O ideologické diverzi

S tímto termínem jsme se setkávali za předchozího režimu dost často. Strana a vláda a jí podřízené sdělovací prostředky těmito slovy označovaly působení „štvavých“ vysílaček Svobodná Evropa, Hlas Ameriky apod., ale i knihy a tiskoviny podloudně dopravované z kapitalistické ciziny. Američtí imperialisté a váleční štváči se vysíláním a tiskem snažili rozbíjet „nerozbornou jednotu strany a lidu“ a oslabit „ tábor míru a socialismu vedený mírumilovným Sovětským svazem“. Miliony Čechoslováků pokojně pracovaly, myslily si své, potichu přikrádaly (vlastně ze „svého“), a strana a vláda to neviděla, protože nikde nic nescházelo. Stát neměl žádné dluhy, jen pohledávky v rozvojových zemích. Media halasně oslavovala pracovní úspěchy dělníků, rolníků a pracující inteligence a jen pár desítek tzv. disidentů se pokoutně, ale pod kontrolou, scházelo a vydávalo kritické proklamace, za něž je západní šiřitelé svobody a demokracie zahrnovali štědrou výpomocí.

Čas oponou trhnul a změnil se svět. Sovětský svaz se rozpadl, mírumilovná Varšavská smlouva, protiváha útočné Severoatlantické, byla rozpuštěna. Otevřela se éra svobodné výměny informací. O USA už se přestalo mluvit jako o vykořisťovatelích a imperialistech, kteří usilují o světovou nadvládu, naopak, stali se našimi přáteli, kteří nám přinesli svobodu, demokracii a možnost svobodného rozvoje a podnikání. Jim můžeme děkovat, že už nemáme fronty na banány a můžeme si vybírat z mnoha druhů toaletního papíru. Dokonce si můžeme vyjet na dovolenou i kamsi do Karibiku – pokud na to ovšem máme, ale také si svobodně ustlat pod mostem či vystát frontu na sociální dávky. Radostně jsme vstoupili do NATO, abychom se nazítří spoluúčastnili ozbrojeného útoku proti dosavad bratrské Jugoslávii.

Začaly se tisknout americké bestsellery, které dříve totalitní režim cenzuroval, do kin vtrhly americké filmy s hrdinnými a statečnými americkými vojáky potírajícími zákeřné Japonce, Korejce, komunisty, Vietnamce, špiony, teroristy, islámské fundamentalisty a další nepřátele svobody, demokracie a lidských práv. Americké superzbraně vzbuzují obdiv a úctu, stejně jako supermoderní letadlové lodě, neviditelné stíhačky a v poslední době drony, letadélka bez posádky, naplněná elektronikou a smrtícími střelami, schopná bránit bezpečnost Ameriky v Afganistanu, Pákistánu, v Jemenu a kdekoli na světě prostřednictvím joysticků u monitoru kdesi v USA. Za to musíme být našim americkým spojencům vděčni, protože sami bychom takové náklady na svou obranu nemohli vynaložit.

Příklad v amerických filmech nám také poskytují příslušníci amerických organizací potírajících zločin, počínaje prostými detektivy a konče úspěšnými agenty CIA a FBI. Ti všichni potírají rozvinutý narkobyznys, psychotické atentátníky z arabských zemí a jsou připraveni zasáhnout proti zločincům nejen na stovkách míst ve světě, kde všude se rozkládají americké vojenské základny, ale i ve státech, které vykazují jen podprůměrnou míru přátelských vztahů k USA.

Obdiv a nepsanou výzvu k následování však najdeme i v pompézních obrazech ze života lidí, kteří naplnili svůj americký sen. Pohybují se v luxusních čtvrtích amerických měst, ve vilách hlídaných statnými bodyguárdy a vybavených vyspělými videosystémy. Tito veleúspěšní lidé jsou nesmírně užiteční mimo jiné také tím, že poskytují obživu desítkám členů personálu pečujícího o jejich zahradu, auta, květiny, luxusní nábytek, výběrovou kuchyni, popř. jachtu, tryskové letadlo atp. Tito VIP to nemají snadné, protože je neustále ohrožují zloději, bezdomovci, feťáci, teroristé, agenti najatí konkurencí, žebráci a davy toužící přinejmenším po podpisu těchto polobohů.

Ostatní lidskou spodinu je třeba zaměstnat, když ne jinak, tak alespoň vidinami, zábavou, sexem, soutěžemi krásy, automobilovými závody, sportovními divadly, v nichž o rvačky i krev není nouze. Hodí se i extrémní životu nebezpečné výkony, při nichž lezou oči z důlků. K zahození nejsou ani pokusy o zapsání do Guinessovy knihy rekordů, které dokážou proslavit i člověka, který nedochodil ani základní školu. Když se někomu přece jen podaří vyšplhat se do vyšších sfér, hned je tu námět pro další film, který dokáže, že každý Američan má právo splnit si svůj sen.

K natočení takových filmů jsou angažováni vynikající režiséři a herci s početnými klany spolupracovníků, kteří velmi dobře vědí, po čemže je poptávka. Díky angličtině, jednomu z nejrozšířenějších jazyků, je úspěch zaručen nejen v USA, ale i v mnoha dalších zemích, takže kasa se úspěšně plní. Lidem se předkládá nejen nádhera, luxus a pozlátkové štěstí, ale rovněž také děsivý strach z přírodních katastrof, napadení mimozemšťany, či neznámými nemocemi.

Ale nejen kasa se plní. V hlavách milionů lidí se především vytváří ilusivní představa o světě, kde každý člověk má šanci se stát boháčem a splnit všechny své sny. Svět bídy a utrpení, neštěstí, otrocké práce a neléčených nemocí, nemožnosti získat jakékoli zaměstnání, je zatlačen kamsi do nevědomí. Media pečují o to, aby se lidu dostalo dostatek zábavy prostřednictvím profesionálních sportovních akrobatů a artistů, nadstandardně placených hráčů hokeje, fotbalu, boxu, tenisu aj. Při jejich šou se zdvihají stavidla falešné klubové a národní identifikace a každý fanoušek si odnáší v případě vítězství svou porci slávy, na níž nemá ani zrnko zásluhy.

Emoce se rovněž mohou vybíjet nad pokleslými činy VIP bavičů, herců, nad jejich zhýralým životem, který oni sami považují za nejlepší reklamu pro své další působení.
Přisluhovačům bohatých elit se daří, jejich politické názory se často citují, prostý občan je schopen jim uvěřit spíš než profláknutým politikům.

A zatím, bez jakéhokoliv občanského protestu, se záměrně rozkládají členské státy OSN, humanitárně bombardují spřátelené národy, pod falešnými záminkami napadají státy, které nejsou ochotny se bezvýhradně podrobit americké verzi demokracie, přesněji řečeno, diktátu amerických bank. A obyčejný občan (ovčan?) mlčí. Dokud má co do huby, střechu nad hlavou a televizor, je mu dobře. Jeho se to zatím netýká.

Jak dlouho ještě?

Ivo Krieshofer