Støípky z mocnáøství
vám nabízíme neuèesanì a na pøeskáèku. Kyvadlo odporu k Rakousku se u¾ pøesunulo na opaènou stranu, a tak i ty støípky jsou spíše vlídné a úsmìvné…
Sissi podivná (1)
Ta zvláštní a velmi podivná, ale i krásná ¾ena se narodila na Štìdrý den, pøesnìji spíše v noci, skoro ve 23 hodin roku 1837. Podle tradice jsou takové dìti š»astné. Zda to platilo i o Al¾bìtì, dceøi Maxmiliána Josefa z Wittelsbachu na Ludwigstrasse a jeho ¾eny Marie Luisy (sestry císaøovny ®ofie), posuïte sami.
Pro¾ila š»astné dìtství a mládí. Její rodný palác v Mnichovì patøil k nejkrásnìjším ve mìstì, z okna mohla sledovat krásné hory na obzoru. Narodila se do rodiny demokraticky smýšlejícího šlechtice, který si pøíliš nepotrpìl na oficiální protokol. Podle toho vypadala i výchova mladé Al¾bìty. Její pøirozená inteligence nebyla pøíliš šlechtìná, málo se orientovala v historii, její francouzština byla velmi ledabylá. V patnácti pro¾ila romantickou, ale i tragickou lásku. Její obdivovaný zemøel.
Ne¾ zaènu vyprávìt pøíbìh budoucí císaøovny, rád bych ètenáøùm pøedeslal, ¾e budu vycházet spíše z názoru loajálního rakouského úøedníka. Mluvila se mnou milouèce, krátce, nikoli nezpùsobnì; shledal jsem ji ošklivou, starou, hubenou jak tøíska a špatnì obleèenou a mìl jsem dojem, ¾e mám pøed sebou nikoli blázna, ale šílence. Takhle vzpomínal rakouský konzul na Korfu po setkání s 48letou Al¾bìtou v roce 1885.
Ale k pøíbìhu budoucí císaøovny. Sestry ®ofie a Marie Luisa uva¾ovaly o spojení bratrance a sestøenice u¾ døíve, ale pro císaøe byla vyhlédnuta Al¾bìtina starší sestra Helena. Nebudu rozvádìt detaily. Zdá se, ¾e mladinká Al¾bìta císaøe okouzlila svou bezprostøedností a krásou. Mladý císaø pøišel po¾ádat o její ruku v bílé uniformì. Kdo by nemohl milovat takového mu¾e (?) prohlásila prý patnáctiletá Al¾bìta a v dubnu 1854 se konala svatba. František Josef byl jeden z mála Habsburkù, který si svou nevìstu vybral opravdu sám. Idylka ovšem dlouho nevydr¾ela. Na dvoøe nebylo tajemstvím, ¾e man¾elství bylo plnì konzumováno a¾ o tøetí noci novoman¾elù. A vztah nevìsta – tchynì (která byla souèasnì i tetou nevìsty) nebyl dobrý od poèátku.
„Já procitla jsem ve vìzení, na rukou øetìzù mám tí¾.
Má touha roste k zešílení. Proè, volnosti, se odvracíš?“
To si napsala nevìsta dva týdny po svatbì.
Mám císaøe tak ráda! Jen kdyby nebyl císaø… psala své matce brzy po svatbì.
Vedle systematicky vzdìlávaného císaøe asi opravdu pùsobila jeho ¾ena trochu nevzdìlanì, i proto tchýnì ®ofie trvala na výrazném dovzdìlání císaøovny. Její nesporná krása a pøirozená inteligence nemohly zakrýt obèasné nedostatky ve vzdìlání a naprostou neznalost oficiálního protokolu. Taneèní neobratnost pøi dvorních plesech (v náruèi skvìle tanèícího císaøe), to u¾ byly patrnì jenom drobnosti, ale drobnosti nepøíjemné.
Jako u¾ tolikrát jindy a jinde, potkaly se tady v man¾elství dva skoro jednoznaèné protipóåy. Trochu ko¾ený celo¾ivotní úøedník, uhlazený, vzdìlaný, znalý protokolu a krásný a jiskøivý ¾ivel, který se nechtìl nechat zakovat do zlaté klícky.
Jak tu mám tou¾it po jaru,
kdy¾ mi schází slunce, které doma svítí,
a tou¾ím po bøezích Isaru.
Tou¾ím po temných kmenech stromù,
tou¾ím po zelené vodì, je¾ se v øece pìní.
Její vzdálené šumìní mì volá domù
a tiše zpívá do mého veèerního snìní.
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora