Otázky bez odpovědí

Už několik dní, když kliknu na "klub" na mne vykoukne dotaz "střelky" - jak na nás působí tyto velké mrazy. Co na to říct? Protože většinou jsme na Senior tipu důchodci, tak stejně - neříkáme nic a sedíme v teple, pokud nikam nezbytně nemusíme. A ono se na to dohromady ani nic říct nedá - prostě je zima, tak mrzne. V televizi neustále připomínají rok 1929, kdy byly mrazy rekordní. No, tehdy jsem byla několikaměsíční mimino, takže jsem taky neříkala nic, starost byla na matce. Ale protože naši byli ajznboňáci a měli deputátní uhlí, tak asi taky toho mnoho neřekla, jen víc topila. Je to už něco přes třicet let, kdy s přelomem nového roku spadla teplota o mnoho stupňů - tak to jsme toho namluvili hodně, protože pro naši řadu družstevních domů nastal nečekaný problém s promrznutím malého skladiště velkých lahví plynu, které nám zajišťovaly teplo a vaření.

A letos? Musela jsem tyto dny nečekaně k zubaři - ještě mám pár vlastních zubů a těm se něco znelíbilo - a řekla jsem si, že bych si snad mohla vzít rukavice, aby mi nemrzly ruce při kočírování mého chodítka a čepici, aby mi nereptaly uši. No, nevzala jsem si nic, protože po nedávném stěhování jsem si prostě nevzpomněla, kam se ty zimní nezbytnosti poděly. Moje uši, ba ani ruce neříkaly nic... Takže otázka zůstává bez řádné odpovědi - prostě je zima, tak mrzne.

Ale při té návštěvě u zubaře jsem si položila jednu daleko závažnější otázku - žel, také asi bez odpovědi. Pokýval nad mými ústy hlavou - "tady bude ale práce" - a zeptal se mne, jestli tady v obci někoho mám. No ano, já na to, dceru a vnučku - proč? Tak jim řekněte, aby vám vyžádaly potvrzení pojišťovny, kdy se naposledy tyto práce na zubech dělaly. Zadívala jsem se na něj neschopná okamžitého slova! Pak jsem se docela rozkatila - já jsem, pane doktore, gramotná a dokonce dosud svéprávná a nevím proč bych o to měla žádat rodinu, když navíc mám internet a mohu si to vyžádat celkem rychle přes něj. Tentokrát nebyl okamžitého slova schopen on - ale ani mu nenapadlo se omluvit, že mne díky datu narození měl automaticky za senilního blbce.

A to je moje otázka - tohle byl jen křiklavý důkaz, jak jsme viděni - a s lítostí to pozoruji i u svých milovaných, také mají pocit, že mne mohou postavit před hotovou věc a rozhodnout za mne. No tak tady slova schopna jsem a dost hlasitě, ale nedělám to ráda. Je mi milejší klid a pohoda. A tak tedy pokládám otázku - je proti tmu "uni"názoru nějaká obrana? Nejspíš se ani tady nedočkám odpovědi.

Naďa Vencovská

Další články autorky