Satelit

Někdy se mi stane, že zapochybuji, zda si správně vykládám význam některých slov.
S přibývajícím věkem a vymoženostmi doby se mi to stává stále častěji a někdy si připadám, že vlastně nerozumím nejen slovům, ale celým sdělením, zejména pokud jde o sdělení od některých lidí, třeba vládních činitelů a poslanců.

Vybavuje se mi vyprávění mého oblíbeného herce Josefa Hlinomaze. Vyprávěl, jak se zpotil hrůzou, poté co se probudil po snu ve kterém se mu zdálo, že žil v Portugalsku. Důvodem té hrůzy bylo, že si uvědomil, že neumí portugalsky.

Ale abych se vrátil k těm jednotlivým slovům a jejich významu. Zaujalo mě slovo satelit.
Podle slovníku lze výklad zjednodušit na tvrzení, že satelit je nějaké těleso obíhající kolem jiného, většího. Asi to platí ve vesmíru, ale na zemi a zejména u nás se mi to nezdá.
U nás je satelit buď shluk domů někde v polích okolo velkých měst, Praha jich má celou řadu, nebo takové plechové mísy na balkonech a střechách.

Ale jak ta městečka kolem Prahy, tak ani ty plechové mísy nikoho neobíhají. Zaradoval jsem se, že jsem na to kápnul, přišel na chybu ve výkladu slova, že mi to zatím navzdory věku myslí, ale v zápětí jsem si musel připustit, že toho obíhání, přímo lítání, byť ne vzduchem, ale pouze rychlou chůzí a rychlou jízdou ve spojitosti s těmi satelity je tolik, že nějaká souvislost s tím satelitem je oprávněná.
Jen je to trochu jinak, ale to je u nás vlastně se vším.

Ono to tvrzení o satelitech a zejména jejich schopnostech bohužel nesedí ani v jiných zemích, včetně té nejmocnější. To pořád, že má satelity a z nich snímky, které vidí pomalu pohyb každého Ferdy na zemi a najednou, právě když by byly tak užitečné, aby ukázali jak to bylo ze zmizením či sestřelením takového obra jako je boeing nejsou. Každému Ferdovi, který myslí je jasné, že jsou, jen se to nehodí po pravdě říci a snímky ukázat.

Obdobně to s těmi našimi satelity kolem Prahy a ostatních měst bylo jasné těm Ferdům-spekulantům, odborně, abych se pochválil vím, že se jim česky říká developeři, když nalákali lidi a vylákali peníze z těch budoucích obyvatel satelitů.

Zatajili jim, že v tom domě, v té přírodě, vlastně budou jenom spát a ještě k tomu kratší dobu, neboť musí vstávat a uléhat později než ti z města, že budou potřebovat alespoň dvě auta, aby mohli vozit děti do školy, ze školy, na kroužky, většinou zase do té Prahy, dojíždět k doktorovi, zubaři a o sobotách a nedělích zase dojíždět za nákupy a službami, že k položce výdajů za bydlení jim přibude vydání u benzínky a autoservisu a další výhody.
A to nepočítám to lítání dvacet či více let kolem hypotéky.

Při tom, většinu těch neduhů, které jsem zde popsal by ty satelity mít nemusely, dokladem toho jsou satelity v jiných zemích, kde právě jsou jejich součástí i ty školy, i ty služby a většinou i doprava ať již rychlodráhou či dálnicí , po kterých pohyb skutečně připomíná pohyb satelitu ve vesmíru na rozdíl od našeho plížení plazení ucpanými okrsky, byť s japonským popisem – bacha-jama.

Jsem rád, že jsem nepodlehnul obavám z urychleného vývoje úbytků duševních schopností a myšlení a že to, že spoustě věcí u nás nerozumím mohu si vysvětlit tím, že ono u nás, je všechno, tak trochu jinak než by mělo být a než je jinde a ty své pochybnosti na něco a někoho jiného svést. Tak jak se to dělá právě u nás.

Jaroslav Petřík

* * *

Zobrazit všechny články autora