Povídání o koukání

Jak se přiblíží 16. hodina, usedá má žena k televizi, naladí Primu a čeká na svůj oblíbený romantický film od Rosamunde Pilcherové. S patřičným despektem k filmům připomínajícím prvorepublikovou Červenou knihovnu, v nichž chudá služka s bohatým milionářem ku štěstí přišla, jsem onehdy také zasedl do křesla, abych porovnal zapomenuté příběhy z mého mládí s dnešní tvorbou. A poctivě přiznávám, že jsem tam pak neusedl jen jednou, ale vícekrát. To víte, důchodce, ten si to může dovolit.

Musím předeslat, že mě zaujala vysoká profesionalita a promyšlenost dějů. Ty jsou v mnohém podobné a dají se i předvídat. Odehrávají se ve Skotsku na zámcích a usedlostech bohaté či chudnoucí šlechty, v nádherném prostředí na březích moře s malebnými plážemi a útesy. Na přilehlých lukách se pasou stáda ovcí, na něž si na koních vyjíždějí obyvatelé a hosté těchto sídel. Pokud se potřebují za nějakým účelem přemístit jinam, používají luxusní auta světových značek, mladí pak sportovní kabriolety zářivých barev. Prostí lidé vystupují ve filmech jako obslužný personál: lokajové, kuchařky, zahradníci, šoféři, opraváři apod.
Ve starobylých domech bydlí obvykle důstojný seniorský pár s odrostlými potomky, kteří zpravidla žijí v Londýně. Buď jsou zdární ve svém podnikání, nebo jsou neúspěšní. Někdy se dokonce na rozdíl od svých ctihodných předků živí nějakou pochybnou činností, např. jako neúspěšní makléři či umělci.

V příbězích není nouze o emoce. Nejeden začíná pohřbem a končí svatbou. Po překonání všelikých nedorozumění a tajemných překážek vždy vše dobře dopadne.

Už jsem zmínil, že scénáristé dokáží působit na diváky emocemi. Ti se identifikují s různými trápeními, nevěrami, neprojevenými láskami, skrytými nepřátelstvími tradičních vztahů, vykonstruovanými krizemi, úmyslnými desinformacemi. Nechybí náhodná a osudová setkání, skrytá rodinná tajemství, zdravotní obtíže a nebezpečné operace, na něž se nedostává peněz, nečekaná těhotenství.

Kolorit dodává snímkům užití skotských krojů při slavnostech různého druhu, samozřejmě časté zvaní příchozích na cup of tea, při němž se řeší vzniklé problémy či doplňují souvislosti.
Scénáře jsou dobře promyšlené, je vidět velká profesionalita týmu, jemuž při vymýšlení zápletek fantazie určitě nechybí. Herci, mezi nimiž se vyskytují i známé osobnosti, své role hrají věrohodně. Vystupují tu mladé ženy, hledající své životní štěstí, stejně jako mladí muži v nejlepších letech nalézající své životní lásky. Je zajímavé, že ani muži, ani ženy nejsou nějakými vybranými krasavci, připadají divákovi tuctoví, jaké může denně potkávat ve svém okolí.

Po shlédnutí několika dílů je patrné, že se nezanedbává ani ekonomika natáčení. Záběry auta jedoucího po pobřežní silnici, pohledy na moře a útesy, louky s pasoucími se ovcemi či přecházejícími přes silnici, letecký snímek usedlosti, se nenápadně, ale opakovaně, objevují v různých filmech a doplňují atmosféru.

Jak zhodnotit tuto mnohaletou nekonečnou řadu filmů Rosamunde Pilcherové?

Musím přiznat, že můj úsudek není jednoznačný.
Na jedné straně se lidem předkládá vymyšlený obraz života bohatých s životními problémy, které jsou daleko od existenčních starostí obyčejných lidí před obrazovkou. Dává jim příležitost zapomenout a přenést se do cizích krajin a prožívat jiné bytí. Těžko říci, zda je to dobře, či nikoliv. V každém případě je to uklidňující zábava bez vraždění, střílení, policejních honiček či jiných zločinných úmyslů zdůrazňujících negativní složky každodennosti.

Na straně druhé je to součást tlaku mocných na mentalitu lidí, odvádějící potřebu aktivně se angažovat na zlepšení neuspokojivých poměrů ve společnosti k tupému zírání na monitor. A tyto poměry se nezmění do doby, než se naše náměstí zaplní davy nejen při vítání úspěšných sportovců, ale zejména při radikálních demonstracích proti nespravedlivým zákonům, korupci a úplatným politikům.

Ale chcete-li si odpočinout od starostí všedního dne – máte příležitost.

Ivo Krieshofer