V hinduistiAcké mytologii je Bali jméno démona, který na èas uchvátil království bohù
Ostrov Bali má a¾ neuvìøitelný poèet epitet, v jejich¾ u¾ívání se pøedhánìjí cestovní kanceláøe na celém svìtì. Tomuto krásnému a v mnoha smìrech výjimeènému ostrovu se øíká tropický ráj, ráj na zemi, poslední ráj, ale nejèastìji ostrov bohù.
Moøe teplé v ka¾dou roèní dobu, zbytky korálových útesù a bílé plá¾e s kokosovými palmami, šedé sopeèné útesy, úrodné roviny, terasy rý¾ových polí, pùvodní deštný prales a dýmající sopky, to všechno je tropické Bali, poslední výspa Asie. Poslední ráj snad i proto, ¾e na tomto ostrovì jako jediném z celé Indonésie se více ne¾ tisíc let udr¾el hinduismus jako rajská víra v moøi islámu, mo¾ná také proto, ¾e jako poslední podlehl holandské kolonizaci a¾ v roce 1908.
Turisté jsou bozi
Ráj tohoto ostrova s koncem století nezadr¾itelnì bere za své. První ránu mu uštìdøila pøíroda sama, snad pro výstrahu. V roce 1963 to byl neèekaný a znièující výbuch sopky Gunung Agung uprostøed slavností na jejích svazích, s tisíci obìtí a desetitisíci bez pøístøeší. Ještì pøed 25 lety, kdy nastalo uklidnìní po krvavých událostech v letech 1965 - 1967 a turisté zaèali znovu proudit na ostrov, se zdálo, ¾e moudøe øízená turistická politika a vyu¾ití jejích pøíjmù na rehabilitaci èásti ostrova znièené sopeèným výbuchem a do infrastruktury doká¾e uchránit jeho pøirozené pùvaby pøed komercí. V posledních letech nastal obrat. S narùstající krizí indonéské ekonomiky se bohy ostrova stali devizoví cizinci. Naplnili krásné plá¾e s vysokým pøíbojem na ji¾ním Bali v okolí Kuty a Legianu, pøeplnili hotely a restaurace, kolem nich¾ dnes jezdí tolik aut a motocyklù, ¾e se z hotelu na plá¾ dá jen stì¾í pøejít. Poulièní prodavaèi, dotìrní jako komáøi, nabízejí hodinky, falešné parfémy Calvin Klein a trièka Quiksilver, vše kus za dolar. Øvoucí krámky s pirátskými nahrávkami a diskotéky ¾iví mladí Australané z Brisbane a Darwinu, odkud je sem blí¾e ne¾ ze Singapuru. Díky propadající se indonéské rupii se jim tady ¾ije lacino a v prosinci i pøíjemnìji ne¾ doma v horkém australském létì. Tento druh turistù zásadnì zmìnil zájem o vše krásné a pùvodní tohoto ostrova. Od tøicátých let se tady, ale pøedevším v okolí Ubudu usazovali lidé z Evropy a USA, kteøí zde zakládali umìlecké kolonie a povzbuzovali umìní a tradice. Dnes se staletí pìstovaná umìní malíøù, øezbáøù a šperkaøù hodnì zmìnila na fabrikaci kýèù. Z oduševnìlého výrazového projevu balijských chrámových tancù se staly estrády nevalné úrovnì poøádané u hotelových bazénù. Za tropickým moøem se musí vyrazit mimo velká turistická centra a za dodnes ¾ivou pùvodní kulturou a krásnou pøírodou se musí do hor. Vydejme se tedy do jednoho z ménì navštìvovaných míst, k jezeru Bratan.
Království Mengwi
Na cestì ze Singarád¾i, která bývala stezkou, kudy se z Moluk dopravovalo koøení na ji¾ní Bali a odtud na lodích portugalských a holandských kupcù do Indie a Evropy, kvetlo v sedmnáctém století bohaté království Mengwi. Bohatství plynulo právì z koøení a vody z monzunù a horských pramenù. Rý¾e tady pøi pilné práci dávala a¾ tøi skliznì do roka. O sto let pozdìji, jak upadal tranzit koøení, bohatlo z pìstování kávy a opia. Neštìstím tohoto království se stali jeho hašteøiví králové, kteøí válèili se sousedy, ale i ve vlastní rodinì. Za dalších sto let, koncem minulého století zaniklo a jeho území si rozdìlili sousední vládci. Zùstala poezie ostrova, rý¾ové terasy a v mìstì Mengwi jeden z nejkrásnìjších chrámù na Bali, královský chrám Pura Taman Ajun z roku 1740, s tak typickými vícepatrovými pagodami meru s doškovými støíškami. Jako do všech hinduistických chrámù není do vnitøního posvátného okrsku jinovìrcùm vstup dovolen, ale z ochozu kolem vodního pøíkopu je do chrámu dobøe vidìt. Naproti tomu kuchynì chrámu, jen¾ má povahu kláštera, je volnì pøístupná. K obìdu budou asi karbanátky. Drùbe¾ se právì mele mlýnkem na maso s øemenicí pohánìnou benzínovým motorem. Tamìjší pedanda, nejvyšší bráhman chrámu, na rozdíl od svých indických protìjškù, asi na vegetariánství tak nelpí. Cestou vzhùru do hor se støídají rý¾ová pole s malými bambusovými hájky a zbytky pùvodní d¾ungle. Právì tam se odehrála v roce 1946 poslední válka na ostrovì. V boji za nezávislost proti nizozemské koloniální armádì tady odmítl kapitulaci balijský národní hrdina Ngurah Rai a padl se svými 94 mu¾i v boji do posledního mu¾e. Jeho památník stojí u vesnice Marga a jeho jméno nese mezinárodní letištì na Bali.
Pozvolna k jezeru Deví Danu
Jak silnice stoupá pøíkøeji, vegetace se mìní a pøibývá ovocných a zeleninových zahrad. Pøed domky podél cesty se nabízejí hromady velkých šišek nangka, jinak také zvané jackfruit, pomelo, papáje a melouny všeho druhu. Králem zdejšího ovoce jsou pichlavé koule durianu, které ale po rozkrojení tak strašnì páchne, ¾e vám ho ¾ádná restaurace nenabídne z obav pøed úprkem hostù. Ani do taxíku vás nevezmou. Tr¾ištì v Candikuningu záøí všemi barvami kvìtin, orchidejí, ovoce a zeleniny. Musí se ale pøijet brzy ráno. Odpoledne jsou u¾ nìkteré stánky prázdné, jak se zbo¾í odvá¾í k pobøe¾í a do obchodù. Nedaleko odtud vede odboèka k botanické zahradì Eka Karya, zalo¾ené jako poboèka svìtoznámé zahrady v javánském Bogoru. Mají tam sbírku asi 300 orchidejí rùzných barev a odstínù, asijských sukulentù a rozsáhlé arboretum s 524 druhy stromù zèásti pùvodního lesa. Právì tam si uvìdomujeme, ¾e bohatství pøírody na Bali ve srovnání se sousedním Lombokem, vzdáleným asi 50 kilometrù, nám pøipomíná, ¾e mezi obìma ostrovy probíhá tzv. Wallaceova linie. Podle ní patøí Bali svou flórou a faunou ještì do Asie, zatímco sušší Lombok u¾ má znaky pøírody australského kontinentu. Jsme ve výšce 1400 metrù a pøíjemnì se ochladilo. Zmizela oblaka a mezi stromy pøed námi prosvítá høeben hory Gunung Catur, pokrytý vegetací a¾ po vrchol do výše 2096 metrù. Pod ním v kráteru bývalé sopky le¾í modré jezero Danau Bratan. Cestou k nìmu potkáváme ¾eny, které nesou na hlavách ovoce, kvìtiny a potraviny do vysoka vystavìné jako malé pyramidy. Øíká se jim obìtiny a slou¾í k poctì bohynì jezera. Jejich aran¾ování i nošení patøí na Bali ke ka¾dodenní povinnosti ¾eny. Mimochodem, uèí se u¾ od dìtství. Mnohé se tomu vìnují i profesionálnì asi jako vizá¾istky a ve mìstech dodávají obìtiny a¾ do domu, do velkých hotelù a firem. Na samém bøehu jezera stojí chrám Pura Ulun Danu Bratan k poctì bohynì jezera Déví Danu. Svatynì na bøehu je zasvìcena bohu stvoøiteli Brahmovi, svatynì na poèest boha udr¾ovatele Višnu le¾í na malém ostrùvku, nìkolik metrù od bøehu. Falický lingam boha Šivy naznaèuje, ¾e ani bùh nièitel tady neschází. Celý chrám se zahradou nemá jen èistì hinduistický ráz. O spojení s buddhismem svìdèí velký starý banyán s rozlo¾itými koøeny u vchodu a v zahradì buddhistická stúpa s bódhisatvy v nikách. Zahrada chrámu je jako stvoøená k meditaci; atmosféru ale ruší hlasitá arabská hudba z nedaleké mešity cizí tomuto kraji. To je také jeden z dùsledkù transmigrace javánského islámského obyvatelstva na Bali. Vesnièané se mezitím shromá¾dili ke slavnosti k uctìní bohynì jezera pøímo na bøehu s obøadními ¾lutými sluneèníky a malou skupinkou hudebníkù s bubny, bronzovými èinely a gongy. Obìtník zapálil oheò, bráhman nabral vodu z jezera a po modlitbách jí posvìtil oheò. ®eny jedna po druhé pøistoupily k bráhmanovi, aby jim posvìtil obìtiny, které si odnesou do svých domovù. Slavnost konèila hudební produkcí. Náš prùvodce, jen¾ pochází z okolí, øíká, ¾e kapela je ještì pùvodní vesnický gamelan bez nástrojù, na nì¾ se hraje údery kladívek do bambusových nebo bronzových destièek, a ¾e máme štìstí, ¾e jsme tuto lidovou slavnost mohli vidìt. Asi nám byla bohynì naklonìna, proto¾e tropický liják se spustil a¾ po slavnosti.
Ke svatému prameni
Voda se pova¾uje na ostrovì obklopeném moøem za dar bohù a èást ráje. Podobnì jako se na ghátech v indickém Váránasí popel zemøelých podle hinduistické tradice rozptýlí v Ganze, na Bali se popel zemøelých odnáší k rozptýlení do moøe. U pramenù se èasto staví rozsáhlé chrámy. Takových míst je na Bali nìkolik. Jedním z nich je i chrám v Sebatu, postavený pøímo na vývìru svaté vody ze skály do jezírka v d¾ungli. Za malý poplatek a po ovázání chrámové šerpy kolem pasu je mo¾no si chrám prohlédnout. Cesta sem sice pøipomíná tankodrom, ale jsme vdìèní prùvodcùm, ¾e nám chrám nezatajili. Místo stojí za prohlídku, je plné kvetoucích tropických rostlin, planých banánù s èervenými kvìty, heliconií, strelitzií, nikolaií a cleodender, kterým se tady øíká pagodový kvìt. Je tu krásnì, ticho ruší pouze dìtské veselí chlapcù z nedaleké vesnièky, koupajících se pod chrlièi