Èas a dìj
Jakou rychlost má èas? Øíká se -èas plyne, jak ten èas letí, jak pádí. Také se øíká a píše, ¾e se èas zastavil, èas se línì vleèe. Nìkdy mne napadá, ¾e èas nemá vùbec ¾ádnou rychlost. Je nepøetr¾itì všude, obklopuje všechnu hmotu v jakékoli formì kolem nebo se do nìj vnoøují všechny objekty se známými souøadnicemi délkou,výškou a šíøkou. Øíká se jim dimenze. A èas má být, vlastnì je dimenzí ètvrtou. Ale vìdci, astrofyzikové a uèenci pøišli ji¾ s dalšími teoriemi a propoèty, které hovoøí o dalších dimenzích, o dalších vesmírech, v kterých náš vesmír je umístìn. Jsou to velmi, velmi zajímavé poznatky a skuteènosti, které se ètou jako nejnapínavìjší romány.
Nejsem fyzik (pùvodním povoláním jsem chemik), ani filozof a neèiním si sebemenší nárok, abych mohl být nazván èi povolán k vyøèení soudù, které bych mìl obhájit. Obdaøen jako miliony dalších svìtoobèanù pøemýšlím a srovnávám.
Mnì pøipadá, ¾e jednou z dalších dimenzí je dìj, který se odehrává stále a existuje jako èas i ostatní dimenze a to i v dobì, kdy si myslíme, ¾e se nic nedìje. Navíc jej vysoko cením. Je zpravodajsky nosný. Nìco øíká, informuje nás - na rozdíl od dimenzí základních, které informují pouze o rozmìrech napø. délce, šíøce a výšce. Zkoušel jsem si to na pojmu radost. Radost se nevyrábí. Ta se rodí, nebo mù¾eme øíci vzniká z dìní.Z dìní, z dìjù, z jednání hlavnì lidí. Proto¾e i vìci mají své dìje. Ale tì¾ištìm dìní, které bezprostøednì jsme schopni vnímat a které nás zajímá, jsou lidé. Ti jsou hybateli posunù vìcí, skuteènosti i jich samotných. A právì lidé zpùsobují jiným a také sami sobì radost. Ale nejen radost, také bolest, smutek a nostalgii. Dìje jsou tedy nositelem kladných i záporných znamének. Láska má napø. kladné znaménko. Nelze ji dobývat, darovat, koupit, znièit. Láska vzniká, rodí se z interakce a jednání lidí. Jejím nositelem jsou také ještì jiní tvorové v pøírodì. Já si myslím, ¾e i u pøedmìtù, o nich¾ si myslíme, ¾e jsou ne¾ivé. Láska je ve svìtì jako èas. V urèitém intervalu je neteèná a pak støetem poznaného i nepoznaného vzniká mezi dvìma nebo více jedinci. Nikdy nepøestávejme hledat lásku. Je jako ¾ivot neznièitelná. Prevíti ji mohou ublí¾it a poškozovat, ale nelze ji znièit. Proto neøíkejme lásce nikdy sbohem. Kdyby láska a ¾ivot latentnì neexistovaly, nemohly by vzniknout. Lze k nim pøiøadit další vševládnoucí subjekt a tím je zmìna. Nevím zda sem pøiøadit smrt, toto dvojèe ¾ivota, ale mù¾e být vznesena námitka, ¾e smrt je ¾ivotní zmìna. Pojímám ji jako završení urèité etapy ¾ivota. Èasto je vnímána jako konec. Ale není tomu tak.Dochází ke zmìnì nìèeho v nìco jiné. V jiných relacích, pomìrech. Neznièitelnost ¾ivota se promìní v jiné formy a projevy a dìj pokraèuje.
Hmota a energie ve svých mnoha zvláštních formách jsou neznièitelné, proto vìèné. Nemohou zmizet, mohou se promìòovat v jinou formu, v jiné struktury. Proto mohly zde na Zemi a ve vesmíru být pøed naší civilizací a tìmi, které jsme ji¾ odhalili a poznali ještì jiné a dokonce vyspìlejší. Ka¾dá pøinesla a stvoøila velké hodnoty. Mohla to být návštìva z nekoneèného vesmíru, která sem pøibyla na jakousi vizitu. A mohla sem pøinést ¾ivot. Archeologové a vìdci odhalují a poznávají nové skuteènosti z dávné minulosti naší planety. V¾dy» i lidé z civilizací, které jsme odkryli, mìli architekturu, kterou ani souèasná spoleènost se vší její technikou, pokrokem a odvahou, není s to vytvoøit. Ano vytváøíme také velká obdivuhodná díla, která jednou ocení ti, co budou ¾ít po nás.
Ale také po právu zkritizují zvìrstva, které jsme napáchali a pácháme na pøírodì a hlavnì sami na sobì. A to je také ona zmìna, pøemìna hmoty a energií, zmìna v myšlení, zmìna v jednání, urèení cílù a stanovení stupnice hodnot s kladnými znaménky, které by mìly být trvalé. Zmìna je trvalá. Její výsledky a následky pøinesou nìkdy v krátkém èase, nìkdy hned, ale nìkdy za miliony let trvalejší útvar, produkt, vlastnosti a nìco, co je vývojové øadì vnímáno jako pohyb vpøed. Ale ani tak to být nemusí. Je to však v¾dy støet, vzájemné reakce a interakce hmoty, jejích forem, produkt dìjù a sil, které si neumíme vysvìtlit a kterým zaèasté ani nerozumíme.
Napøíklad naše Zemì je v øadì míst pøelidnìna, co¾ zpùsobuje a hlavnì v budoucnu bude pøinášet globální problémy. Výsledkem budou také hlad, bída, války o potraviny, vodu, o energie, suroviny o ¾ivotní prostor. Ale všechno mù¾e být jinak. To uká¾ou a¾ pøíští dìje, které se odehrají ve slo¾itých souvislostech v budoucnu a které také budou výsledkem jednání, úsilí, rozhodnutí a smìøování národù, státù a populací. Budou to nové formy existence a ¾ivota. Staré a pøe¾ité systémy zaniknou. Zvláštì takové, které se neumìjí a nedovedou vypoøádat s problémy, které ka¾dodenní, ale i v dlouhém èasovém intervalu ¾ivot pøináší. Problémy jsou souèástí a prùvodcem ¾ivota. Vnímáme je pouze jako ¾iví tvorové. Lidé bez ¾ivota, nebo¾tíci je ji¾ nemají.
Milan Dubský, novináø-publicista, glosátor, básník
* * *
Kolá¾ pro SeniorTip©Marie Zieglerová
Zobrazit všechny èlánky autora