Špinavý hadr
Pøipouštím hned v úvodu, ¾e téma špinavého hadru v souvislosti s jarní úvahou se zdá být ponìkud nepatøièné. V¾dy» ka¾dý, kdo o jaru píše, a» ji¾ douk nebo nedouk, se zabývá podstatnì poetiètìjšími pojmy. Pøíroda se obléká do zelenì, stromy a kvìtinky rozkvétají, bílé obláèky jako rozkošní beránci táhnou azurovou oblohou a krajem kráèí láska s velkým L. Je ¾ivotem ponìkud uondaná, ošumìlá, ale alespoò pajdá, kdy¾ u¾ ne kráèí.
O špinavém hadru nikde ani slovo. Tak jsem se toho ujal sám, abych shovívavého ètenáøe pøesvìdèil, ¾e takové téma k jaru opravdu patøí.
S nastávajícím jarem se kromì medvìdù, vylézajících ze svých brlohù, probouzí i kutilství v tom ryzím amatérském podání. Je toti¾ nezbytné po zimì tady to opravit, toto natøít, nìco jiného vyrobit a na nìco se podívat, proè to nefunguje. Není bez zajímavosti, ¾e kutilství vydatnì pøály a pøejí jak doba uplynulá, nazývaná familiárnì „totáè“, tak doba souèasná, nazývaná neménì trefnì „prekapitalistická demokratùra“.
V té první nebylo dost materiálu všude k dostání, ani nebyl k dispozici na kývnutí pøíslušný specialista. Tak si náš kutil musel poradit sám v duchu hesla „pøimìøenì pøedstírej práci a pomalu pøikrádej“.
V souèasné dobì je materiál i specialista, ale není dostatek nehoráznì po¾adovaných finanèních prostøedkù, zejména u ni¾ších støedních a ni¾ších vrstev, plánovitì pauperizovaných. A tak kutilství kvete kontinuálnì dál.
Ka¾dý, kdo nìkdy pøišel, by» jen okrajovì, do styku s èerným øemeslem ví bezpeènì, co je pucvole. Pro intelektuály, posti¾ené tøeba ne vlastní vinou, humanitním vzdìláním, pøipomenu, ¾e uvedený výraz není pøisprostlou nadávkou, ale slo¾eninou z nìmeckého „putzen“ a „die Wolle“. Mìkouèký chuchvalec zèernalý kolomazí, šmírem, olejem a relikty nejrùznìjších neèistot, je blízkým kamarádem ka¾dého „èerného“ øemeslníka. Domácí kutil však èasto pucvoli postrádá a nezbyde mu proto nic jiného, ne¾ aby po¾ádal svoji drahou polovièku o nìjaký hadr na otøení toho èi onoho. A tady je skryt kámen úrazu!
Mám èistotnou ¾enu. Dobrá, øekne si vlídný ètenáø, tak na co si vlastnì, moulo, stì¾uješ? Upøesòuji: Mám VELMI èistotnou ¾enu! Cítíte ten témìø éterický rozdíl? Moje ¾ena je jednoduše nìkdo, kdo pojem špinavý hadr pokládá za jistý básnický paradoxon, tedy asi tak, jakoby se øeklo „totálnì o¾ralý abstinent“.
Špinavý hadr nemá nárok na existenci a musí s ním být nalo¾eno jako s Mistrem Janem a té¾ Jeronýmem Pra¾ským v Kostnici. Po¾ádám-li proto o nìjaký hadr, dostanu samozøejmì nejen èistý, ale bìloskvoucí, vonící ještì Arielem. Srdce mi pøitom trne a do oèí se vkrádá slza, kdy¾ mám s tímto hadrem otøít tu patlaninu, po které se i ruce musí mýt Solvinou. Po jednoduchém zásahu je hadr likvidován jako zmínìný Mistr a na další zásah se pou¾it nový, opìt bìloskvoucí.
Jak neekonomické, ale také, jak neekologické, zejména v dobì, kdy oba pojmy také jarnì kvetou. Do¾adoval jsem se z dùvodù zcela jednoznaèných nikoli hadru èistého, ale špinavého! Dostalo se mi pouze odsouzení a posmìchu v auditoriu zdravotních sester, mezi které moje ¾ena patøí, a jim¾ vypravovala, jaké má doma èunì, které se do¾aduje špinavého hadru!