svaté vody. V okolí chrámu jsou rozsáhlé rý¾ové terasy, na nich¾ právì probíhala sklizeò. Zaèátkem prosince jsou ale terasy suché a nejménì fotogenické. Nejkrásnìjší jsou po napuštìní vody, pøi obdìlávání s buvoly, jim¾ sedí na høbetì volavky, a potom kdy¾ je rý¾e ještì zelená. Za návštìvu stojí i zahradnictví, kde roste kávovník s èervenými dozrávajícími bobulemi, muškátovník, høebíèkovec, skoøicovník, pepøovník, vanilka a mango. Pro nì u¾ byl konec sezóny a zdálo se nám pøezrálé a drahé. Pøi našem domlouvání nás vedle stojící Balijec v sarongu s úsmìvem a èesky pozdravil. Kdy¾ se pøedstavil jako Artha, svitlo nám, ¾e je to jediný prùvodce na Bali, který umí èesky. I on nám potvrdil, ¾e se vyplatí dohodnout se s prùvodcem dopøedu o trasách výletù. Èas se zbyteènì neztrácí v obchodech se suvenýry a navštívíte místa, kam se bì¾nì turisté nevozí. Po návratu do hotelu byl nejvyšší èas jít opìt na plá¾ pozorovat to ú¾asné pøedstavení, jím¾ je západ slunce nad Indickým oceánem. Slunce tady, devìt stupòù pod rovníkem, zapadá v šest veèer, mezitím se setmí, ale na západní obloze trvá ještì témìø hodinu, ne¾ úchvatný barevný koncert zhasne. V duchu jsem krásnému ostrovu pøál, aby po ka¾dém západu opìt vyšlo slunce, aby deštì pøicházely, jak mají, aby si udr¾el svou jedineènou kulturu a víru a aby nedošlo k obèanské válce, její¾ nebezpeèí v tak rozlehlé a multietnické zemi, jako je Indonésie, není a¾ tak nereálné.
Tomuto krásnému a v mnoha smìrech výjimeènému ostrovu se øíká tropický ráj, ráj na zemi, poslední ráj, ale nejèastìji ostrov bohù.
pùvaby pøed komercí. V posledních letech nastal obrat. S narùstající krizí indonéské ekonomiky se bohy ostrova stali devizoví cizinci. Naplnili krásné plá¾e s vysokým pøíbojem na ji¾ním Bali v okolí Kuty a Legianu, pøeplnili hotely a restaurace, kolem nich¾ dnes jezdí tolik aut a motocyklù, ¾e se z hotelu na plá¾ dá jen stì¾í pøejít. Poulièní prodavaèi, dotìrní jako komáøi, nabízejí hodinky, falešné parfémy Calvin Klein a trièka Quiksilver, vše kus za dolar. Øvoucí krámky s pirátskými nahrávkami a diskotéky ¾iví mladí Australané z Brisbane a Darwinu, odkud je sem blí¾e ne¾ ze Singapuru. Díky propadající se indonéské rupii se jim tady ¾ije lacino a v prosinci i pøíjemnìji ne¾ doma v horkém australském létì. Tento druh turistù zásadnì zmìnil zájem o vše krásné a pùvodní tohoto ostrova. Od tøicátých let se tady, ale pøedevším v okolí Ubudu usazovali lidé z Evropy a USA, kteøí zde zakládali umìlecké kolonie a povzbuzovali umìní a tradice. Dnes se staletí pìstovaná umìní malíøù, øezbáøù a šperkaøù hodnì zmìnila na fabrikaci kýèù. Z oduševnìlého výrazového projevu balijských chrámových tancù se staly estrády nevalné úrovnì poøádané u hotelových bazénù. Za tropickým moøem se musí vyrazit mimo velká turistická centra a za dodnes ¾ivou pùvodní kulturou a krásnou pøírodou se musí do hor. Vydejme se tedy do jednoho z ménì navštìvovaných míst, k jezeru Bratan.
Mengwi. Bohatství plynulo právì z koøení a vody z monzunù a horských pramenù. Rý¾e tady pøi pilné práci dávala a¾ tøi skliznì do roka. O sto let pozdìji, jak upadal tranzit koøení, bohatlo z pìstování kávy a opia. Neštìstím tohoto království se stali jeho hašteøiví králové, kteøí válèili se sousedy, ale i ve vlastní rodinì. Za dalších sto let, koncem minulého století zaniklo a jeho území si rozdìlili sousední vládci. Zùstala poezie ostrova, rý¾ové terasy a v mìstì Mengwi jeden z nejkrásnìjších chrámù na Bali, královský chrám Pura Taman 
Ajun z roku 1740, s tak typickými vícepatrovými pagodami meru s doškovými støíškami. Jako do všech hinduistických chrámù není do vnitøního posvátného okrsku jinovìrcùm vstup dovolen, ale z ochozu kolem vodního pøíkopu je do chrámu dobøe vidìt. Naproti tomu kuchynì chrámu, jen¾ má povahu kláštera, je volnì pøístupná. K obìdu budou asi karbanátky. Drùbe¾ se právì mele mlýnkem na maso s øemenicí pohánìnou benzínovým motorem. Tamìjší pedanda, nejvyšší bráhman chrámu, na rozdíl od svých indických protìjškù, asi na vegetariánství tak nelpí. Cestou vzhùru do hor se støídají rý¾ová pole s malými bambusovými hájky a zbytky pùvodní d¾ungle. Právì tam se odehrála v roce 1946 poslední válka na ostrovì. V boji za nezávislost proti nizozemské koloniální armádì tady odmítl kapitulaci balijský národní hrdina Ngurah Rai a padl se svými 94 mu¾i v boji do posledního mu¾e. Jeho památník stojí u vesnice Marga a jeho jméno nese mezinárodní letištì na Bali. 
Tr¾ištì v Candikuningu záøí všemi barvami kvìtin, orchidejí, ovoce a zeleniny. Musí se ale pøijet brzy ráno. Odpoledne jsou u¾ nìkteré stánky prázdné, jak se zbo¾í odvá¾í k pobøe¾í a do obchodù. Nedaleko odtud vede odboèka k botanické zahradì Eka Karya, zalo¾ené jako poboèka svìtoznámé zahrady v javánském Bogoru. Mají tam sbírku asi 300 orchidejí rùzných barev a odstínù, asijských sukulentù a rozsáhlé arboretum s 524 druhy stromù zèásti pùvodního lesa. Právì tam si uvìdomujeme, ¾e bohatství pøírody na Bali ve srovnání se sousedním Lombokem, vzdáleným asi 50 kilometrù, nám pøipomíná, ¾e mezi obìma ostrovy probíhá tzv. Wallaceova linie. Podle ní patøí Bali svou flórou a faunou ještì do Asie, zatímco sušší Lombok u¾ má znaky pøírody australského kontinentu. Jsme ve výšce 1400 metrù a pøíjemnì se ochladilo. Zmizela oblaka a mezi stromy pøed námi prosvítá høeben hory Gunung Catur, pokrytý vegetací a¾ po vrchol do výše 2096 metrù. Pod ním v kráteru bývalé sopky le¾í modré jezero Danau Bratan. Cestou k nìmu potkáváme ¾eny, které nesou na hlavách ovoce, kvìtiny a potraviny do vysoka vystavìné jako malé pyramidy. Øíká se jim obìtiny a slou¾í k poctì bohynì jezera. Jejich aran¾ování i nošení patøí na Bali ke ka¾dodenní povinnosti ¾eny. Mimochodem, uèí se u¾ od dìtství. Mnohé se tomu vìnují i profesionálnì asi jako vizá¾istky a ve mìstech dodávají obìtiny a¾ do domu, do velkých hotelù a firem. Na samém bøehu jezera stojí chrám Pura Ulun Danu Bratan k poctì bohynì jezera Déví Danu. Svatynì na bøehu je zasvìcena bohu stvoøiteli Brahmovi, svatynì