Zaèátky mìla Czech Mountaineering expedition 2005 K2 velmi slibné. Ve skupinì osmi výškových horolezcù, které šéfoval Leopold Sulovský (první Èech na Mount Everestu), mìli všichni zkušenosti z vrcholù okolo sedmi tisíc metrù.
Sto dvacet kilometrù po ledovci, z pákistánské vesnice Ascoli do základního tábora pro K2 (5200 metrù nad moøem), absolvovali všichni bìhem tøí dnù celkem hladce. Asi tunu materiálu neslo 125 domorodých nosièù a proto¾e se po cestì setkali s podobnì vybavenou norskou expedicí, šlo o pìknou karavanu.
Leopold Sulovský:„Ve výšce 6300 metrù jsme zøídili druhý tábor a v sedmi tisících tábor tøetí. Výškové nosièe jsme nemìli, tak¾e dva a pùl kilometrù lan, karabiny, stany a další vìci jsme museli natahat sami. Tábory byly stavìné jako orlí hnízda - ze stanu napø. nevypadneš, ale u¾ kdy¾ jdeš èùrat, musíš dávat pozor.“
Hranici 7000 metrù dosáhla expedice ještì v relativní pohodì. Akorát jeden èlen odjel domù, proto¾e pøed výpravou absolvoval operaci dásní a vlivem zmìnìné nadmoøské výšky i klimatu se objevily komplikace.
„Kolegovi se vùbec nedivím. Kdy¾ je tøicet pod nulou, opírá se do tebe padesáti a¾ stokilometrový vítr v hodinì a ten zvedá sníh, tak¾e nic nevidíš, má co dìlat i èlovìk, který je zdravotnì naprosto v poøádku.“
Pak se poèasí zaèalo horšit. Dvanáct dnù snì¾ilo, den museli nechat horolezci „Ká dvojce“ na vypadání lavin, i tak jednoho z nich lavina zèásti strhla.
Ovšem, jak se nakonec ukázalo, byla to pouze pøedehra. Dlouhé dny èekání nepøinesly ¾ádný obrat k lepšímu.
„Byli jsme naštvaní, pøesto¾e o „ponorce“ nebo "potí¾istech" se vùbec mluvit nedalo. Zèásti to bylo zpùsobeno psychickou odolností èlenù výpravy, zèásti dostateènými zásobami jídla. Mìli jsme salámy, rùzná masa, sušený chleba, polívky… V základním táboøe je voda z ledovcových potokù a ve vìtších výškách se vaøí ze snìhu. Mìli jsme i malý agregát na výrobu elektøiny, tak¾e jsme pøes satelitní mobil pøímo vstupovali do vysílání rozhlasu a televize.“
Odborníci mluví o „Ká dvojce“ jako o „Hoøe hor“. Takzvaná Èesenova cesta, která zaèíná ve výšce asi 5100 a konèí na vrcholu ve výšce 8611 metrù, tentokrát èeské výpravì odolala. Pøipomeòme, ¾e návrat byl bez vá¾nìjších zranìní.
A co dál?
Leopold Sulovský:„Chybìlo nám zhruba pìt set metrù na rameno, které otevírá cestu k vrcholu. Kdy¾ se zaèneš cítit ublí¾enecky, je zle. Já mám zásadu, ¾e èlovìk se nesmí nechat, s prominutím, nasrat. Fixy na lana, které jsme do ledovcù zatloukli, pùjdou ještì pøíští rok pou¾ít. Tak uvidíme.“
Jiøí Muladi
Pozn. redakce: Horolezce Leopolda Sulovského – prvního Èecha, který stanul na vrcholu Mount Everestu, u¾ ¾ádný krajan nepokoøí. Vyšší hora na svìtì není. Rodák z Nového Jièína ¾ije dnes v Ostravì a vlastní obchod s horolezeckým a sportovním vybavením. I kdy¾ pøekroèil padesátku, horolezectví na høebík zatím nepovìsil.