Prvních nìkolik krokù po celém chodidle udìlal minulý týden malý Tomášek pøi cvièení na rehabilitaèním oddìlení Nemocnice ve Frýdku-Místku. Jeho mamince v té chvilce a¾ vyhrkly slzy do oèí.
Tomášovi rodièe dorazili na rehabilitaèní oddìlení nemocnice, kdy¾ bylo jejich prvorozenému synovi ètrnáct mìsícù. Chlapec u¾ chodil, ale stále jen po špièkách. „Rodièe ho u¾ asi od tøí mìsícù stavìli na no¾ky a dr¾eli ho pøitom v podpa¾dí. Dítì se opíralo o špièky. Rodièe mìli radost, jak to jejich chlapci jde, a netušili, ¾e si tak zakládají na pozdìjší problémy. Tomášek si polohu na no¾kách zaèal vynucovat, a¾ si zafixoval špatný postoj. Kdy¾ pak v jednom roce zaèal chodit, pohyboval se jen po špièkách. Tehdy teprve rodièe zjistili, ¾e není vše v poøádku a rozhodli se øešit problém s odborníky,“ vypráví fyzioterapeutka Bernarda Magnusková, která s dìtmi pracuje u¾ od roku 1980.
Pøípad malého Tomáška je dost extrémní, ale nìkdy se stává, ¾e rodièe své miminko pøetì¾ují. Èastìji dochází k opaèným situacím, kdy dítì pøehnanì hýèkají, nenabízejí mu polohy, které jsou pro nìj nepøíjemné nebo pracné a dítì se pak opozdí v pohybovém vývoji. „Typický je pøípad Natálky, která se v sedmi mìsících nakulovala jen na boky. Nemìla ráda polohu na bøíšku a tak jí do ní rodièe vùbec nedávali. Dítì se tedy nenauèilo lézt ani stavìt se na ètyøi,“ líèí Magnusková. Staèilo ètrnáct dní rehabilitace, aby se Natálka zaèala pøekulovat, v osmi mìsících se plazila, v devíti zaèala lézt po ètyøech a v deseti se stavìt. Nyní jí ještì není rok a u¾ se pokouší o první samostatné krùèky. Spolupráce rodièù a rehabilitaèních odborníkù pøinesla své ovoce. Dìvèátko bez potí¾í dohnalo mezery v pohybovém vývoji.
Rehabilitaèní oddìlení Nemocnice ve Frýdku-Místku pracuje prùbì¾nì se zhruba devadesáti dìtmi, kterým se vìnují dvì rehabilitaèní sestry. U mimin øeší hlavnì rùzné vývojové vady. Vìtší dìti trpí skoliózami a dalšími poruchami pohybového aparátu zapøíèinìnými pøevá¾nì špatným dr¾ením tìla, ale èasto také obezitou mnohdy zpùsobenou prostou nechutí hýbat se. Kromì individuálního tìlocviku docházejí nìkteré dìti i na kolektivní cvièení. „U starších dìtí je dùle¾itá motivace. Musím øíct, ¾e v pøípadì obezity jak kluci tak holky, kdy¾ u¾ sem zaènou chodit, tak se sna¾í,“ øíká další fyzioterapeutka Lenka Drabinová. Dìti se ovšem na oddìlení pouze nauèí cvikùm, které by mìly dennì cvièit i doma. Pak hraje velkou roli jejich snaha a chu» a také pøístup rodièù. „Práce s malými dìtmi a adolescenty je úplnì jiná. U mimin toti¾ vidíte pokrok hodiny od hodiny, zatímco zmìny u starších dìtí jsou výsledkem hodin a hodin cvièení závislého hlavnì na jejich vlastní vùli,“ srovnává Drabinová.
„Pro nìkterá miminka je cvièení nepøíjemné, velkým køikem se pak brání poloze, která se jim nelíbí. Mnohdy slzy svých ratolestí zpoèátku špatnì snášejí i maminky. Musíme postupovat opatrnì i s ohledem na jejich psychiku. Navíc je dùle¾ité, aby se cvièit se svými dìtmi nauèili sami rodièe, proto¾e samotné návštìvy rehabilitace nestaèí,“ dodává Magnusková. Souhlasí i maminka roztomilých pùlroèních dvojèat Sebastiána a Matyáše, která se narodila pøedèasnì v 31. týdnu. „První cvièení nebylo jednoduché, ale teï u¾ s tím nemám problém. A klukùm to evidentnì prospívá,“ usmívá se maminka.
Inéz Bortoliová
Text k fotografii:
Pùlroèní dvojèata Sebastián a Matyáš se narodila pøedèasnì. Pøesto z nich budou kluci jako buci, proto¾e jejich maminka s nimi pod vedením odborníkù Nemocnice ve Frýdku-Místku pravidelnì cvièí.
Tomášovi rodièe dorazili na rehabilitaèní oddìlení nemocnice, kdy¾ bylo jejich prvorozenému synovi ètrnáct mìsícù. Chlapec u¾ chodil, ale stále jen po špièkách. „Rodièe ho u¾ asi od tøí mìsícù stavìli na no¾ky a dr¾eli ho pøitom v podpa¾dí. Dítì se opíralo o špièky. Rodièe mìli radost, jak to jejich chlapci jde, a netušili, ¾e si tak zakládají na pozdìjší problémy. Tomášek si polohu na no¾kách zaèal vynucovat, a¾ si zafixoval špatný postoj. Kdy¾ pak v jednom roce zaèal chodit, pohyboval se jen po špièkách. Tehdy teprve rodièe zjistili, ¾e není vše v poøádku a rozhodli se øešit problém s odborníky,“ vypráví fyzioterapeutka Bernarda Magnusková, která s dìtmi pracuje u¾ od roku 1980.