®ivot strašnì letí
®ivot strašnì letí, pádí mílovými kroky, ani se nenadáme a u¾ je tu stáøí! Co s ním? Jak se na nì pøipravit, jak je pro¾ívat, nebo radìji v pokroèilém vìku ®ÍT!
Rozhodl jsem se na toto téma naformulovat nìkolik vìt, interpretovat nìkolik myšlenek, moudrých i pošetilých, slov, která pocházejí od zkušených, kteøí se stáøím mìli nebo ještì mají osobní zkušenosti. Proè? K tématu se nedávno na ST rozvinula docela zajímavá debata.
Zkusme to nejprve malinko vìdecky, fyziologicky. Neexistuje pøesný okam¾ik nástupu stáøí, nebo» fyziologické zmìny v lidském organizmu spojené se stárnutím probíhají neustále a pozvolna a jde o velmi individuální nezvratný fyziologický proces, který u ka¾dého èlovìka probíhá jinak. Nìkdy bývá za tuto hranici pova¾ován vìk 60 let, nicménì s technickým a vìdeckým rozvojem lidské spoleènosti se tato hranice neustále posouvá výš. Názorù na to jak dìlit stáøí bychom našli více, jedno z doporuèení dìlí pokroèilý vìk na stáøí, pozdní stáøí a kmetství - co¾ je stav, kdy lidský vìk dosáhne výjimeènì vysoké hodnoty. Mnì osobnì se líbí definice, která 60 - 74 let – pokládá za poèínající (rané) stáøí, 75 - 89 let – za vlastní stáøí - senium.
Jak stáøí probíhá, jak se ve stáøí chováme, jak je pro¾íváme, na to se setkáváme s velmi rozdílnými názory, doèetl jsem se napøíklad, ¾e:
Co se vám vybaví pøi slovì stáøí? Nemoc, nízký dùchod, dùvìøivost, bezmocnost? Ano, to je (prý) souèasný mediální obraz seniora – je to èlovìk, který obchází všechny obchodní øetìzce, aby tu koupil o 50 haléøù levnìjší mouku a jinde zas o korunu levnìjší mléko – èlovìk, který se nechá nachytat témìø na cokoli, a» ji¾ jde o prodejce hrncù, vitamínù èi pøedra¾ených po¾árních hlásièù – èlovìk který od rána do veèera obchází o holi doktory a nosí si od nich tašky plné lékù – èlovìk, který sedí doma u televize a sleduje všechny seriály.
Tak takhle jednoduché to snad není, znám sice lidi v produktivním vìku, kteøí se výše jmenovaným zábavám nepøetr¾itì oddávají, ale také mimoøádnì aktivní staøíky a staøenky, kteøí - které v pokroèilém vìku cestují po svìtì, slézají docela úctyhodné kopce, jezdí na kole, malují, píší, prohánìjí internet…
Nicménì a» chceme nebo ne, jednoho dne, jak øíkají pánové Horáèek a Hapka, najednou… nìkdo zazvoní.
Kdy¾ otevøu, tak vstoupí host
s tak divnou tváøí.
Vlasy jak popel z cigaret
a notnì popraskanou ple».
A rozpaèitì øíká: Hleï!
Jsem tvoje stáøí
Já jsem tvé stáøí, pozvi mì dál.
Já jsem tvé stáøí, pozvi mì dál,
pozvi mì dál......, pozvi mì dál..!
V té písni mnoho pozoruhodného, napøíklad:
Co je poèet let?
Znám chlápka, ten má v úctì svìt
a pøitom devadesát pìt,
ten mládím záøí.
Ty ale klidnì odzíváš
snad všechno, naè se podíváš.
U¾ strašnì dlouho v sobì máš
své vlastní stáøí.
A mo¾ná právì to je ten klíè. Vzít stáøí na vìdomí, ale nepøipouštìt. Proto¾e jak øíká ruské pøísloví: „Mládí nekoupíš - stáøí neprodáš“. Chovat se, jako kdyby nebylo, ještì nás nezastihlo, nedat mu šanci ovlivòovat náš ¾ivot, jeho zpùsob. ®ÍT! Proto¾e „stáøí není blbé, blbé jsou kecy tìch druhých o tom“ - Miloš Kopecký.
A kdy si stáøí, ale pouze jako filozofickou kategorii pøipouštìt? To tak trochu zále¾í na vás. Gabriel Laub øíká: Šedesát let je pro šedesátníka pøimìøené stáøí. Dovolím si malinko alternovat: Sedmdesát (osmdesát) let je pro sedmdesátníka (osmdesátníka) docela pøimìøený vìk.
