Konec potravin a vaření

V padesátých letech vycházel časopis „Věda a technika mládeži“. Časopis přinášel zajímavé články z vědy a techniky a mimo současných novinek tam byly i úvahy o tom, jak vývoj bude pokračovat a co bude v 21 století. Tehdy to byla doba tak vzdálená, ale dnes lze tyto předpovědi konfrontovat se skutečností.

V poslední době se mi stále častěji vybavuje prognóza o vývoji stravování lidstva.
Předpovídalo se, že potraviny nahradí jakési prášky a tabletky a bude stačit jeden ke snídani a jeden větší či dva k obědu a večeři. Tehdejší zdlouhavá příprava pokrmů, vše ze základních surovin, které se navíc rychle kazily a podléhaly zkáze, mléko nevydrželo do druhého dne a jogurt jakbysmet. Nakonec ani to pivo v láhvi po několika dnech již bylo všelijaké. Toto vše se mělo nahradit tabletkami co vydrží věčně.

Uvědomoval jsem si ten pokrok, když jsem viděl matku co jí to dalo práce připravit nám jídlo každý den a ještě k tomu i to nádobí, ani s tím by práce nebyla. Nějak mi tehdy představa že polykám prášky místo jídla nevadila, spíše jsem měl pochybnosti, zda to vývoj a lidstvo dokáže.

A ejhle, dokázalo.
Abych byl spravedlivý, zatím ne zcela, ale chybí už dotáhnout jen detaily a tak už nemám ty pochybnosti, zato mám však, na rozdíl od té doby, odpor k pilulkám. Když někdy doprovázím manželku při nákupu v supermarketu a vidím ty regály s potravinami, které vydrží půl roku a pokud do té doby je někdo nekoupí, tak se na nich musí přelepit nápisy, a ony vydrží, jak jsou všechny vybarvené, jak i ta zelenina a ovoce má takové přesné tvary, barvy, vůně, tak bych byl schopen uvěřit, že jsou z nějaké chemičky. Ostatně o tom, jak chemickými čmoudiky zčervenají rajčata ve skladu a banány zase zežloutnou a co ty čmoudiky, odborně tomu říkají chemická atmosféra dokáže s ostatním ovocem a zeleninou se lze dočíst.

O tom, že cesta k pilulkám je nakročena mě utvrdila poslední návštěva supermarketu. Mám rád chleba a tak jsem uvítal, že ho dnes skoro každá prodejna sama peče .A vidíte, zase podvod, tedy pokrok, oni to pečou, ale z toho, co bylo upatláno před měsícem někde ve fabrice a pak studeným čmoudíkem ochlazeno a proti zkáze a působení zubu času impregnováno, tedy nezávadně ošetřeno.
Věřím tudíž konečně časopisu z padesátých let o těch tabletkách.Už jíme potraviny co vydrží půl roku a už jen stačí je slisovat na ty pilulky.

Další věc, která mě v tom utvrzuje je vývoj programů v TV. Všimněte si, že jsou o těch věcech které nejsou (alespoň zatím) zcela běžné v denním životě většiny lidí. Třeba vraždy a různé mordy. Přesto každý večer tento námět je hlavní program ať již jako detektivky nebo horory a podobně. Dalším, novým takovým hitem se v poslední době stává vaření. Vaří kuchaři, Ital, náhodně vybraní lidé, celebrity, pořád je někde prostřeno, tedy v TV.
Zřejmě čím méně se bude vařit v denním životě, tím více v TV. Zatím sice na rozdíl od těch mordů, které již mají zastoupení i ve zprávách (krimi zprávy) není ve zprávách guláš info-koutek. Ale to je jen otázka času a sledovanosti

Přes uvedený pesimismus bych chtěl - a myslím, že mohu - alespoň pro seniory zakončit své pojednání pozitivně. Všude se doporučuje positivní myšlení a to mě přivedlo k následujícímu:
Konečně jsou senioři v čele vývoje. Jako pionýři a průkopníci mohou z vlastní zkušenosti ukázat a předvést těm mladým jak takové stravování pilulkami vypadá. Mají největší zkušenost zatím sice z kombinace pilulka-potravina, ale blíží se doba, kdy někteří z nich přejdou téměř výhradně na pouhou pilulku.

Ono když se to vezme z hlediska ceny (myslím ceny za tu pilulku-lék a cenu za tu potravinu) už dnes v tom takový rozdíl mnohdy není. A po oznámeném dalším zdražení jak těch pilulek, tak potravin se bude u mnohých důchodců muset snížit to vydání za tu potravinu, za pilulku to nejde. Takže trend - strava pilulkami alespoň u důchodců je jistá!

Akorát mě napadlo, zda tak jako pro moji generaci bylo zajímavé číst co bude za padesát a více let, zda pro ty budoucí generace nebude zajímavější si číst co bylo před padesáti a více lety. Zejména pokud jde třeba o to jídlo a zda si to budou schopni představit - myslím ty přírodní chutě, vůně, barvy…

Text:Jaroslav Petřík

Ilustrace:Václava Arnoštová

Další články autora:

Jak jsem se neutopil

Jak jsme letěli s lajkou (1)

Jak jsme letěli s lajkou (2)

Vojenská služba