Jedno z mnoha výročí

Před pětadvaceti lety, 28. května 1987, přinesly všechny světové televizní stanice neuvěřitelné snímky malého letadla Cessna, které přistálo na Rudém náměstí v Moskvě. Byla to trochu tragikomická historická událost v době studené války. Jak se to vlastně všechno stalo? Osmnáctiletý idealista Mathias Rust, velmi zklamaný výsledkem jednání mezi Gorbačovem a Bushem na konferenci v Reykjavíku, která skončila, jako tomu bylo tehdy obvykle, státníci se sešli a rozešli, aniž by něco vyřešili. Mladičký německý chlapec Mathias Rust, byl netrpělivý idealistický snílek, který si přál, jako všichni mladí lidé, všechno změnit. Představoval si jakýsi ideální nový svět, přátelské soužití kapitalismu a komunismu, prostě lepší budoucnost, svět, pro který vymyslel dokonce i jméno: Lagonia. Byl do hloubi své naivní duše zklamán výsledkem jednání a zoufale přemýšlel, jak ovlivnit státníky k dalším krokům.

Tehdy v květnu roku 1987 se domníval, že konečně našel řešení. Vypůjčil si na to letadlo, Cessnu 172 Skyhavk, pilotní licenci naštěstí měl, i když jenom několik měsíců starou. Odstartoval 26. května z Hamburgu, odkud se vydal přes Faroerské ostrovy na Islandský Keflavik, kde se rozhodl, že poletí přes norský Bergen a Finsko dál do Sovětského Svazu, až do Moskvy. Při přistání v Norsku natankoval a vydal se přes Helsinky směrem na dnešní Petrohrad, tehdejší Leningrad. A potom dále, až do hlavního města, Moskvy. Při letu se orientoval podle železniční trati. Aby nebyl považován za útočníka a teroristu, letěl jen ve výšce 600 metrů, domníval se totiž, že radary protiletecké ochrany tak určitě zjistí, že se neskrývá a že od něj nehrozí žádné nebezpečí. Vojenské radary tehdy jeho přelet opravdu zaznamenaly, ale obsluha radaru byla, jak vyšlo najevo až z pozdějšího vyšetřování případu, zaneprázdněna roztápěním sauny, a proto nikomu nic neohlásila. Rust pokračoval ve svém letu klidně dál. Po celou dobu měl štěstí, jenom jednou kolem něho proletěla sovětská stihačka, ale vůbec nijak na něj nereagovala. Když se mu konečně podařilo doletět na Rudé náměstí, uviděl, že je tam příliš mnoho lidí, a že tam tedy nemůže přistát. Aby někoho na zemi neohrozil, snažil se zoufale najít nějaké vhodné místo k přistání. Čtyřikrát zakroužil nad Rudým náměstím a až pak zjistil, že by mohl přistát na t. zv. Velkém mostě a po něm na náměstí dojet. Měl opět štěstí, na mostě probíhaly opravy elektrického trolejbusového vedení, které bylo celé odstraněno. Tam tedy šťastně přistál a dojel se svojí malou Cessnou až na parkoviště turistických autobusů, kde se mu podařilo letadlo zaparkovat. Vystoupil z letadla a snažil se dohovořit s okolostojícími lidmi. Ti s ním celkem ochotně komunikovali, mnozí se domnívali, že jde pravděpodobně o nějakou reklamu, nebo stunt. Snímky Rusta a jeho letadla na Rudém náměstí tehdy pořídil Angličan Robin Scott, který byl v Moskvě na kongresu. Také on se domníval, že jde o reklamu. Asi po půlhodině se konečně dostavilo KGB, Rusta zatkli a odvedli k výslechu. Mezitím o tomto jeho husarském kousku referovala všechna světová media a nakonec dokonce i televize sovětská. Protože to bylo opravdu katastrofální selhání sovětské protiletadlové obrany, objevily se v tisku na západě dohady, zda je Sovětský Svaz doopravdy tak silný a nebezpečný, jak se celý svět až dosud domníval. Michailu Gorbačovovi to přišlo celkem vhod, okamžitě odvolal z funkce ministra národní obrany Sergeje Leonidoviče Sokolova a s ním i dalších 250 důstojníků, vesměs odpůrců začínající Perestrojky. Generálům mezi těmi odvolanými byla odňata z bohaté výzdoby hrudníku jedna hvězda. Nezaručené zprávy tvrdí, že se jeden z generálů dokonce zastřelil. 2. září 1987 se konal proces, ve kterém byl Mathias Rust odsouzen na čtyři roky do pracovního tábora, ale vězněn byl jen ve věznici Lefortovo. Odtud byl po celkem krátké době, 3. srpna 1988 na přímluvu Andreje Gromyka propuštěn a vykázán ze země. Po návratu do Německa měl Mathias nastoupit vojenskou službu, ale tu odmítl vykonávat. Byla mu uznána náhradní civilní služba, pracoval v nemocnici.

