O ideologické diverzi
S tímto termínem jsme se setkávali za pøedchozího re¾imu dost èasto. Strana a vláda a jí podøízené sdìlovací prostøedky tìmito slovy oznaèovaly pùsobení „štvavých“ vysílaèek Svobodná Evropa, Hlas Ameriky apod., ale i knihy a tiskoviny podloudnì dopravované z kapitalistické ciziny. Ameriètí imperialisté a váleèní štváèi se vysíláním a tiskem sna¾ili rozbíjet „nerozbornou jednotu strany a lidu“ a oslabit „ tábor míru a socialismu vedený mírumilovným Sovìtským svazem“. Miliony Èechoslovákù pokojnì pracovaly, myslily si své, potichu pøikrádaly (vlastnì ze „svého“), a strana a vláda to nevidìla, proto¾e nikde nic nescházelo. Stát nemìl ¾ádné dluhy, jen pohledávky v rozvojových zemích. Media halasnì oslavovala pracovní úspìchy dìlníkù, rolníkù a pracující inteligence a jen pár desítek tzv. disidentù se pokoutnì, ale pod kontrolou, scházelo a vydávalo kritické proklamace, za nì¾ je západní šiøitelé svobody a demokracie zahrnovali štìdrou výpomocí.
Èas oponou trhnul a zmìnil se svìt. Sovìtský svaz se rozpadl, mírumilovná Varšavská smlouva, protiváha útoèné Severoatlantické, byla rozpuštìna. Otevøela se éra svobodné výmìny informací. O USA u¾ se pøestalo mluvit jako o vykoøis»ovatelích a imperialistech, kteøí usilují o svìtovou nadvládu, naopak, stali se našimi pøáteli, kteøí nám pøinesli svobodu, demokracii a mo¾nost svobodného rozvoje a podnikání. Jim mù¾eme dìkovat, ¾e u¾ nemáme fronty na banány a mù¾eme si vybírat z mnoha druhù toaletního papíru. Dokonce si mù¾eme vyjet na dovolenou i kamsi do Karibiku – pokud na to ovšem máme, ale také si svobodnì ustlat pod mostem èi vystát frontu na sociální dávky. Radostnì jsme vstoupili do NATO, abychom se nazítøí spoluúèastnili ozbrojeného útoku proti dosavad bratrské Jugoslávii.
Zaèaly se tisknout americké bestsellery, které døíve totalitní re¾im cenzuroval, do kin vtrhly americké filmy s hrdinnými a stateènými americkými vojáky potírajícími zákeøné Japonce, Korejce, komunisty, Vietnamce, špiony, teroristy, islámské fundamentalisty a další nepøátele svobody, demokracie a lidských práv. Americké superzbranì vzbuzují obdiv a úctu, stejnì jako supermoderní letadlové lodì, neviditelné stíhaèky a v poslední dobì drony, letadélka bez posádky, naplnìná elektronikou a smrtícími støelami, schopná bránit bezpeènost Ameriky v Afganistanu, Pákistánu, v Jemenu a kdekoli na svìtì prostøednictvím joystickù u monitoru kdesi v USA. Za to musíme být našim americkým spojencùm vdìèni, proto¾e sami bychom takové náklady na svou obranu nemohli vynalo¾it.
Pøíklad v amerických filmech nám také poskytují pøíslušníci amerických organizací potírajících zloèin, poèínaje prostými detektivy a konèe úspìšnými agenty CIA a FBI. Ti všichni potírají rozvinutý narkobyznys, psychotické atentátníky z arabských zemí a jsou pøipraveni zasáhnout proti zloèincùm nejen na stovkách míst ve svìtì, kde všude se rozkládají americké vojenské základny, ale i ve státech, které vykazují jen podprùmìrnou míru pøátelských vztahù k USA.