Je snad zbyteèné zdùrazòovat, ¾e na otázku špinavosti hadru máme oba naprosto odlišný názor. Hadr, který je pro mì ještì zcela èistý, je pro moji ¾enu fujtajblovì špinavý a zaslou¾í jenom – no, však u¾ víte!
Doporuèoval bych zalo¾ení jakéhosi výzkumného ústavu, snad „hadrologického“ podle vzoru „meteorologického“, nebo „hadrového“ podle „atomového“, který by s vìdeckou pøesností stanovil míru zašpinìní, a to zcela objektivnì, podle prùmìrného mno¾ství molekul cizorodé látky na centimetr ètvereèní. Tohle je ještì èisté, tohle témìø èisté, mírnì zašpinìné, více zašpinìné, a teprve potom špinavé. Všechno by bylo jasné, jenom by asi bylo nutné mít doma pøíruèní mikroskop a zjištìné údaje statisticky vyhodnocovat.
Kdy¾ jsme nechtìli skonèit v man¾elské poradnì MUDr. Plzáka, z dùvodu nesluèitelnosti názorù na špinavost hadrù, bylo nutno pøistoupit ke konsenzu. Toto slovo hojnì pou¾ívají politikové, málokdy úspìšnì a pokud ano, lze i tak cítit ve vzduchu nìjaké podvra»áctví. Nám se to však povedlo.
Obdr¾el jsem 2 (slovy dva) hadry pøimìøené kvality s tím, ¾e si s nimi mohu dìlat co chci! Jaká radost! Do jednoho jsem hned zabalil pøíruèní svìrák, aby tak byl maskován, a druhý jsem peèlivì ukryl, dobøe vìda, ¾e i tak jim hrozí nebezpeèí. Dost dlouho všechno probíhalo normálnì. U¾íval jsem hadry pøimìøenì jejich úèelu s radostí nad tím, ¾e pøece do prostøedí od vazelíny, Eumetolu, zbytkù cínu a jiných neèistot nemusím jít s naprosto èistým hadrem. A¾ jednou!
Odmítl fungovat záchodový splachovaè a vy¾ádal si obšírnìjší opravu. Abych oèistil nefungující díly a zjistil tak pøíèinu závady, pou¾il jsem svoje profesionální hadry.
Man¾elka však byla pøítomna:
„Fuj, ¾e nìco takového mù¾eš trpìt v bytì, to je hrozné, v¾dy» to všude smrdí!“
Chtìl jsem si ovìøit pravdivost jejího tvrzení a oba hadry jsem peèlivì oèuchal. Pes norník by mi mohl závidìt! Zjistil jsem, ¾e ani jeden hadr nesmrdí! Na dùkaz svého zjištìní jsem chtìl dát hadry oèichat také man¾elce. Se zlou jsem se potázal. Pak jsem s výrazem nechuti obdr¾el dva jiné, samozøejmì èis»ounké hadry. Zabývám se myšlenkou poøídit si ještì dva jiné èisté hadry, které bych prohnanì ukazoval, zatímco stranou bych pracoval s tìmi tak zvanì špinavými.
Asi dvì noci potom jsem mìl krásný sen. Pøicházel jsem do království, kde na hranici byla umístìna velká tabule – Hadráøské království. Obyvatelé si øíkají hadrníci a hadrnice a mìli hadrnièata. Všude a na všechno bylo dost hadrù. Èisté na èisté práce, špinavé na špinavé práce a pøed královským palácem se tyèila velká hromada pucvole k obecnému pou¾ití, ka¾dý si mohl vzít kolik potøeboval, ale ne více. Králi, obleèenému do sešitých hadrù, pøisluhoval vrchní hadrník. Nad královským palácem, na vysoké ¾erdi, vlála vlajka království – špinavý hadr!
Vladimír Kulíèek
***
Ilustrace © Eva Rydrychová
Zobrazit všechny èlánky autora