Mathias se ale stále nemohl vypořádat s normálním životem, byl velmi labilní a nespokojený, trpěl neurozou,. Odmítavé stanovisko většiny německé veřejnosti k jeho činu, u něj prý po jeho návratu z Ruska způsobilo destabilisaci osobnosti, již tak dost nejisté a infantilní. V nemocnici kde pracoval nakonec došlo k velkému maléru, Rust pobodal nožem mladičkou zdravotní sestru, která odmítala dát se od něho políbit. Byl tehdy znovu odsouzen ke čtyřem rokům vězení, ale pro dobré chování byl už po 14 měsících propuštěn na svobodu. Roku 1994 navštívil opět Rusko, kde v Moskvě dokonce několik měsíců pracoval jako číšník. Stále hledal nějaké lepší uplatnění. Chtěl se především uklidnit, nějak vyrovnat se životem. Praktikoval transcendentální meditaci a jogu, zabýval se esoterikou a východními filosofiemi. V roce 1996 se seznámil s dcerou indického obchodníka čajem a dokonce se s ní zasnoubil.

Roku 2001 se nebohý Mathias opět dostal do nepříjemností, odcizil totiž v jednom obchodním domě drahý kašmírový svetr a za tento přestupek měl zaplatit pokutu, 10.000 marek. Nakonec z toho po odvolání zbylo jenom 600 DM. Ale v listopadu 2006 dostává opět pokutu za odcizení zboží v obchodním domě. Zasnoubení s indickou dívkou bylo dávno zrušeno. Mathias Rust našel konečně nové uplatnění až v Estonsku, kde organizoval závody lodí a aut a různé turnaje. Hrál také velmi dobře poker, profesionálně, v jednom rozhovoru, který poskytl tisku sám říká, že se mu tím konečně podařilo zajistit se finančně. Později pracoval jako finanční analysta v podniku svého přítele. Zřejmě našel po dlouhém bloudění svoji cestu. Zajímavý je také osud letadla, té vypůjčené Cessny F 172 P. Sovětskými úřady bylo sice tehdy zabaveno, ale už v říjnu 1987 je za dvojnásobnou cenu zakoupila jedna mnichovská kosmetická firma, pro propagační účely. Pak od nich Cessnu koupili pro změnu Japonci, pro svůj zábavní park Utsunomiya u Tokia. A konečně v roce 2008 získalo toto proslulé letadlo technické muzeum v Berlíně, kde je od května 2009 prozatímně vystaveno. Mělo by později definitvně patřit k exponátům stálé výstavy, kde budou shromážděny různé předměty a dokumenty o přeletech Železné opony. Směrem na Západ. Jen idealistický osmnáctiletý mladíček Mathias Rust tehdy letěl směrem na Východ. Když zvážíme, co se od té doby všechno ve světě stalo, je jeho dobrodružství celkem malá bezvýznamná epizoda.

Karel A. Pokorný