Pøelomu øíjna a listopadu se u nás øíká èas dušièkový. Èas vìtšinou deštivý a uplakaný, tudí¾ smutný. Nìkteøí se však na nìj pøesto tìší. Jsou to pøedevším pìstitelé a prodejci kvìtin, pro které je to nejproduktivnìjší období v roce.
Památka zesnulých, èili Dušièky, pøipadá podle našeho kalendáøe na 2. listopad. Vìtšinou o víkendu pøed tímto svátkem se vyzbrojíme kvìtinami a vìnci a vydáváme se k návštìvì svých zesnulých. Policie je ve støehu, nebo» na silnici se vyrojí i ti, kteøí celý rok za volant neusednou. Poslední léta jsou hitem i umìlé kvìty roztodivných a pro nás nezvyklých tvarù. Jsou z dovozu, vìtšinou z Polska. Mìøeno spotøebou umìlých kvìtin by se mohlo zdát, ¾e náš vztah k pøedkùm ponìkud upadá. Pøesto, jak se tak dívám kolem sebe vidím, ¾e kupující dávají pøednost ¾ivým, tradièním jiøinám, listopadkám a jiným kvìtùm.
Co se týká svátkù jako takových je teï snahou všechny svátky komercializovat. Ale na druhé stranì i ¾ivot moderního èlovìka by mìl mít urèité výrazné orientaèní body, abychom nemìli jen pocit šedivosti a denního shonu.
Pøesto¾e „Památka zesnulých“ má katolickou tradici, na našem území jsou její koøeny mnohem starší. Velkým keltským svátkem toti¾ býval Samhain. Byl to okam¾ik, kdy konèila sklizeò a starý rok se setkával s temnou polovinou plnou zimy. Keltové vìøili, ¾e v tomto èase je mo¾né rozmlouvat s mrtvými. Samhain zaèínal pøi západu slunce 31. øíjna. V tom okam¾iku se musely zastavit všechny práce, rodina se scházela k modlitbì, rozjímání a pøedevším vyprávìní o strašidelných a nadpøirozených situacích. Vzpomínalo se na mrtvé. Tìm se pokládaly na schody domù nebo na oltáøe rùzné dary. Co zùstalo na poli nesklizeno po tomto datu se ji¾ sklízet nesmìlo, nebo» to patøilo bohùm a bylo tabu. Keltové vìøili, ¾e konzumovat takové plodiny je nebezpeèné, nebo» byly jedovaté.
Samhain zaèínal období spoleèných rodinných veèerù, které tehdy ještì byly š»astné i bez televize.
Ale vra»me se zpátky k Dušièkám. Na zesnulé bychom nemìli zapomínat, ale co mù¾eme, to bychom mìli udìlat pro ¾ivé.