Bajka o jedné milé zoologické zahradì
Byla - nebyla, no samozøejmì spíše nebyla, ale mohla být, jedna milá a pøekrásná zoologická zahrada. Na rozdíl od jiných zoologických zahrad, které vybudovali pro své potìšení a snad i studium lidé, v této zahradì ¾ili a spravovali ji ¾ivoèichové sami. Jednoho krásného dne, mírnix dýrnix, z èista jasna, kde se vzala tu se vzala. Na jednom velmi malém ostrùveèku uprostøed Pacifiku dala místní fauna hlavy dohromady a zalo¾ila si Zoo. Neví se pøesnì, kdy k tomu došlo, bylo to opravdu pradávno, mo¾ná u¾ nìkdy tìsnì po vyhynutí dinosaurù. Je to pouhá domnìnka, ale proto¾e nám nic jiného nezbývá, zùstaòme u ní!
Ten malý ostrùvek si ta ¾ivoèišná havì» samozøejmì nevybrala náhodnì. Le¾el v bájeèném tropickém klimatu, pøesnì tam, kde se protíná zemský rovník se stoosmdesátým poledníkem. Na ¾ádné mapì byste ho nenašli, proto¾e ¾ádnému kartografovi dodnes nestál za to, aby ho do mapy zanesl, co¾ našim ¾ivoèichùm pochopitelnì vyhovovalo.
Po tisíciletí si budovali všichni ti ¾iváèkové svou Zoo, kterým¾to jménem svùj ostrùvek pojmenovali a samozøejmì perfektnì spolupracovali s místní FLO - øíší flóry, která byla pochopitelnì starší. Nejprve si vylosovali do svého èela sedmièlennou Radu, její¾ slo¾ení se opìtovným vylosováním obnovovalo v ka¾dém roce. Radní toho moc na starosti nemìli, pouze bedlivì naslouchali hlasu Matky Pøírody, té mocné èarodìjky, a vývoj jednotlivých druhù ponechali na ní. Bylo to moudré rozhodnutí, proto¾e v ¾ádném referendu by se fauna nikdy sama nedokázala spravedlivì rozdìlit na býlo¾ravce, maso¾ravce a vše¾ravce, tím ménì pak na predátory a koøist.
Asi tak v polovinì ètvrtohor jednou usoudila Rada, ¾e by nebylo na škodu osvì¾it místní populace novou, nejlépe studenou krví. A šlo se na to od lesa, samozøejmì palmového. Na všechny svìtové strany se zaèaly vysílat signály pomocí speciálních feromonù, které všude na zemìkouli pøijímali všichni tvorové, z nich¾ nìkteøí se teprve vyvíjeli. A tak se bìhem jistého èasu pøímo zázraènì podaøilo nalákat na ostrùvek Zoo malé skupinky tìch nejodvá¾nìjších tvorù - od malièkých termitù po kolohnáty slony.
Pravda, zejména nìkterým chladu milným zvíøatùm se do tropù moc nechtìlo, ale nakonec si všechna dala øíci. Nepatrný problém byl zpoèátku s moøskými ¾ivoèichy, proto¾e prakticky nebylo mo¾né urèit hranici jejich teritoriální vody kolem ostrova. Nakonec to ale bylo vyøešeno šalamounsky. Právì úøadující Rada moudøe usoudila, ¾e øešení tohoto problému ponechá koòovi, nebo» u¾ tehdy se vìdìlo, ¾e má vìtší hlavu a navíc byl právì jedním ze èlenù Rady. A kùò-povìøenec nezklamal. Mazanì povolil rybám, ploutvono¾cùm, kytovcùm i vší té drobnìjší vodní havìti vèetnì planktonu zcela volnì vyu¾ívat vody kolem ostrùvku do libovolné vzdálenosti.
Perfektnì a zcela v souladu s pøírodou organizovaná spoleènost fauny na tichomoøském ostrùvku Zoo prosperovala k všeobecné spokojenosti po další tisíce let, a¾ jednou i tam dorazily z øíše lidí poplašné zvìsti o klimatických zmìnách. Svìtové ledovce prý nasadily rychlé tání, hladiny oceánù se budou zvedat a kdejaký ostrov i pobøe¾ní oblasti kontinentù pùjdou pod vodu, co¾ nechávalo v klidu pouze vodní ¾ivoèichy. A ¾e za to mù¾e jakýsi oxid uhlièitý, s kterým pracují rostliny, nìjaký smrdutý metan a také bezzápachová vodní pára. Ihned se bilo na poplach, a ¾e se s tím musí nìco dìlat! Bohu¾el na Zoo právì rozhodovala intelektuálnì jedna z nejslabších Rad v historii ostrùvku a na malér bylo zadìláno.
Rada nejprve direktivnì nakázala Rostlinné øíši, aby postupnì sni¾ovala fotosyntézu, a býlo¾ravcùm aby ménì bzdili, k èemu¾ jim právì vydatnì pomáhala zmenšující se produkce zelených rostlin. Hlubinným rybám a korýšùm bylo zakázáno š»ourat se v moøském dnì, aby se neuvolòoval onen nebezpeèný metan, který se v hlubinách zemì po tisíciletí usazoval a bohu¾el se nepodaøilo naøídit vodì, aby se ménì vypaøovala!
Musíme to ale zkrátit. Není zapotøebí velké pøedstavivosti, abychom seznali, k èemu všechna tato „bájeèná“ rozhodnutí vedla. Netrvalo dlouho a dosud vzkvétající nádherný tichomoøský ostrùvek sice nebyl zalit oceánem, leè jak veškerá flóra tak i fauna zde rychle skomírala. A tak š»astnìjší jedince, kterým se podaøilo emigrovat, mù¾eme dnes obdivovat pouze v našich botanických a zoologických zahradách!
A ponauèení? Do pøírodních procesù nikdy nezasahuj, nebo dojde k poøádnému prùšvihu!
Vladimír Vondráèek
* * *
Kolá¾e pro SeniorTip © Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora