodal je za dobré peníze novinám. No počkej. Ono ti to přijde draho, dělat si ze zadání pro universitu soukromý kšeft. Zatím ale nevěděl, jak by provinilci mohl tu nevěru osladit, krom toho se nevyznal v právních otázkách a netušil, je-li takové jednání vůbec trestné. Nemělo ostatně trvat příliš dlouho a hněv mu vyprchal, překryt dalšími událostmi.

Několik dnů byl ještě svět v pořádku. V novinách převládalo uspokojení i jistá vlastenecká pýcha nad objevem, jenž doplnil chybějící články ve vývojové řadě lidského rodu, a to ne na základě nějakých vetchých kostiček jako obvykle, nýbrž živého tvora. Amerika měla být nač hrdá, tak zněl obecný souzvuk těch chvil. Až všechno obrátil naruby pan Leibowitz.

Pokračování příště…

Luděk Frýbort

* * *
Koláže © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora