Bajka ze ¾ivota pøírody ne¾ivé
Ještì ne¾ vá¾ení a milí ètenáøi zaènete èíst, musím vás všechny varovat. Tato bajka bude toti¾ mo¾ná pro leckoho „nestravitelná“! Je toti¾ historicky pøelomová, nebo» snad poprvé budou v tomto ¾ánru hlavními protagonisty objekty ne¾ivé hmoty.
Je asi smutným faktem, ¾e vìtšina lidí ze zcela neznámých dùvodù se drze pova¾uje nejen za pány tvorstva, ale dokonce celé zemìkoule a rádoby i celého vesmíru. A takovýmto lidem se jistojistì pøíliš líbit nebude, ¾e svùj „¾ivot“, nebo lépe øeèeno svùj ne¾ivot mají i objekty ne¾ivé. A do tohoto jejich ne¾ivota by samozvaní lidští vládcové pøíliš zasahovat nemìli. Ano, jak øíkají Cimrmanologové – „mù¾e se nám to nelíbit, mù¾eme proti tomu protestovat, ale to je tak vše, co proti tomu mù¾eme dìlat!“
Chtíc-nechtíc musíme uznat, ¾e ne¾ivá pøíroda byla na naší šišaté kouli mnohem døíve ne¾ pøíroda ¾ivá. U¾ asi deset miliard let po Velkém tøesku nebo Bùh ví po èem, tedy asi pøed nìjakými ètyømi èi pìti miliardami let, na naší matièce Zemi zaèaly rùst nerosty, nebo chcete-li pevné minerály a vznikla zemská kùra. Ty nejrùznìjší minerály se pak pomìrnì rychle, tedy bìhem „pouhých“ pár desítek milionù let, zaèaly sdru¾ovat do jakéhosi prvního spoleèenství na této naší tehdy ještì proklatì ¾havé planetì.
Samozøejmì to vùbec nebylo lehké. Nebyly s tím ¾ádné zkušenosti a navíc - do rodícího se exkluzivního spoleèenství se hlásil doslova kdekdo a kdeco. Trvalo drahnou dobu, ne¾ se ty kameny a šutry samozadefinovaly a potom hned do jednoho z otcù zakladatelù byl vytesán „Kodex Spoleèenství Minerálù“. Dodnes pøitom nevíme, jaká technologie byla tehdy vyu¾ita. V tom svém kodexu pak byly pøesnì popsány parametry, které musí ka¾dý èlen spoleèenství splòovat. Poøádek prostì musel být od samého poèátku!
Prvotní Kodex Spoleèenství Minerálù byl velmi struèný a jednoduchý. Za minerál se mohl pova¾ovat a do SM mohl být pøijat ka¾dý pøírodní objekt, který vznikl jako výsledek geologických procesù a pøitom musel být krásnì krystalický, nebo» na estetiku se dbalo doslova od nepamìti. A tady se objevil první kámen úrazu a další brzy následovaly.
Nejvíce si stì¾ovaly plyny, se kterými se vùbec nikdo nebavil, pøesto byly mnohem starší ne¾ minerály. Nebyly pøece pevné, ale naopak vìtšinou tìkavé a ani tìm tøaskavým ¾ádné exploze nepomohly. Marnì se do SM dobývala hustá ropa a pevné uhlí, které u¾ tehdy právem poukazovaly na svou budoucí nepostradatelnost. Namále mìla dokonce i voda, která se do exkluzivního spoleèenství protlaèila velkolepým lobingem svých ledových krystalkù. Samozøejmì zcela bezproblémové bylo pøijetí drahokamù, které se u¾ tehdy ohánìly svou cenností. Tak se do SM napøíklad dostal i opál, aèkoliv nikdy neumìl a dodnes neumí tvoøit krystaly. Smùlu mìl naopak krásný a jistì i cenný jantar, který to také neumí. Nakonec pak slavilo velkolepý úspìch zajímavé guano, na které zadìlali z geologického hlediska teprve „nedávno“ a¾ ptáci svým – s prominutím – trusem a ve støedovìku pak zcela neèekanì i tì¾ká, tekutá rtu», která prokázala, ¾e umí prohnat doslova ka¾dého, kdo si troufne jí líznout! Pøes velký a dlouhodobý odpor zatvrzelých konzervativních geoxenofóbních nerostù pak byly do Spoleènosti Minerálù pøijaty i meteority z cizáckých kosmických tìles.
Nakonec se jak fakticky tak i organizaènì minerály spojily v rùzné horniny. A teprve kdy¾ se nìkteré pøestárlé a rùznì metamorfované horniny a nerosty zaèaly sešlostí vìkem rozpadávat, mohla se vytvoøit doslova ¾ivná pùda pro ¾ivé organizmy. Na Zemi se tak zaèaly dít vìci a dìje nikdy nevídané. Postupnì se vyvíjely èím dál tím slo¾itìjší organismy, které si zalo¾ily svá nová spoleèenství a ten vývoj zatím skonèil u èlovìka. Vra»me se ale do pøírody ne¾ivé k minerálùm a horninám.
Na popud pozemského nerostného staøešiny – køemièitanu zirkonièitého - poøádalo rozšíøené Spoleèenství Minerálù a Hornin u¾ od prahor èas od èasu své velkolepé dýchánky, pøi nich¾ nìkdy nìkde doslova nezùstal kámen na kameni. Tu se v zemské kùøe nìco zvedlo, tu nìco propadlo, tam vyvøela láva, onde vytryskl gejzír, obèas se zachvìla zemì, obèas se zvedlo dno oceánu a vytvoøila se tsunami. Ano - i mlèící ne¾ivá pøíroda se obèas umí ozvat!
Oprášíme-li své zasuté znalosti z chemie o vlastnostech rtuti a vzpomeneme-li si na èetná tsunami, pouèení z této nekonvenèní bajky je nasnadì - nepodceòuj mlèenlivé, nebo tì pro¾enou!
Vladimír Vondráèek
* * *
Zobrazit všechny èlánky autora