Ulice Hromádky z Jistebnice

Když procházím naším svérázným městečkem na Vysočině, městem s bohatou historií, často si kladu otázku, proč máme dosud ulici Hromádky z Jistebnice. Není jiné město v naší republice, které by svou ulici pojmenovalo stejně. A proto se ptám, čím se ten Hromádka v našem městě proslavil, co udělal pro naše město tak historicky významného, že po něm na jeho věčnou slávu pojmenovali ulici.

Většina zdejších občanů by měla vědět a některým je jistě dobře známo, že ten název vymyslel Okresní a místní osvětový sbor v roce 1929 k pětistému výročí tragické události, jež se odehrála 3. února 1421 v Chotěboři. Konšelé podebatovali nad nápadem, nikomu nevadilo, že to bylo ve skutečnosti pěti sté osmé výročí, nikdo zřejmě nebyl proti a nikdo se nezdržel hlasování. Tím byl dán souhlas k názvu ulice. Současně před městskou elektrárnou, v těch místech, kde kdysi stávaly stodoly, odhalili radní navíc pomníček. Lidé si na pomníček a název ulice zvykli, dnes se už nad nimi nikdo nepozastaví a nikdo o názvu ulice nepřemýšlí.

Ani studenti ve školách se o jeho významu zřejmě neučí, ani nepátrají, kdo byl ten Hromádka z Jistebnice a co pro město tak světoborného vykonal, že po něm pojmenovali ulici. Za zmínku stojí, že v témže roce, k témuž pětistému výročí schválili radní v Jistebnici dát témuž Hromádkovi na jeho rodný dům pamětní desku. A v Praze na Vítkově se začal stavět funkcionalistický památník. Tím se zčásti vysvětluje, proč naši radní na ten nápad vůbec přišli. Dalo by se vydedukovat, že jim byl z vyšších míst doporučen.

Z historie města je možné doložit, že český král Jan Lucemburský naše městečko zakoupil roku 1329 a roku 1331 ho udělením jihlavského městského práva povýšil na město. Za vlády jeho syna a následníka trůnu Karla IV. byl našemu městu udělen městský znak zemí Koruny české. A roku 1356 bylo povoleno městu vybudovat hradby. Chotěboř byla věnným městem českých královen a v majetku královského rodu až do roku 1393.

Doba nepokojů nastala v Čechách po roce 1415, kdy byl v Kostnici upálen Mistr Jan Hus. Petr Hromádka, český husitský kněz a hejtman se stal v té době jedním z organizátorů „poutí na hory“, které se konaly 1419 – 1420. Důvodem „Poutí“ byla představa kvapem se blížícího zániku pozemského světa a přesvědčení o spasení věrných křesťanů, právě těch, kteří věří této nové ideologii a tomuto kázání, právě „na horách“. Vzhledem k tomu, že panovník a vrchnost husitské bohoslužby omezovali a zakazovali, viděli v tom husité náležitý důvod k bouřím. Za zmínku stojí, že klášter na Zbraslavi byl za husitských válek dne 10.8.1420 husity vypleněn a tělo krále Václava IV. dokonce vytaženo z hrobu. Husité opilí klášterním vínem si s ním tropili ohavné žerty. Teprve za čtyři roky spočinul Václav v hrobce českých králů po boku svého otce Karla IV.

S osudem Hromádky z Jistebnice je spojeno Ústí nad Lužnicí, jedno z center radikálně reformní aktivity. Odtud byla tato náboženská menšina obyvatelstvem a vrchností vypuzena. Po vypovězení zdejších husitů se Hromádka postavil do čela „vyhnanců“ a v únoru 1420 v noci se vrátil za účelem „spravedlivého“ zúčtování. Osadu Ústí dobyli, zplundrovali a poté vypálili.

Kariéra kněze a nyní i hejtmana Hromádky z Jistebnice vstoupila do našich dějin. V čele s hejtmanem Janem Žižkou se rozhodli odejít směrem na Tábor. (Z této doby pochází slavný jistebnický kancionál s prvním záznamem husitského chorálu Kdož sú boží bojovníci). Cestou z Plzně svedli nezapomenutelnou, pověstnou bitvu u Sudoměře. (Známou to bitvu z každé školní učebnice.) Celkové ztráty na životech a majetku jsou těžko doložitelné, prameny o nich nehovoří, lze se však domnívat, že byly na obou stranách značně vysoké.

Pohnutá historie husitství se nevyhnula ani Vysočině. Husité, jinak boží bojovníci, s hejtmanem Hromádkou z Jistebnice napadli naše město, tenkrát poměrně malé, klidné, mírumilovné a dobyli ho. Hromádka se stal městským hejtmanem. Městu však přišlo na pomoc panské vojsko, a když Hromádka uviděl jeho převahu a sílu a zvážil nepřízeň občanů, rozhodl se vyjednávat. Nakonec mu nezbylo, než se vzdát a uzavřít s městem dne 2. února 1421 mírovou dohodu, že hejtmanova vojska město opustí, když jim bude umožněn bezpečný odchod. Namísto, aby odešli, se z nějakého dosud historicky neobjasněného důvodu Boží bojovníci nastěhovali do místních stodol. Uvažme, že byl únor, stodoly ještě nebyly prázdné, uskladňovalo se v nich seno a sláma pro dobytek. A ani domy se v té době nezamykaly. Táborité v Chotěboři tedy zůstali, své slovo nedodrželi. Den na to začaly stodoly hořet. Opět z neznámých nám důvodů něco kolem 300 táboritů nestačilo stodoly opustit, a tak uhořeli. Zbytek Hromádkovy armády se dal pak na pochod směrem na Čáslav a Kutnou Horu. Zanedlouho byli dopadeni Zikmundovými vojáky pod vedením hejtmana Jana Městeckého. Kněz Hromádka z Jistebnice byl urychleně dopraven do Chrudimě, kde byl velmi rychle, bez možnosti se odvolat, odsouzen k trestu smrti upálením. Rozsudek proveden dne 6. února 1421. Později se nakonec ještě zbytku Božích bojovníků podařila další „spravedlivá“ pomsta za Chotěboř, což bylo dobytí, vyplenění a zapálení benediktinského kláštera v blízkém Vilémově.

Husitské války lze označit za období českých dějin, které vyvolává mnohé kontroverze. Ve válečných letech upadlo hospodářství do katastrofálního stavu. Duchovní kultura a všeobecná vzdělanost procházely velkou krizí, velká část venkovských a městských škol zanikla, vážně poklesl i význam pražské univerzity. Úlohu Karlovy univerzity jako regionálního centra vzdělání tak převzala např. univerzita v Lipsku či ve Vídni.

Příchod husitské revoluce znamenal konec stavebního rozmachu i rozvoje gotického umění v Čechách. Stavební činnost upadala, často ustaly i práce na rozestavěných objektech. To se stalo také s katedrálou sv. Víta na Pražském hradě. Husité vyplenili početné kláštery a kostely a během obrazoboreckých bouří zničili mnoho vynikajících uměleckých a literárních děl.

Prosazování Masarykovy vize husitského odkazu se v politickém životě společnosti projevilo bezprostředně po vzniku První republiky. Po prosazení marxismu-leninismu do československé historiografie byl tzv. husitský odkaz znovu a nově zpolitizován a ideologicky zcela zdeformován.

Na poli historického bádání se přitom až po roce 1989 podařilo znovuotevřít prostor pro svobodnou diskusi na toto téma.

Marta Urbanová

***
Koláže pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autorky