Krokodýlí promìna
(Z postrachu lidí, jejich oblíbencem.)
Vèera jsem v metru zahlédl jednomu pánovi pøes rameno titulek èlánku: První jateèní porá¾ka krokodýla v Èesku. Zájem o maso je ohromný. Zákazníci stojí ve frontì.
Mo¾ná, ¾e nìkteøí døíve narození, tedy dnešní alespoò osmdesátníci, si vzpomenou na padesátá léta minulého vìku, kdy tehdejší trh právì neoplýval dostateèným sortimentem. Kdy páni vedoucí prodejen monopolní Masny bohatli z podpultového prodeje roštìnek, svíèkové, jater, ledvinek a ti, kdo nemìli známého øezníka, utøeli, jak se øíká, hubu.
A jak u¾ jsme v ironii a výsmìchu mistry, ujal se mezi lidmi vzápìtí popìvek:
Vèera v Masnì nával byl,
prodával se krokodýl,
pùl kila za kaèku,
šlo to hroznì na draèku!
Tehdy to byl vtip, reakce na situaci na masném trhu a ochotu spotøebitele sníst z nouze i tak odporného plaza. A sotvakdo tušil, ¾e o necelých šedesát let pozdìji bude jeho maso ne náhra¾kou, ale vyhledávanou a drahou lahùdkou. Málokdo z nás ale také ví, ¾e tento obávaný predátor se po druhé svìtové válce ocitl v Austrálii na pokraji vyhubení, jak byl pro svou kù¾i bezohlednì loven. A ¾e byl v této zemi zalo¾en jeho chov, jen¾ byl tak úspìšný, ¾e za pár let úbytek v tamních vodách nejen plnì nahradil, ale produkoval víc, ne¾ bylo tøeba. A tak nakonec došlo k povolení chovu k jateèním úèelùm a Australané dnes opìt konzumují krokodýlí maso kdysi jejich pøedkové.*)
*) O krokodýlích farmách napsal Z. Reich v roce 2012 dva èlánky v Czech Folks Plus a pøipomnìl v nich i tý¾ posmìšný veršík.
Proto¾e kvalita potravin v našich obchodech se v poslední dobì stala vdìèným tématem pro všechna media, nemohu se tomu vyhnout ani já a tak si dovoluji alespoò pár slov o lidské, no jak to nazvat, roze¾ranosti.
Je zajímavé, jaká aféra se nedávno zrodila z pøímìsi koòského masa do produktù z jiných masných druhù. Pamatuji si v pøedváleèné Praze na øadu koòských øeznictví, z nich¾ nejznámìjší byl závod pana Viktora Karabce, o jeho¾ popularitì svìdèí i tento kreslený vtip z roku 1937 o filiálce firmy ve Francovì Španìlsku.
A ¾ádný z onìch prodejcù èerveného masa nemìl o zákazníky nouzi, ba naopak, pro mnohé lidi byla teplá koòská sekaná, nebo vuøty, náramnou lahùdkou. A pro ty, kdo¾ mìli do kapes hloubìji, byla konina jediným masem, je¾ si mohli dovolit k nedìlnímu obìdu. Potud tedy o mase z tohoto ušlechtilého pomocníka èlovìka, který mu poslou¾il nejen tvrdou prací, ale nakonec i po své smrti.
Jen¾e lidstvo na tomto kulatém svìtì pojídá, ba lépe øeèeno, po¾írá, tvory a vìci zcela se vymykající našim pøedstavám o jejich po¾ivatelnosti. Mám na mysli rùzné druhy hmyzu, od mravencù pøes cvrèky a šváby a¾ ke štírùm a jiné ¾ivoèichy, od pl¾ù pøes „moøské okurky“, krysy a hady a¾ po vaøené ovèí oèi. A všichni, kdo je bì¾nì jedí tvrdí, jak dobrá, chutná a vý¾ivná je to krmì.
Ano, nedivím se, ¾e právì krysy a švábi poskytli spojeneckým zajatcùm v japonských lágrech potøebné proteiny, je¾ mnoha z nich umo¾nily pøe¾ít, jak to líèí James Clavell ve své knize „Král Krysa“. Chápu, ¾e v nouzi je èlovìk ochoten pro pøe¾ití sníst syrovou piraòu, vysát z plodu arunquy jeho páchnoucí a vý¾ivných èervíkù plný obsah, èi se¾výkat hrst divokých vèel aby získal pár gramù sacharózy.
Jen jedno mi není jasné – proè je nìkdo ochoten chroupat upra¾ené kobylky jen proto, ¾e je to dnes v módì. Mo¾ná, jak prorokují vìdci, budou tito a podobní ¾ivoèichové potravou lidstva a¾ se rozroste na deset miliard a víc. Mo¾ná, ¾e nechudší z chudých se jimi ¾iví i dnes, ale roze¾ranost tìch, kdo¾ to zdaleka nemají zapotøebí, je nebetyèná. Tak¾e neš»astní krokodýli jen rozmno¾í øadu neobvyklých, leè pøece jen pøijatelných specií, tedy teplokrevných pštrosù, klokanù a nutrií, a studených ¾ab, krabù, humrù, ústøic a šnekù.
Nu, proti gustu ¾ádný dišputát, pøelo¾ili si naši pøedkové z italštiny a jakkoli to respektuji, pøesto si myslím, ¾e by bylo spíše potøebnìjší, aby se na pultech našich øezníkù objevilo místo rùzných exotù kvalitní a poctivé zbo¾í, vyrobené skuteènì z masa a ne plné náhra¾ek, chemie a vody.
Ludìk «opka