Vzpomínka na přítele

Jeden z lidí se kterými mne Kennedy seznámil, když jsem na Klondike přijela byl Steve Komendy. Stejně jako my lovil komerčně lososy, jenže jeho kemp byl na ostrůvku u Twelvemile river, zatímco náš až na Čtyřicáté míli, takže jsme se s ním potkávali na řece nebo s jeho ženou Peggy na rybářských schůzích, kam Steve zásadně odmítal chodit. Steve česky sice rozuměl, ale pohodlnější pro něj bylo odpovídat v angličtině, ale i tak jsme si dobře rozuměli.

Peggy, patří do kmene místních indiánů Han. Byla to její rodina, která naučila Steva mnoha věcem, včetně rybaření. Původně jsme předpokládali že Steve byl patrně Slovák s maďarským jménem... i když jeho synové se hlásí k českému původu a jsou na něj hrdi. Olin (můj syn) s ním chodil do školy a dodnes se kamarádí se Stevenem (po dědečkovi) a to byl nejlepší student ve třídě.

Na pohřeb jsme se samozřejmě šli se Stevem rozloučit. I když anglikánský kostelík není zas tak malý, přece jen praskal ve švech a jako spousta jiných jsme stáli venku, kam byl obřad reprodukován ampliony. Potom bylo ještě promítnuto album fotografií ze Stevova života. Po mši nás jeho žena Peggy požádala, zda bychom nemohli jit k ní, že by potřebovala něco přeložit z češtiny s čím si neví rady. Rádi jsme šli a bylo to úžasné! Tak obrovská a soudržná rodina, všichni velice milí a příjemní. Šokovalo nás když nám Peggy nalila skleničku domácí slivovice... Stevova výtvoru. Mihlo se mi hlavou, že s touhle rodinou Peggy určitě neskončí v domově důchodců…

Co potřebovali přeložit byl Stevenuv... tedy Stefanuv rodný list. Na jeho eulogy bylo napsáno, že byl z Prahy, což nás udivilo. Ovsem jeho rodiče se tam mohli koncem války přestěhovat, ale v rodném listě bylo místo narozeni Gajary na Slovensku.
Pak jsme byli pozváni na pohřební hostinu, které ale Indiáni říkají - oslava života zemřelého a mně se to tak líbí daleko víc.

Život tak úžasný a zajímavý jako Stevuv si určitě zasloužil být oslaven. Pohoštění se konalo v YOOP hallu, tedy v budově yukonskych pionýrů, kde byl členem od roku 1974. Kdo prožije víc než dvacet let na Yukonu, může se do téhle organizace přihlásit.

Steven se narodil v roce 1922 vojenským rodičům. Maminka prý byla v první světové válce odstřelovačka a tenhle talent po ni zdědil později i její syn. Krátce po válce se rodiče rozhodli z Evropy odejít protože si přáli, aby jejich děti už nikdy nic takového nepoznaly a Evropa jim bezpečná nepřipadala. Tehdy šestiletý Stefan tedy strávil dětství v Alberte se svými pěti sourozenci a pomáhal živit rodinu lovem zvěře, v čemž vynikal.. Presto si myslím, že maminka nadšena nebyla když se už jako patnáctiletý nechal zapsat ke calgarskému pěšímu pluku. První rok strávil v Anglii a sloužil u Královské gardy v Buckinghamskem paláci. Když začala druhá světvá válka, byl převelen do Holandska a zařazen do elitního pluku "Highligter Scout Platoon Section", jako odstřelovač. Byli určeni k diverzi a boji v týlu nepřítele.

S kanadskou armádou se zúčastnil invaze v Normandii, bojoval v Holandsku a byl zraněn během leteckého náletu v Belgii. Získal řadu vyznamenání... Canadien Forces Decoration za12tiletou službu v armádě, Válečnou medaili 1939 až 1945, Hvězdu za léta 1945-1949, vyznamenání Kanadských dobrovolníků. Další France and Germany Star a Defence Medal. Ještě 50 let po válce obdržel Medal of Remembrance za zásluhy při osvobozování Holandska.

Z armády byl propuštěn v roce 1945 a ještě s kamarádem přemýšleli co dal, kam půjdou... Rozhodovali se mezi Jižní Afrikou a Klondikem. Nakonec si hodili mincí a padnul jim Klondike. Tak přišel před padesáti lety Steve Kormendy na Yukon. Napřed žil v Atlinu, kde pracoval ve zlatých dolech.V Else a Kenu v dolech na stříbro, na Steward riveru a na azbestu v Clinton creeku a skončil v Dawsonu, když potkal Peggy Semple, se kterou se v roce 1962 oženil. Peggy měla tehdy už jednoho syna, Petera, kterého si Steve osvojil a tak společně vychovali šest dětí a on svoji indiánskou rodinu zase učil respektu k přírodě. Kromě prvních let co přijel na Yukon a pracoval pro velké společnosti, dával přednost dělat sám pro sebe. Doloval zlato, byl komerčním rybářem v létě a do šedesáti let lovil každou zimu kožešinovou zvěř. To už se začal ozývat revmatismus a rány z bojů a přestával být dostatečně pohyblivý.
Tehdy si sebou začal brát na pomoc svoji dceru. O válečných letech mluvil jen zřídka, ale zatímco pro většinu lidí byl největší svátek v roce vánoce, u Kormendyovych to byl svátek veteránů... Rodina byla pro Steva velice důležitá... běžná rodinná večeře čítala v pozdějších letech kolem třiceti lidi.

Poslední týdny života strávil v kruhu svých dětí, vnoučat a pravnoučat. Klondike v něm ztratil jednu ze svých velkých osobností.

Alena Kennedy (Myvala), Yukon, Kanada

***

Zobrazit všechny články autorky