na poèest boha udr¾ovatele Višnu le¾í na malém ostrùvku, nìkolik metrù od bøehu. Falický lingam boha Šivy naznaèuje, ¾e ani bùh nièitel tady neschází. Celý chrám se zahradou nemá jen èistì hinduistický ráz. O spojení s buddhismem svìdèí velký starý banyán s rozlo¾itými koøeny u vchodu a v zahradì buddhistická stúpa s bódhisatvy v nikách. Zahrada chrámu je jako stvoøená k meditaci; atmosféru ale ruší hlasitá arabská hudba z nedaleké mešity cizí tomuto kraji. To je také jeden z dùsledkù transmigrace javánského islámského obyvatelstva na Bali. Vesnièané se mezitím shromá¾dili ke slavnosti k uctìní bohynì jezera pøímo na bøehu s obøadními ¾lutými sluneèníky a malou skupinkou hudebníkù s bubny, bronzovými èinely a gongy. Obìtník zapálil oheò, bráhman nabral vodu z jezera a po modlitbách jí posvìtil oheò. ®eny jedna po druhé pøistoupily k bráhmanovi, aby jim posvìtil obìtiny, které si odnesou do svých domovù. Slavnost konèila hudební produkcí. Náš prùvodce, jen¾ pochází z okolí, øíká, ¾e kapela je ještì pùvodní vesnický gamelan bez nástrojù, na nì¾ se hraje údery kladívek do bambusových nebo bronzových destièek, a ¾e máme štìstí, ¾e jsme tuto lidovou slavnost mohli vidìt. Asi nám byla bohynì naklonìna, proto¾e tropický liják se spustil a¾ po slavnosti.
tankodrom, ale jsme vdìèní prùvodcùm, ¾e nám chrám nezatajili. Místo stojí za prohlídku, je plné kvetoucích tropických rostlin, planých banánù s èervenými kvìty, heliconií, strelitzií, nikolaií a cleodender, kterým se tady øíká pagodový kvìt. Je tu krásnì, ticho ruší pouze dìtské veselí chlapcù z nedaleké vesnièky, koupajících se pod chrlièi svaté vody. V okolí chrámu jsou rozsáhlé rý¾ové terasy, na nich¾ právì probíhala sklizeò. Zaèátkem prosince jsou ale terasy suché a nejménì fotogenické. Nejkrásnìjší jsou po napuštìní vody, pøi obdìlávání s buvoly, jim¾ sedí na høbetì volavky, a potom kdy¾ je rý¾e ještì zelená. Za návštìvu stojí i zahradnictví, kde roste kávovník s èervenými dozrávajícími bobulemi, muškátovník, høebíèkovec, skoøicovník, pepøovník, vanilka a mango. Pro nì u¾ byl konec sezóny a zdálo se nám pøezrálé a drahé. Pøi našem domlouvání nás vedle stojící Balijec v sarongu s úsmìvem a èesky pozdravil. Kdy¾ se pøedstavil jako Artha, svitlo nám, ¾e je to jediný prùvodce na Bali, který umí èesky. I on nám potvrdil, ¾e se vyplatí dohodnout se s prùvodcem dopøedu o trasách výletù. Èas se zbyteènì neztrácí v obchodech se suvenýry a navštívíte místa, kam se bì¾nì turisté nevozí. Po návratu do hotelu byl nejvyšší èas jít opìt na plá¾ pozorovat to ú¾asné pøedstavení, jím¾ je západ slunce nad Indickým oceánem. Slunce tady, devìt stupòù pod rovníkem, zapadá v šest veèer, mezitím se setmí, ale na západní obloze trvá ještì témìø hodinu, ne¾ úchvatný barevný koncert zhasne. V duchu jsem krásnému ostrovu pøál, aby po ka¾dém západu opìt vyšlo slunce, aby deštì pøicházely, jak mají, aby si udr¾el svou jedineènou kulturu a víru a aby nedošlo k obèanské válce, její¾ nebezpeèí v tak rozlehlé a multietnické zemi, jako je Indonésie, není a¾ tak nereálné.