Nauka o stvoøení
Roku 1981 vydali zákonodárci státu Louisiana zákon, který po¾adoval, aby, pokud se ve státních školách vyuèuje „nauka o evoluci“, školy umo¾nily také vyvá¾ené vyuèování o tom, co se nazývá jako „nauka o stvoøení“.
Toto ustanovení bylo pøímou výzvou pro ortodoxní názor dnešní vìdy, ¾e všechno ¾ivé se vyvinulo postupným, pøirozeným procesem – z ne¾ivé hmoty pøes jednoduché organismy a¾ nakonec k èlovìku.
Evoluce se vyuèuje ve státních školách (a pøedkládá se ve sdìlovacích prostøedcích), a to nikoliv jako teorie, nýbr¾ jako fakt! Pøesto však existuje mnoho odpùrcù, z nich¾ nìkteøí jsou nositeli vysokých vìdeckých hodností, kteøí popírají, ¾e evoluce je skuteènost a kteøí trvají na tom, ¾e všechno ¾ivé uvedl v bytí s jasným zámìrem inteligentní Stvoøitel.
Hlavní proud vìdy samozøejmì nesouhlasí, ¾e existují dvì strany sporu a teorii stvoøení pova¾uje ze podvod. Dávat v hodinách biologie teorii o stvoøení stejný prostor, øíkají darwinisté, je jako dávat stejný prostor teorii, ¾e dìti pøináší èáp.
Ovšem øekneme-li, ¾e naturalistická evoluce je vìda a ¾e nadpøirozené stvoøení je nábo¾enství, je to v podstatì toté¾, jako bychom øekli, ¾e to první je pravda, zatímco to druhé je fantazie.
Kdy¾ se vìdecké teorie vyuèují jako fakt, pak nemù¾e být pravda nic, co tyto teorie vyluèují.
Literatura o darwinismu je plná antiteistických závìrù. Jako napø., ¾e svìt nebyl zamýšlen pøedem a nemá ¾ádný úèel a ¾e lidé jsou produktem slepých pøírodních procesù, kterým na nás ani v nejmenším nezále¾í. A co víc, tato tvrzení nejsou pøedkládána jako osobní názory, ale jako logické dùsledky nauky o evoluci.
Dalším faktorem, který pùsobí, ¾e evoluèní teorie vypadá v mnohém jako nábo¾enství, je evidentní nadšení darwinistù evangelizovat svìt, kdy trvají na tom, aby ti, co se vìdou nezabývají, pøijali pravdivost jejich teorie jako svùj morální závazek.
Tak¾e nám nezbývá ne¾ buï vìøit v evoluci, nebo jít do blázince.
Ale èemu pøesnì máme vìøit?
“Evoluce“ mù¾e znamenat cokoli od bezproblémového prohlášení, ¾e bakterie si vyvíjejí odolnost vùèi antibiotikùm, a¾ po zásadní metafyzické tvrzení, ¾e svìt a lidé se vyvinuli prostøednictvím mechanických sil, bez jakéhokoli úèelu. Takto pru¾né slovo, se èasto mù¾e stát zavádìjícím.
Pojïme se tedy zamýšlet...
Vejce, nebo slepice?
Je nová dob
a. Starovìký Sokrates øekl: Vím, ¾e nic nevím. Doká¾eš si oproti tomu pøedstavit, ¾e ani nevíš, co všechno víš?
Jde pouze o to, znát správnou otázku, proto¾e jen správné otázky jsou urèující pro správné odpovìdi.
Jde pouze o to, mít èistou mysl, proto¾e jen v èisté mysli se mù¾e zrcadlit èistá pravda.
A jde pouze o to, uvìdomit si dobro ve svém srdci, proto¾e veškeré poznání má slou¾it dobru. (Jestli jen trochu mù¾eš, vryj si tyto tøi skuteènosti do pamìti na celý ¾ivot.)
Co bylo døíve, vejce, nebo slepice? S takovou otázkou ses u¾ nepochybnì setkal, ovšem dostal jsi u¾ stejnì nepochybnì správnou odpovìï?
Samotná existence této velmi populární otázky pøedevším ukazuje, jak je lidstvo povrchní a zahledìné do hmoty. V¾dy» o kohoutovi v ní není ani zmínka a zcela ignoruje tøeba fakt, ¾e všichni savci pocházejí také z vajíèka. Jen proto, ¾e napøíklad vajíèko medvìdice není tak viditelné, jako vajíèko slepice, nevznikla otázka: Co bylo døíve, medvìd, který oplodnil medvìdici, nebo jejich potomek? Tady je toti¾ odpovìï naprosto prùzraèná a logická. ®ádný potomek nevznikl døíve, ne¾ jeho rodièe a ka¾dé oplodnìné vajíèko je potomkem, èili pokraèovatelem rodu.
Odpovìï na otázku, co bylo døív, je tedy jasná.
Pak je ale nejasné, jak vznikli první rodièové svých potomkù, pravda?
Pøedstav si, ¾e se èlovìk rozhodne vyrábìt kohouty a slepice – roboty. Co vznikne ze všeho nejdøíve? Vajíèko? Slepice? Kde¾e, nejdøíve vzniknou plány na výrobu umìlé drùbe¾e a ty budou obsahovat odpovìdi nejen na otázku „proè“, ale zároveò „co, jak, a také kdo, kdy, kde i èím“.
V samotných slepicích tyto plány pochopitelnì nebudou viditelné, ovšem bez nich by nikdy nespatøily svìtlo svìta. A¾ èlovìk své plány do detailu promyslí, teprve pak vytvoøí prototyp kohouta i slepice, do kterých bude naprogramována schopnost plodit a rodit, v závislosti na pøísunu energie èi hmoty. Jak logické a jednoduché, viï?
Ale je tady ještì jedna velmi dùle¾itá otázka: co bylo døíve, vlastnosti slepice, nebo tvar slepice?
Podívej tøeba na automobilové projektanty. Stalo se snad u¾ nìkdy, ¾e by ze všeho nejdøíve zhotovili naprosto nepromyšlenì tvar automobilu a pak teprve zjiš»ovali, jaké vlastnosti bude mít? Nebo snad èlovìk, který staví dùm, postaví libovolné cokoli a pak teprve zjiš»uje, zda se v tom dá bydlet? Ne. Po¾adavky, které výrobek musí splòovat, jsou v¾dy urèující pro materiál a tvar výrobku, nikdy to není (v rozumné spoleènosti) naopak. Jinými slovy, ze všeho nejdøíve existovaly vlastnosti slepice, které v hmotì dostaly materiál a tvar, pro tuto slepici ideální. Stejnì, jako lev, orel, býk, ponorka, forma na bábovku, høebík, silnice a další. Pochop, ¾e tvar èehokoli není samoúèelný, vyjma snad umìleckých dìl zpupných umìlcù – ale i ti ve svých dílech ukazují vlastní nitro.
Tvar je odìvem pro vlastnosti objektu. ®ádný odìv nemù¾e vzniknout døíve, ne¾ ten, kdo ho má nosit.
Proto také platí: èím vnitønì ušlechtilejší dílo, tím ušlechtilejší je vnìjší tvar. (Neple» si však ušlechtilost s vyzývavostí, okázalostí, èi pýchou.)
Zastav své stereotypní vnímání, chápej moudøe tyto skuteènosti a pøíroda i lidé se pøed tebou budou otevírat v mnohem pravdivìjších a barvitìjších prùøezech.
A ruku na srdce: neøekl jsem ti nic, co bys nevìdìl. Akorát jsi mo¾ná nevìdìl, ¾e to víš.
Jiøí Muladi
