Zaèátky mìla Czech Mountaineering expedition 2005 K2 velmi slibné. Ve skupinì osmi výškových horolezcù, které šéfoval Leopold Sulovský (první Èech na Mount Everestu), mìli všichni zkušenosti z vrcholù okolo sedmi tisíc metrù.
Sto dvacet kilometrù po ledovci, z pákistánské vesnice Ascoli do základního tábora pro K2 (5200 metrù nad moøem), absolvovali všichni bìhem tøí dnù celkem hladce. Asi tunu materiálu neslo 125 domorodých nosièù a proto¾e se po cestì setkali s podobnì vybavenou norskou expedicí, šlo o pìknou karavanu.
Leopold Sulovský:„Ve výšce 6300 metrù jsme zøídili druhý tábor a v sedmi tisících tábor tøetí. Výškové nosièe jsme nemìli, tak¾e dva a pùl kilometrù lan, karabiny, stany a další vìci jsme museli natahat sami. Tábory byly stavìné jako orlí hnízda - ze stanu napø. nevypadneš, ale u¾ kdy¾ jdeš èùrat, musíš dávat pozor.“
Hranici 7000 metrù dosáhla expedice ještì v relativní pohodì. Akorát jeden èlen odjel domù, proto¾e pøed výpravou absolvoval operaci dásní a vlivem zmìnìné nadmoøské výšky i klimatu se objevily komplikace.
„Kolegovi se vùbec nedivím. Kdy¾ je tøicet pod nulou, opírá se do tebe padesáti a¾ stokilometrový vítr v hodinì a ten zvedá sníh, tak¾e nic nevidíš, má co dìlat i èlovìk, který je zdravotnì naprosto v poøádku.“
Pak se poèasí zaèalo horšit. Dvanáct dnù snì¾ilo, den museli nechat horolezci „Ká dvojce“ na vypadání lavin, i tak jednoho z nich lavina zèásti strhla.
Ovšem, jak se nakonec ukázalo, byla to pouze pøedehra. Dlouhé dny èekání nepøinesly ¾ádný obrat k lepšímu.
„Byli jsme naštvaní, pøesto¾e o „ponorce“ nebo "potí¾istech" se vùbec mluvit nedalo. Zèásti to bylo zpùsobeno psychickou odolností èlenù výpravy, zèásti dostateènými zásobami jídla. Mìli jsme salámy, rùzná masa, sušený chleba, polívky… V základním táboøe je voda z ledovcových potokù a ve vìtších výškách se vaøí ze snìhu. Mìli jsme i malý agregát na výrobu elektøiny, tak¾e jsme pøes satelitní mobil pøímo vstupovali do vysílání rozhlasu a televize.“
Odborníci mluví o „Ká dvojce“ jako o „Hoøe hor“. Takzvaná Èesenova cesta, která zaèíná ve výšce asi 5100 a konèí na vrcholu ve výšce 8611 metrù, tentokrát èeské výpravì odolala. Pøipomeòme, ¾e návrat byl bez vá¾nìjších zranìní.
A co dál?
Leopold Sulovský:„Chybìlo nám zhruba pìt set metrù na rameno, které otevírá cestu k vrcholu. Kdy¾ se zaèneš cítit ublí¾enecky, je zle. Já mám zásadu, ¾e èlovìk se nesmí nechat, s prominutím, nasrat. Fixy na lana, které jsme do ledovcù zatloukli, pùjdou ještì pøíští rok pou¾ít. Tak uvidíme.“
Jiøí Muladi
Pozn. redakce: Horolezce Leopolda Sulovského – prvního Èecha, který stanul na vrcholu Mount Everestu, u¾ ¾ádný krajan nepokoøí. Vyšší hora na svìtì není. Rodák z Nového Jièína ¾ije dnes v Ostravì a vlastní obchod s horolezeckým a sportovním vybavením. I kdy¾ pøekroèil padesátku, horolezectví na høebík zatím nepovìsil.
Zaèátky mìla Czech Mountaineering expedition 2005 K2 velmi slibné. Ve skupinì osmi výškových horolezcù, které šéfoval Leopold Sulovský (první Èech na Mount Everestu), mìli všichni zkušenosti z vrcholù okolo sedmi tisíc metrù. 
(5200 metrù nad moøem), absolvovali všichni bìhem tøí dnù celkem hladce. Asi tunu materiálu neslo 125 domorodých nosièù a proto¾e se po cestì setkali s podobnì vybavenou norskou expedicí, šlo o pìknou karavanu. 
„Kolegovi se vùbec nedivím. Kdy¾ je tøicet pod nulou, opírá se do tebe padesáti a¾ stokilometrový vítr v hodinì a ten zvedá sníh, tak¾e nic nevidíš, má co dìlat i èlovìk, který je zdravotnì naprosto v poøádku.“