O jednom snu
Je všeobecnì známé zvolání M. L. Kinga „I Have a DRAM“ (mám sen), vèetnì okolností nedozírného dopadu tohoto snu, lépe øeèeno aktivity Kinga na vývoj v Americe.
To já mìl úplnì obyèejný sen. Nemám vìtšinou zajímavé sny dokonce ani ty, ze kterých se èlovìk budí vydìšený. Nakonec ono je to relativní. Pamatuji si, jak herec Hlinomaz vyprávìl, ¾e se vzbudil vydìšený, proto¾e se mu zdálo, ¾e se narodil v Portugalsku a ta jeho hrùza vycházela z toho, ¾e neumí portugalsky. Já bych si s tím hlavu nelámal, pro mne by to bylo zajímavé - být v Portugalsku, kde je teplo a moøe a zejména nyní, kdy¾ zde je zima a sníh. Ale jak jsem uvedl, vše je relativní jak øíká Albert - nemyslím toho se slevami a výprodejem, ale toho s teorii relativity.
Døíve, ne¾ jsem se dopátral, co se mi zdálo, jsem si uvìdomil, kdy to bylo. Muselo to být v úterý, proto¾e pondìlí to být nemohlo, to je v TV seriál o seniorech a potom krimi pøíbìhy s tìmi asi pìti mrtvolkami, tak¾e spolu s tìmi ze zpráv to dá tu denní dávku cca deseti mrtvolek. Stejnì tak ve støedu, kdy je pošta a pak zase ty mrtvolky. To muselo být v úterý, to je program na který se nedá dívat, co¾ pøesto dìlám, a proto usínám, a potom ty sny…
Zdálo se mi, ¾e jsem se na internetu podíval v magazínu Seniortipu na to co mi doporuèuje Ivo k pøeètení a potom jsem nìkde vidìl soutì¾ o povídku. Napsal jsem ji, odeslal a vyhrál jsem tøetí cenu - láhev becherovky s návodem, tedy, spíše s radou ve smyslu, ¾e alkohol sice nièí národy, ale jednotlivci nevadí a naopak, ¾e v pravidelných dávkách mù¾e ochránit duševní zdraví.
Pochopil jsem, proè mi tu cenu dali. Oni usoudili podle té mé povídky, ¾e to potøebuji, ¾e nejvýsti¾nìji øeèeno - blbnu. Já toti¾ psal, jak se mi líbí, kdy¾ kolem sebe vidím, ¾e neplatí to co zpíval Voskovec a Werich v jedné písní „…èlovìk je na èlovìka jako kat,…. lidé jsou na sebe jako sanì“. Pak jsem tam psal, jak jsem rád, ¾e práce není pouze pro ty, kteøí jsou tak neschopní pøijít jinak k penìzùm a ¾e jsem rád, kdy¾ v TV a novinách ètu jak píšou o tìch, kteøí nìco vypìstovali, vyrobili, vymysleli, zkonstruovali…
Usoudili, ¾e mi hrabe, ¾e potøebuji tu becherovku, abych jako to po ka¾dé kocovinì následuje - vystøízlivìl.
Vzal jsem to jako radu, dal si panáka z vlastních zásob a doporuèuji vám toté¾, na doktory nedejte, je to dobré na zdraví. A na to duševní obzvláš»!
A pokud by se vám zdálo, ¾e zde demonstruji jeden z objevù Járy Cimmermana, ¾e je pro mne - seniora tì¾ké si myšlenku vybavit a ještì t쾚í ji opustit, tak to se vám skuteènì jen zdá.
Jaroslav Petøík
Další èlánky autora: