Lichváři v obráceném smyslu

Cože je to zase za záhadu? Co jsem si to zase vymyslil, zeptáte se asi. Nu, čtěte dál, jak je možné zcela legálně obírat jedny, posloužit druhým a vydělat miliardy na obou. Kdo, co, koho a jak?

Ptáte se pořád příliš brzy. Přeskočte na další řádek a zjistíte, že mluvím o bankách. A v čem že spočívá ten jejich byznys? Inu je velmi jednoduché. Prostě se těm pitomcům, co nemají doma nedobytné sejfy a půjčí jim své peníze, udělí lichvářský úrok ve zlomku procenta a je to. A ježto se na tomto raketýringu domluvily všechny banky světa, nemá tedy náhrada jedné za jinou smysl. A ti trumberové mlčí a za skřípění svých zdravých i vykotlaných chrupů skrytě a výjimečně i šeptem klejí, ale berou to jako přírodní jev, povodeň, či hurikán a ještě těm vykořisťovatelům za to platí. Že to není lichva? Nu, v původním smyslu toho slova snad ne, ale je to lichva obrácená, tedy jakési vydírání, ergo nemravné profitování z důvěry, či nouze a tísně jiného. To jen pro miliónové měsíční mzdy svých ředitelů a správních rad.

V posledních několika letech jsme byli svědky světových megaafér megabank, které zašly ještě dál a nenasytnost se jim nevyplatila. U nás známe již také pár pádů bank a ty, co pořád ještě žijí, jedou v těch osvědčených kolejích dál. A splétají na své věřitele další tenata.

Nejdříve nabízejí odměnu za používání platebních karet za nákupy v obchodech. Když se ukáže, že odměnami jsou nepatrné slevy v dohodnutých obchodech a ještě za věci, které nepotřebujete, zájem ztratíte. A tak banka, vlastně váš dlužník, ten systém „odměn“ zruší a vymyslí další fígl. Ten je ale zase jen lákadlem na nové včelky, aby ukládaly med v jejich úlu. A znovu se to povede, znovu ty medojedky skórují, dokud včeličky nepochopí, oč jde. No a pak nastoupí velmi účinná a neodolatelná past.

A to pastička s velmi chutným a účinným špekem. Banky náhle, jedna za druhou oznámí „mimořádně vysoké“ úroky. Jejich mimořádnost je v tom, že jsou mnohonásobkem úroků současných. Vyskočí-li náhle z 0,3 % na 1,2 – 1,8 % (úrok kdysi zcela směšný), může snad někdo popřít, že jde o mimořádné zvýšení? Srdce vkladatelů se zatetelí radostí nad dobrosrdečností dlužníka a ještě si k účtu „přivloží“ (ze substantiva přívklad, bankovní terminus technicus).

Dobrotivé peněžní ústavy slib skutečně dodrží, ale jakmile příliv nových klientů po nějakém čase zeslábne, všechny, zase jeden po druhém s politováním a svalením viny na Centrální, nebo Národní banku, přiseknou úrok zase na starou a pokud možno ještě nižší hodnotu.
Ale na druhé straně se ti dobrodinci těší vděku „šťastlivců“ co neskrblí chválou a vděkem za „mimořádně nízké“ hypotéční sazby. Ti jim na to skočí, netušíce, že se nakonec mohou změnit v nešťastníky a jejich dobrodinci v kruté a nemilosrdné šelmy. Překvapující miliardy rozpůjčené možná statisícům mnohdy velmi nesoudných dlužníků pak nesou ještě větší částky nejen bankám, ale i láji exekutorů a právníků, jež na nešťastných insolventních dlužnících parazitují.

A tak nevím, proč třeba krádež kanálové mříže v ceně několika stovek je činností trestnou, zatímco peněžní ústavy všech druhů a typů tyjí zcela legálně z důvěry, či jiné životní situace svých klientů. Ti za půjčku svých peněz dostanou odměnu, nekryjící ani stále rostoucí inflaci, o zisku ani nemluvě.

Chcete jim to snad vytýkat? Jako bych je slyšel: Nelíbí se ti to, paznechte? Nikdo tě nenutí, vezmi si těch svých pár babek a strč si je do inkubátoru ve slamníku, Harpagone nenasytnej! Když je budeš dobře zahřívat, možná se ti tam okotí.

Nu, s těmi výrazy jsem to možná přehnal. Třeba nás tak nenazývají, ale sotva jim na nás záleží. To se často obrazí i v jejich službách. Uvedu jen malý příklad z vlastní zkušenosti.
Mám takzvaný sporožirový účet u Poštovní spořitelny, jež je patří pod ČSOB. Podle smlouvy mám dostávat začátkem každého měsíce příslušný výpis. Už se mi ale několikrát stalo, že mi tento doklad doručila pošta se značným zpožděním a dvakrát dokonce vůbec. To jsem tehdy musel v jednom jejím středisku osobně vymáhat. Omluvil bych to, kdyby se to neopakovalo, byť tentokrát ne mně, ale synovi. Ten nedostal výpis za letošní duben a přes dvě jeho urgence to banka nenapravila. Při třetí musel syn dokonce podat písemnou žádost o náhradní výpis, ačkoliv ho mohl úředník stáhnout z počítače a na místě předat.

Nebo další případ. Bylo třeba změnit úhrady faktur našeho dodavatele energií z účtu u jiného peněžního ústavu. Podal jsem tedy u Poštovní spořitelny příkaz ke zrušení trvalého souhlasu s inkasem k určitému datu a zřídil tentýž produkt u banky jiné. Jenže následující faktura byla uhrazena dvakrát, a to z obou účtů, protože PS souhlas nezrušila. Trvalo deset dní, než se to napravilo.

Tož takový je u nás dnes postoj ke klientovi. Nemůžeme sice prokázat, že to nebyla chyba České pošty, to bych pochopil, ale nechápu, proč ji banka nenapravila. Byl jsem kdysi klientem jedné bavorské banky v Tirschenreuthu a nedovedu si představit, že by se zachovala podobně.

A tak nám nezbývá, než s těmito „obrácenými lichváři“ žít, tak jako ubohá borovice nemůže, než dále krmit parazitující jmelí, na němž také vydělávají o Vánocích jiní.

Luděk Ťopka

***
Fotokoláže pro SeniorTip © Marie Zieglerová

Zobrazit všechny články autora