Obdiv a nepsanou výzvu k následování však najdeme i v pompézních obrazech ze ¾ivota lidí, kteøí naplnili svùj americký sen. Pohybují se v luxusních ètvrtích amerických mìst, ve vilách hlídaných statnými bodyguárdy a vybavených vyspìlými videosystémy. Tito veleúspìšní lidé jsou nesmírnì u¾iteèní mimo jiné také tím, ¾e poskytují ob¾ivu desítkám èlenù personálu peèujícího o jejich zahradu, auta, kvìtiny, luxusní nábytek, výbìrovou kuchyni, popø. jachtu, tryskové letadlo atp. Tito VIP to nemají snadné, proto¾e je neustále ohro¾ují zlodìji, bezdomovci, fe»áci, teroristé, agenti najatí konkurencí, ¾ebráci a davy tou¾ící pøinejmenším po podpisu tìchto polobohù.
Ostatní lidskou spodinu je tøeba zamìstnat, kdy¾ ne jinak, tak alespoò vidinami, zábavou, sexem, soutì¾emi krásy, automobilovými závody, sportovními divadly, v nich¾ o rvaèky i krev není nouze. Hodí se i extrémní ¾ivotu nebezpeèné výkony, pøi nich¾ lezou oèi z dùlkù. K zahození nejsou ani pokusy o zapsání do Guinessovy knihy rekordù, které doká¾ou proslavit i èlovìka, který nedochodil ani základní školu. Kdy¾ se nìkomu pøece jen podaøí vyšplhat se do vyšších sfér, hned je tu námìt pro další film, který doká¾e, ¾e ka¾dý Amerièan má právo splnit si svùj sen.
K natoèení takových filmù jsou anga¾ováni vynikající re¾iséøi a herci s poèetnými klany spolupracovníkù, kteøí velmi dobøe vìdí, po èem¾e je poptávka. Díky angliètinì, jednomu z nejrozšíøenìjších jazykù, je úspìch zaruèen nejen v USA, ale i v mnoha dalších zemích, tak¾e kasa se úspìšnì plní. Lidem se pøedkládá nejen nádhera, luxus a pozlátkové štìstí, ale rovnì¾ také dìsivý strach z pøírodních katastrof, napadení mimozemš»any, èi neznámými nemocemi.
Ale nejen kasa se plní. V hlavách milionù lidí se pøedevším vytváøí ilusivní pøedstava o svìtì, kde ka¾dý èlovìk má šanci se stát boháèem a splnit všechny své sny. Svìt bídy a utrpení, neštìstí, otrocké práce a neléèených nemocí, nemo¾nosti získat jakékoli zamìstnání, je zatlaèen kamsi do nevìdomí. Media peèují o to, aby se lidu dostalo dostatek zábavy prostøednictvím profesionálních sportovních akrobatù a artistù, nadstandardnì placených hráèù hokeje, fotbalu, boxu, tenisu aj. Pøi jejich šou se zdvihají stavidla falešné klubové a národní identifikace a ka¾dý fanoušek si odnáší v pøípadì vítìzství svou porci slávy, na ní¾ nemá ani zrnko zásluhy.
Emoce se rovnì¾ mohou vybíjet nad pokleslými èiny VIP bavièù, hercù, nad jejich zhýralým ¾ivotem, který oni sami pova¾ují za nejlepší reklamu pro své další pùsobení.
Pøisluhovaèùm bohatých elit se daøí, jejich politické názory se èasto citují, prostý obèan je schopen jim uvìøit spíš ne¾ profláknutým politikùm.
A zatím, bez jakéhokoliv obèanského protestu, se zámìrnì rozkládají èlenské státy OSN, humanitárnì bombardují spøátelené národy, pod falešnými záminkami napadají státy, které nejsou ochotny se bezvýhradnì podrobit americké verzi demokracie, pøesnìji øeèeno, diktátu amerických bank. A obyèejný obèan (ovèan?) mlèí. Dokud má co do huby, støechu nad hlavou a televizor, je mu dobøe. Jeho se to zatím netýká.
Jak dlouho ještì?
Ivo Krieshofer