Jak pøichází jaro
Pøedstava, ¾e jaro pøijde jenom tak, samo od sebe, je dnes u¾ neudr¾itelná. Stále víc událostí se vysvìtluje rùznými konspiraèními teoriemi, ve kterých hrají hlavní roli tajuplné organizace, známí teroristé, Amerièané, feministky, Mosad, Rómové, nadnárodní farmaceutické koncerny anebo prostì mu¾i. A takový významný fenomén jako jaro, ¾e by se objevil ka¾dý rok jako by nic? Tomu dnes u¾ neuvìøí ani ta paní, která uvìøila i spoleènosti, nabízející sadu hrncù za neuvìøitelných pìtatøicet tisíc (uznávám, ¾e toho "vìøení" je v této vìtì trochu moc, ale vìøte, ¾e jsem nic lepšího nemìla po ruce…) Za pøíchodem jara musí nìco být!
My tøi staré kamarádky, Judita, Naïa a já, víme o pøivolávání jara své. Problém je trošku v tom, ¾e ka¾dá pova¾ujeme za to "své" nìco jiného.
Judita si myslí, ¾e jaro se nejlépe vítá hloubkovým úklidem bytu. Zmobilizuje rodinu, dìti i vnouèata hromadnì šílí, uklízejí, umývají, drhnou, práší, perou, èistí a opravují, to vše pod pøísným dohledem babièky Judity. Letos dostali výjimku pouze dva pøíbuzní: jeden vnuk - maturant, zákonem chránìný, který pøedstíral, ¾e si musí zopakovat pøísloveèné urèení místa, èasu, zpùsobu a pøíèiny a nemù¾e tedy vyprášit babièce koberec, aèkoliv by velmi chtìl. Druhý byl pravnuk, který se narodil pøed tøemi týdny. Prý se Judita i nad ním chvíli zamyslela, jestli by nìco nemohl..., ale potom to odlo¾ila asi o deset-patnáct let. Kdy¾ jsem se u Judity zastavila, zastihla jsem ji na balkonì, jak si prohlí¾í støepy z nìkolika záhadnì rozbitých kvìtináèù.
"To je tím", øekla trpce, "¾e na nás poøád nìco padá, meteority, zbytky dru¾ic, asteroidy... tohle vypadá jako kousek vesmírné sondy!" Pohled mi padl na Juditina kocoura. Potmìšile se usmíval a bylo mi zøejmé, ¾e pøedmìtùm, padajícím z vesmíru na balkon, obìtavì pomohl. Ale mlèela jsem. Judita miluje svého kocoura témìø tak, jako svá vnouèata a pravnouèata a nikdy by nepøipustila, ¾e je schopný pøestupkù v obèanském sou¾ití.(Podle mne je to zvíøe schopno úplnì všeho od finanèních podvodù po loupe¾ný pøepad, ale na mne nedejte, jsem proti nìmu zaujatá od chvíle, kdy mi rozdrásal úplnì nové kalhoty.)
Kamarádka Naïa sice uznává, ¾e uklízet se musí, ale v rituálech volání po jaru klade dùraz na zmìnu ¾ivotního stylu. Zaèala dr¾et dietu, pøekonala oèistnou kúru, zapsala se na jógu pro seniory a dennì mi posílá e-maily s recepty na salát z medvìdího èesneku, kopøiv a øeøichy, po kterých prý èlovìk hubne, mládne, o¾ívá a celkovì se stává tak nìjak jiným, lepším a ušlechtilejším. Jeden salát jsem u Nadi ochutnala, ale zùstala jsem stejná, ba horší a¾ zlá. V mé skøíni poøád pøevládají ramínka s odìvy, které nezapnu ani vle¾e bez dýchání a vypadá to tak, ¾e letošní jaro pro¾iju zabalena v dece: ta jediná mi sedí jako šitá na míru.
Nechci zùstat pozadu za mými kamarádkami a tak jsem se rozhodla pøispìt k jarním rituálùm prezentací nové konspiraèní teorie o jaru. Podle mne to zaèíná tajemným „Poèasím“, o kterém víme jenom tolik, ¾e je jako puber»ák: nemá rádo, kdy¾ se mu øíká, co má dìlat. Je velmi nebezpeèné, kdy¾ se v tisku píše o globálním oteplování, o posouvání klimatu do subtropù a ještì v televizi uká¾í pani Veverkovou ze Vsetína, které vykvetla jablùòka v lednu. Poèasí to nìjakou dobu sleduje, ale kdy¾ toho má dost, nìkam klikne, pøes noc se ochladí o tøicet stupòù, napadne pìt metrù snìhu a rozdíl mezi Èeskem a Sibiøí prakticky zmizí. Media zaènou šílet opaèným smìrem, popisují dosa¾ené rekordy v mraze a výšce snìhové pokrývky a nìkdy si nestaèí ani všimnout, ¾e se mezitím zase oteplilo, kvetou snì¾enky, narcisy a podbìl...Poèasí se v pozadí tiše pochechtává.
Ještì se mi nepodaøilo objevit, kdo „Poèasí“ financuje, ale myslím, ¾e to bude Evropská unie. Ta si pro naléhavì potøebné projekty (studium zakøivení banánù, sledování vzhledu okurek, technologie výroby syreèkù a pod.) v¾dycky pár milionù eur najde...
Blanka Burjanová
Ilustrace:Václava Arnoštová
Další èlánky autorky: