Zpomalený èas
Dcera v tom má jasno nejenom u svých dìtí. Nìkteré je hypo…, jiné hyper. Asi to tak nìjak je, ostatnì jako dìtská psycholo¾ka o tom snad i nìco ví. Za mého mládí jsme podobné kategorie neznali, a tak jsem se jednou dcery ptal, zda jsem já podle jejího soudu byl spíše hypo, nebo hyper.
Dost se tím pobavila a ujistila mne, ¾e pokud si vzpomíná, byl jsem v¾dy spíše hyperaktivní. Asi ano. Pokud jsem zrovna nìco nestudoval, stíhal jsem i druhé vedlejší povolání, k tomu tenis, obèas srandafotbálek, nohejbal, po veèerech divadelní zkoušky a také jsem rád vymýšlel a vyprávìl malým princeznám pohádky. To u¾ je ovšem minulost hodnì dávná a èasto ¾asnu nad tím, jak se mi zpomaluje èas.
Neschovávám si staré diáøe, ale vzpomínám si, ¾e jsem mìl èasto den rozdìlený nejen na hodiny, ale èasto na ještì kratší intervaly, pùl, mo¾ná i ètvrthodiny. K tomu èasy na pøesuny, pokud byly nutné, èas tenkrát letìl opravdu divoce, ale v nìèem i opojnì, svì¾e.
Takovým mo¾ná nenápadným pøíznakem stárnutí je zpomalený èas. Zatím ani tolik nestrádám úbytkem pamìti, ale ten èas mi ubíhá hodnì zvolnìnì. Den se mi u¾ nedìlí na hodiny, ale na dopoledne, odpoledne a veèer. A kdy¾ se zrovna na nìkteré z asi padesáti televizních stanic potkám tøeba se starým americkým velkofilmem, v nìm¾ Chick za Sedmi statecných, Bryner, hraje krále Šalamouna (rusý a kadeøavý) a ¾enský idol mé adolescence Lollobrigida královnu se Sáby, dívám se i v hluboké noci s vìdomím, ¾e to ráno dospím. To je takový malý bonus kmetství. Tam ten zpomalený èas tolik nevadí.
Kdy¾ se ovšem potká v jednom dni nìkolik nutných jednání na úøadech, nebo se odpoledne protne doprovod vnuèky se setkáním s kamarády, u¾ znejistím, váhám, nepatrnì tápu. Diáøe jsem zrušil, ale na doporuèení kamarádky mám nad poèítaèem takový ten kuchyòský stojací kalendáø a tam si barevnì a výraznì znaèím všechna vyrušení z vláèného tempa. Nedávno mi poslal kamarád zajímavý test na Alzheimera a vyšel mi skvìle. Docela bych tomu i vìøil. Pamì» ještì dr¾í slušnì, ale v tempu ¾ivota u¾ pokulhávám a uvìdomuji si to.
Nestýskám si ale, to vùbec. Oidipus kdysi rozluštil tajemství Sfingy a osvobodil tak Théby. Patøím prostì k tìm tvorùm, kteøí ráno lezou po ètyøech, v poledne bìhají po dvou a naveèer se belhají po tøech. A k té trojno¾ce ten zpomalený èas u¾ patøí.
Jak psal mùj milovaný Šrámek: ®ivot, ¾ivot, jeho slávì se pokloòme, jeho chválu zpívejme… I v tom zpomaleném tempu.
***
Zobrazit všechny èlánky autora