Krásný mladý èlovìk je høíèka pøírody …
A jak stáøí pro¾ívat? Vezmi na vìdomí, ¾e sice „Stáøí mù¾e být neš»astné a neradostné právì tak jako mládí. Stáøí se mi nezdá i se všemi slabostmi, které pøináší bez radosti, jen zabarvení a zdroje tìchto radostí jsou jiné (Wilhelm Von Humboldt)“. Konec koncù nic jiného nám nezbývá, ne¾ se s jeho neradostnými stránkami smíøit, vypoøádat. Nebo» jiná alternativa není, jak øíká nìmecké pøísloví: „Na stáøí je jediný lék - pohøeb, hrob a náhrobek“.
A náš postoj k ¾ivotu, k ¾ití? Dobrá rada není jednoduchá. Mo¾ná své desatero najdete v nìkolik set let staré modlitbì Sv. Františka Saleského (1567-1622), nedávno ji u nás dal do povìdomí Richard Pachman, na netu najdete, jak ji pøednáší Kamila Mouèková.
Pane, ty víš lépe ne¾ já, ¾e den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý. Chraò mne pøed domnìnkou, ¾e musím pøi ka¾dé pøíle¾itosti a ke ka¾dému tématu nìco øíci. Zbav mne velké náru¾ivosti chtít, dávat do poøádku zále¾itosti druhých. Nauè mì, abych byl uvá¾livý a ochotný pomáhat, ale abych pøitom neš»oural a neporuèníkoval. Zdá se mi, ¾e je škoda z pøemíry moudrosti nerozdávat - ale ty, Pane, víš, ¾e bych si rád udr¾el pár svých pøátel. Nauè mne, abych dovedl mlèky snášet své nemoci a obtí¾e. Pøibývá jich a chu» hovoøit o nich roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, kdy¾ líèí své nemoci, ale nauè mì trpìlivì je snášet. Také se neodva¾uji prosit o lepší pamì» - ale jen o trochu vìtší skromnost a menší jistotu, kdy¾ se má pamì» neshoduje s jejich pamìtí. Nauè mì té obdivuhodné moudrosti umìt se mýlit. Dr¾ mì, abych byl, jak jen je mo¾no laskavý. Starý morous je korunní dílo ïáblovo. Nauè mì u jiných odhalovat neèekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit. Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stì¾ovat, ale tobì Pane, to øíkám - bojím se stáøí. Je mi tak, jako bych se musel rozlouèit, nemohu zastavit èas. Poci»uji, jak za dnem ztrácím sílu a pøicházím o bývalou krásu. Byl jsem pyšný na to, ¾e se stále ještì mohu mìøit s mladými. Teï cítím a uznávám, ¾e ji¾ toho nejsem schopen. Byl bych smìšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane øíkáš:" Kdo vìøí ve mne, tomu narostou køídla jako orlovi." Dej mému srdci sílu, abych ¾ivot pøijal tak, jak je ty øídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivì se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale jako vdìèný a pøipravený ke všemu, k èemu mì ty ještì povoláš. A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. AMEN.
Je to modlitba pozoruhodná, ale na mùj vkus a¾ pøíliš pokory, pøíliš rezignace, mám rád ¾ivot, poslušen rady zmínìného GL: „Milujte ¾ivot jako ¾enskou – nic lepšího k milování stejnì nenajdete“. Mo¾ná stojí zato jeho radu opìt malinko pozmìnit, pokud je èas: „Milujte ¾enské jako ¾ivot – nic lepšího k milování stejnì nenajdete“. Francouzské i ¾idovské pøísloví sice svornì tvrdí: „Mládí ¾ije z nadìjí, stáøí ze vzpomínek“, ale nevzdávejte to, starejte se o nové zá¾itky, prameny nových vzpomínek. Radí s ním i Johann Wolfgang Goethe: „Štìstí je poznat v mládí pøednosti stáøí a stejné štìstí je udr¾et si ve stáøí pøednosti mládí.“ Já vím, je to trochu slo¾itìjší, nebo» také platí: „®ivot je to, co nám pøenechává k dispozici doba, stát a man¾elka (GL)“. Postarejte se, aby na vás nezbylo a¾ tak málo.
…krásný starý èlovìk je umìlecké dílo - Johann Wolfgang Goethe
A závìrem ještì jedno moudro, varovné: „Mù¾ete onemocnìt ze strachu z nemoci. Stejnì jako mù¾ete zestárnout ze strachu ze stáøí. Vy myslíte, ¾e ¾ivot trápí vás, a je to jinak, to vy trápíte, otravujete a poni¾ujete ¾ivot!“ - Dušan Radoviè.