Zdeněk Reich: Bouřlivé víno

Šťastnou náhodou (lze-li tuto náhodu považovat za šťastnou), se mi dostala do rukou video kazeta s názvem „Bouřlivé víno“, kde se na mne z obrázku na obalu kazety mile usmíval pan Vladimír Menšík, jeden z mých oblíbených herců. A tak jsem vsunul zmíněnou kazetu do VCR přehrávače, nalil si skleničku dobrého australského vína, stiskl příslušný knoflík na dálkovém ovládači a jal se sledovat film pana Václava Vorlíčka, který toto veledílo režíroval.

Říkávalo se za vlády jedné strany, že každý film musí obsahovat povinných deset deka socialistické propagandy, aby byl panstvem schválen k natáčení. Vzhledem k tomu, že tento film byl natočen v roce 1976, očekával jsem, že bude pochopitelně obsahovat tuto povinnou úlitbu bolševickému božstvu, po deseti minutách sledování jsem nabyl pocitu, že v tomto případě byla dávka deseti deka značně překročena a chystal jsem se po dohodě se ženou sáhnout po dálkovém ovládači a stisknout tlačítko „stop“. Nakonec jsme se však rozhodli, vychutnat tuto pochoutku až do konce. A nelitovali jsme času sledováním tohoto díla obětovanému. Film se ukázal být stoprocentní, plnotučnou a nefalšovanou bolševickou propagandou od začátku až do slavného konce. Je až obdivuhodné, jak se tvůrcům filmu podařilo do těch sto třiceti minut trvání filmu napěchovat téměř kompletní bolševickou propagandu.

Film „Bouřlivé víno“ se odehrává v Pálavicích, ve vinařském kraji jižní Moravy, v památném roce 1968, těsně před příchodem bratrské pomoci spřátelených armád. Hlavním hrdinou, kterého vytvořil již zmíněný Vladimír Menšík, je předseda družstva, čestný komunista (oni byli všichni tito lidé „zvláštního ražení“ čestní), výborný hospodář a vinař nad jiné výtečný. Skupina místních podnikavců, taktéž vinařů, chce využít situace a začít podnikat obchodování s vínem na vlastní účet. Marně se však, tito pomýlenci, snaží získat pro členství Michala Janáka, kterého právě ztělesňuje Menšík. Ten ovšem, byv mužem pevných zásad, do tohoto spolku hamižníků odmítá vstoupit a tím pádem málem přijde o pozici předsedy místního JZD. Aby byl výchovný účinek filmu kompletní, ocitá se na obrazovce poněkud komická figurka místního faráře, vnášejícího tmářské myšlenky do hlaviček místních chlapců, kteří jedou v jeho stopách na kole, ozdobeni šátky, tedy ne těmi správnými, rudými, pionýrskými, ale v barvě připomínající skauty. Tento pan farář je osobou zajímavou, neboť po mši přizve do kostela rocken-rollovou skupinu, která, ke zděšení zbožných babiček, vyluzuje hlasité, neladné tóny. A tak se zručnému scenáristovi podařilo zasáhnout hned tři mouchy jednou ranou, jakýsi ďábelský trojzubec, na který nabral zlořečený Vatikán, skautíky a provozovatele západní, úpadkové hudby najednou.

Jako v každé pořádné kovbojce nesmí zde chybět ústřední padouch, zrádný emigrant, jehož postavu ztvárnit dostal v tomto filmu za úlohu herec Jiří Vala, emigrant, živořící v nepřátelské cizině, v tomto případě ve Vídni. Dostane ovšem ďábelský nápad, (všimněte si prosím, že úlohou „ústředního padoucha“ je zpravidla dostat ďábelské nápady) jak ožebračit vinaře v Pálavicích, odkud on sám pochází. Za účelem vykonání podlého činu, zakoupí sobě v obchodním domě Heřmanský konfekční kostkované sako, zapůjčí si v půjčovně mercedes a vydá se lovit na Moravu. Chamtiví vinaři, (ovšem s výjimkou dobrého komunisty Michala Jandáka) uvěří, že zrádný emigrant je vlastníkem prosperujícího velkoobchodu s vínem, skočí mu na špek a svěří do jeho rukou nejen peníze, ale v jednom případě i dceru jednoho z nich. Co se ale nestalo? Dobrý komunista, vynikající vinař Michal Janák, jede do Rakouska nakupovat výhonky révy, zaskočí do Vídně, vyhledá adresu údajného velkoobchodníka a zjistí, že se jedná o podvodníka, žijícího, tzv. z ruky do huby. Podvodník – emigrant, který se právě nachází v Pálavicích, aby místní ziskuchtivé vinaře obral o další jmění, je telefonicky informován vídeňským komplicem, že jeho hra je odhalena a aby uprchl, pokud je ještě čas. Padouch zasedne (stále ve stejném saku) do mercedesky ve snaze ujet, avšak ouha. Dobrý předseda JZD, čestný bolševik Janda Michal, odmontuje přes noc z mercedesky zadní kola, a když ústřední padouch, s kufříkem plným vylákaných peněz auto nastartuje, zjistí, že odjet nemožno, neboť zadní kola chybí. Podaří se mu však přesvědčit jednoho místního podnikatele, že chce jet na policii krádež oznámit a z Pálavic ujíždí. Mezitím však již Pálavským podnikatelům dojde, že byli okradeni a začnou auto s padouchem stíhat, což se jim, po krátké honiče podaří. Začnou se však mezi sebou handrkovat, kdo tuto patálii způsobil, dokonce dojde ke krátké potyčce mezi vinaři, čehož ústřední padouch ruče využije, naskočí do rychlého auta, které ho před tím stíhalo a ze scény ujíždí. A nyní měli tvůrci tohoto veledíla patrně dilema. V rámci spravedlnosti by měl být zrádný emigrant zadržen, před soudní stolici postaven a za podvod a ilegální opuštění republiky řádně potrestán. Na druhé straně bylo však nutno potrestat chamtivé vinaře-podnikatele, a tak padouch, který takticky odšrouboval rakouskou poznávací značku z mercedesu a připevnil ji k vozidlu, které odcizil, úspěšně s ním překročil hranice republiky i s kufříčkem jemu svěřených dolarů.

Zadní strana obalu kazety informuje, že pan režisér Vorlíček natočil později ještě další dva filmy s názvy „Zralé víno“ a „Mladé víno“. Nejsem si však jist, že bych měl žaludek sledování „bramboračky“ na stejné téma.

* * *

Koláže pro SeniorTip.cz @ Marie Zieglerová
Zobrazit všechny články autora