Vánoce na blátì?
Všude se z našeho domova pod Øípem ozývá, ¾e letos budete mít Vánoce na blátì, ale já bych to pøece jenom nebrala tak vá¾nì.
Mám zøejmì více podobných vzpomínek, ale jedna je ta, o které se chci zmínit.
Nevím pøesnì, v kterém roce to bylo, nìkdy mezi rokem 1961 a 1967. Byly Vánoce na blátì a byli jsme z toho trochu smutní. Po veèeøi a rozdání dárkù pod stromeèkem jsme svìøili synka babièce a vydali jsme se na pùlnoèní mši do kostela sv. Jakuba.
Jaká byla mše? Taková, jaká mù¾e a musí být, nebo jaká zùstala v naší pamìti, taková jaká bývala u sv. Jakuba. Krásná, ta pravá pùlnoèní mše. Vycházeli jsme z kostela š»astní a spokojení a pøedstavte si, ono bylo bílo a stále snì¾ilo. Jakoby všechen i jen malý hluk z ulic zmizel, ten sní¾ek to všechno uklidnil. Bydleli jsme na Starém Mìstì, mìli jsme to jen kousek cesty domù, ale vzali jsme to pìknì oklikou a¾ k Vltavì, pøece byly najednou opravdu bílé Vánoce.
Pøejeme to letos i vám doma, prostì ¾ádné bláto.
Vzpomínek na bílé Vánoce máme díky Pánu Bohu dost, ale nezbylo nám, ne¾ si u protino¾cù zvyknout na Vánoce nejen bez snìhu ale nìkdy v a¾ nepøíjemném teple, dá-li se to nazývat jen teplem.
Ale teplo neteplo, palmy všude kolem, stejnì vánoènì zdobíme okna a dùm, máme ozdobený stromeèek a Vánoce slavíme s celou rodinou, je nás ji¾ jedenáct dospìlých a tøi dìti, to jsou naše pravnouèata.
Kdy¾ doma napadne sníh, je tedy takové to pøíjemné ticho. Tady sníh nemáme a také nemáme ticho. Zpívají nám tady cikády. A dávají si opravdu zále¾et, jen aby všichni vìdìli, ¾e se probudily opìt k ¾ivotu.
Jsou krásné a mì jejich, jak nìkteøí si stì¾ují, „hrozný hluk“, rozhodnì nevadí. Mnì zpívají. Kdy¾ mám jen malou mo¾nost, ráda si cikádu podr¾ím v dlani a kdy¾ chvíli setrvá, prohodím s ní i nìkolik slov.
No není divu, ¾e kdy¾ ji¾ máme léto a nemáme ten sníh, nejsou to jenom cikády, ale také do teplíèka vylézají rùzné ještìrky. Nejradìji mám ještìrku, která má jméno „bluetang“. Jazyk má opravdu modrý. Ale je krásná, pro mne tedy je krásná a milá.
To je jen ten jediný rozdíl mezi Vánocemi doma a zde na druhém konci svìta. Je tu velmi oblíben Santa Klaus, naše vnouèata a dnes i naše pravnouèata v¾dy toho 24. prosince veèer ale èekají na pøíchod Je¾íška. Ono v rodinì, která je napùl èeská a napùl australská se to dìtem velmi vyplatí. Jednou jim dárky pøinese Je¾íšek a potom 25. prosince ráno Santa Klaus. Ale vìøte nebo ne, radostnì je berou od obou.
Jana Reichová
* * *
Foto archiv autorky
Zobrazit všechny èlánky autorky