Støípky z mocnáøství
vám nabízíme neuèesanì a na pøeskáèku. Kyvadlo odporu k Rakousku se u¾ pøesunulo na opaènou stranu, a tak i ty støípky jsou spíše vlídné a úsmìvné…
* * *
Tragédie v Mayerlingu
U¾ kdy¾ se zamyslíte nad hlavním „hrdinou“ té tragédie, napadne vás mo¾ná to, co mì. Následník trùnu byl spíše obìtí špatných sudièek, podivné rodiny, problematických vychovatelù. A také problematické genetiky obou rodin. Psychické nemoci se u Habsburkù vyskytovaly u¾ pár set let a rodina císaøovny Sissi byla také ponìkud zvláštní. Pøesto musím zdùraznit., ¾e následník Rudolf (Korunní princ Rudolf, 1858 – 1889) se projevoval jako dítì inteligentní. Narodil se ovšem u¾ jako plukovník, nebo» tato hodnost mu byla propùjèena u¾ v okam¾iku zrození, a tak tì¾ko zpochybòovat jeho vojáctví a vztah v armádì.
Znalost nìkolika jazykù byla u Habsburkù skoro samozøejmostí, vojenské vzdìlání vstøebávali od dìtství. Rudolf mìl navíc smùlu na mimoøádnì tupého hofmistra, kterého mu pøidìlili. „Otu¾oval“ ho výstøely do spaní, místo aby poslouchal pohádky, byl poléván studenou vodou a mnohé další pedagogické úlety mu urèitì radostné dìtství nepøipravily. Svou roli urèitì sehrál i spor mezi matkou Sissi a tchyní Al¾bìtou. Zdá se ovšem, ¾e o výmìnu tyranského hofmistra a vychovatele se zasadila pøedevším babièka Al¾bìta. Pøesto si patrnì Rudolf následky „spartánské výchovy“ nesl celý ¾ivot.
Rudolfovì mysli ovšem byly blízké pøírodní vìdy, zejména ornitologie, tu by mo¾ná èasem rád i studoval. Ostatnì k jeho oblíbeným uèencùm patøil i Alfred Brehm, jeho¾ ilustrovaný ®ivot zvíøat patøil a mo¾ná ještì patøí k základùm této vìdy. Ne¾ pùjdeme s u¾ dospìlým Rudolfem do jeho pra¾ské posádky, pøipomeòme si ještì, ¾e podle vzpomínek pamìtníkù to nebyl ¾ádný filmový milovník. Øídké rezavé vlasy, opravdu ¾ádný krasavec, ale na to se u následníka trùnu pøíliš nehledìlo.
Na císaøovnu pohlí¾el v¾dy spíše jako na milovanou a krásnou ¾enu, matkou mu pøíliš nebyla, milovaná mo¾ná trochu jinak. Rudolf a ¾eny je vùbec téma nejednoduché. Do Prahy narukoval v roce 1878 jako plukovník pìšího pluku, a tak se zdá, ¾e od narození pøíliš nepovýšil. Nevìnoval se tam ale jenom vojenskému øemeslu, navštìvoval také øadu veèírkù, spoleèenských událostí a všude byl pochopitelnì vítaným hostem. Traduje se tøeba jeho románek s chudou ¾idovkou, kterou rodièe poslali na venkov, aby ji pøed Rudolfem ochránili. A ona tam neš»astnì onemocnìla a zemøela. Rudolf údajnì chodil dlouho na høbitov k jejímu hrobu. Mezi jeho milkami dlouho hrála hlavní roli Mizzi Casparová, které prý dokonce jednou i nabízel spoleènou sebevra¾du, ale ona s posmìchem odmítla.
Probírám ovšem milenky a zapomínám, ¾e Rudolf byl dlouho a “š»astnì” ¾enatý. To š»astnì dávám do uvozovek, proto¾e snad dokonce ¾ádal pape¾e o souhlas k rozvodu. Dcera belgického krále Sofie patrnì také nebyla z rodu opojných krasavic, ale s Rudolfem si své u¾ila. Mìl mimo jiné i neléèitelnou kapavku, snad v dùsledku toho èasem pøešel také na morfium a alkoholu se nevyhýbal nikdy. Kdy¾ ovšem Sofie porodila jenom dceru a ne následníka trùnu, man¾elství se rozpadlo.
Patrnì první, kdo si všiml Rudolfova horšícího se tìlesného i duševního stavu, byla právì man¾elka Sofie. Dokonce snad orodovala i u otce císaøe, proto¾e cítila, ¾e Rudolf vlastnì vyhoøel i jako následník i jako mu¾. Ovšem pøíkop mezi otcem a synem se neustále prohluboval a starý pán u¾ asi ani neumìl ho obejít, nebo pøeklenout.
Baronesa Mary Vetserová vstupuje do hry vlastnì a¾ v závìru dramatu. Èasto bývá pøedvádìna jako oslnivá blonïatá krasavice, co¾ je ale omyl. Krasavice to nespornì byla, dokonce velmi vyhledávaná a obletovaná. Ale ne blondýnka, spíše dáma italského typu, tmavá, s krásnýma a uhranèivýma oèima. Dokonce se øíkalo, ¾e jí v ¾ilách koluje trocha orientální krve. Navíc tì¾ko pochybovat o tom, ¾e mladá dívka s milencovým zámìrem souhlasila.
Z dostupných dokumentù a vzpomínek se zdá, ¾e Rudolfova sebevra¾da patøila k tìm opravdovým, bilanèním. Nebyla urèená pro efekt. Napsal tuším ètyøi dopisy na rozlouèenou a dával také do poøádku veškerou svou korespondenci. Nebyl vùbec hloupý a uvìdomoval si, co jeho sebevra¾da bude znamenat pro rod i zemi. Prakticky by ani nemìl nárok na pohøeb v posvìcené zemi. A tušil, co to mù¾e znamenat pro mocenské šachy na habsburském trùnu.
Vlastní akt sebevra¾dy a pozdìjší následky nebudu podrobnì rozebírat. I dnes se obèas zprávy trochu rozcházejí. Dlouho se tøeba tvrdilo, ¾e Vetserovou Rudolf zastøelil v lese døív a byla tajnì pohøbena v místním kostelíku. Mrtvou Mary opravdu odvá¾eli potají a stejnì potají byla pohøbena, s nejvìtší pravdìpodobností ale obì mrtvá tìla nalezli slou¾ící ve spoleèném pokoji. Pochmurní milenci našli svùj spoleèný konec 30. ledna 1889 v loveckém zámeèku Meyerling ve Vídeòském lese. Tolik malý a struèný opis tragédie, staré skoro 150 let. Princi Rudolfovi sudièky sice nadìlily bohatou a slavnou rodinu, ale minimum lidského štìstí. No a baronesa Mary...
U¾ doletìla létavice,
u¾ uzavøel se vodní kruh.
U¾ nikdy, nikdy, nikdy více,
ké¾ je ti milosrdný Bùh
(Vítìzslav Nezval: Manon Lescaut)
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora