Sex po vzoru Mata Hari
je pořád účinnou zbraní...?

Armády světa už dávno pochopily, že sex je nejen nejlepší kulturní program, co lidstvo kdy vymyslelo, ale též jednou z nejúčinnějších zbraní. Hojně tento způsob boje využívají lesbické sebevražedné atentátnice, které se po své úspěšné infiltraci a odpálení nálože ve školním autobusu čeká k obcování dvaasedmdesát černookých panen ve čtvrtém muslimském ráji.
Zkrátka, každý stát světa má nějakou tu sexy agentku, aby se dostala nepříteli na kloub, tedy hlavně do rozkroku. Pouze ty čínské špiónky jsou médii přirovnávány k otrokyním, násilím přinuceným spát s vojáky z druhého břehu. Kdyby zbrojaři vymysleli jakékoli zázračné kalašnikovy, automatické pušky M 16 či bazuky, jejich tajné služby i dnes spoléhají na ženskou krásu a slabost mužů pro jejich svůdný úsměv a sexappeal. Druhé oddělení při generálním štábu čínské armády vypsalo konkurz na sličné děvy, úspěšné herečky i pohlednou malorolnice.

Sex po vzoru legendární Mata Hari - nizozemské orientální tanečnice, která se v průběhu první světové války stala agentkou Německa a Francie, je stále okouzlujícím symbolem války, když hlavní bojiště se nachází v posteli. Příkladem může být čínská herečka Šao Siao-šan. Dcera armádního příslušníka na internetu vyvěsila zprávu, že je pod neustálým dohledem druhého oddělení, jelikož nabídku odmítla. Od té doby ji prý pořád sledují a odposlouchávají její telefon a také obdržela varovný vzkaz: „Přejede tě auto“.

Mnoho povyku pro nic. Naopak špiónky se mohou těšit na skvělou kariéru. Dokázala to ruská agentka, osmadvacetiletá zrzka Anna Chapmanová (rozená Kuščenková), jež byla v zatčené skupině jedenácti osob obviněných ze špionáže pro Rusko. Chapmanová působila na newyorském Manhattanu jako podnikatelka a dříve pracovala v Británii pro banku, když ještě předtím prošla v Rusku dokonalou špionážní přípravou.

Chapmanová žila na Manhattanu, opatřila si byt nedaleko Wall Street a s využitím sociálních sítí Facebook a LinkedIn získávala obchodní kontakty. Postavila se do čela realitní firmy PropertyFinder Ltd., která nabízí nemovitosti v Moskvě, Španělsku, Bulharsku a na dalších místech. Dnes má její byznys hodnotu dva milióny dolarů (přes 40 miliónů korun). Životopisné údaje o Chapmanové na ruském webu Lifenews.ru uvádějí, že je dcerou ruského diplomata, který působil například v Keni. Chapmanová se prý přestěhovala do Londýna po sňatku s Britem, jehož otec působil jako evropský ředitel firmy Auchan, francouzského řetězce supermarketů, který působí i v Rusku.

Spolu s devíti dalšími odsouzenými špiony byla deportována ze Spojených států do Ruska. Na vídeňském letišti se uskutečnila největší výměna špionů od konce studené války. Američané dostali za deset ruských agentů jen čtyři ruské vězně odsouzené za špionáž pro Západ. Ruské letadlo dorazilo do Moskvy, stroj s prozápadními špiony přistál ve Velké Británii. Nyní se zrzavé krásce Chapmanová nabídky jen hrnou; píše své paměti, dělá manekýnku i poradkyni finančníkům, vstoupila do politiky, resp. do hlavní ruské vládní strany Jednotné Rusko. Účinkuje též ve filmu - jako špiónka v parodii na slavný seriál Sedmnáct zastavení jara, kde hraje po boku legendárního špiona Stierlitze. Na svém webu už má přes stovku svých erotických fotografií...

V roce 1967 chtěly USA získat nejefektivnější zbraň nepřítele ve zcela neporušeném stavu. Tou zbraní byl nejnovější sovětský stíhací letoun MIG-21, o němž nevěděli skoro nic ani v USA, a který Arabům dodával spolu s moderními tanky T 54 Sovětský svaz. Jeho skvělé manévrovací možnosti Američany dráždily. Sestřelil jim několik “fantomů” ve Vietnamu. Museli za každou cenu vědět, v čem je tento ruský vzdušný náskok. Proto vznikl nápad s únosem letounu a jedinými, kdo se mohli dostat až do nejvyšších vojenských kruhů arabských zemí, byli právě příslušníci Mossadu.

Bylo nutné jeden MIG-21 ukořistit a ve zcela neporušeném stavu ho předat Pentagonu k prozkoumání, proč má tak dobrou navigaci a manévrovací schopnosti. Původně byl záměr zkorumpovat nějakého egyptského nebo syrského pilota. Vítězně z toho nevyhlášeného konkurzu vyšel pilot irácký. Byl to zástupce velitele letky migů Munira Redfu, který tvrdil, že je nábožensky šikanovaný. Zjistilo se také, že měl kladný vztah ke sličným ženám.
A už tenkrát byl sexappeal nejdůležitější mucho(piloto)lapkou. Říkejme jí Hana, jako agentka Mossadu byla pověřována speciálními úkoly, mnohdy s delikátně obsahem. Byla dejme tomu ruskou Židovkou z Oděsy, měla nejkrásnější nohy z celé výzvědné služby, všechny vnady přírodní, kde byly před pětačtyřiceti roky silikonové výplně. Měla též jedny z nejlepších výsledků střeleb se samopalem Uzi i revolverem Beretta. S potenciálním zrádcem odletěla do Francie, dohodnout podrobnosti.

Ubytovala se v hotelu kousek od pařížského Champs Ellyseé, irácký pilot v apartmánu vedle ní. Společně vypili jen capucino a vojákovi, který se chystal za jidášské stříbrné zradit iráckého diktátora, vysvětlila, že když přistane na předem určené místo v Izraeli s nepoškozeným migem, dostane milion dolarů „cash”. A jistotu, že ho i s jeho rodinou Izraelci s Američany ochrání a natrvalo všechny zabydlí v jistém americkém státě, kde je nevypátrá ani spolek lucifer a KGB.

Hana poté pár hodin působila svými cukrbliky a klavíristicky hbitými prsty na psychiku Iráčana, kterého pak slastně znaveného a pevně rozhodnutého zaprodat kohokoli za cokoli. Ráno 16. srpna 1966 se vydal ve svém MIG-21 na kličkovanou a 960 kilometrů dlouhou cestu z Bagdádu přes Jordánsko na přistávací plochu v Negevské poušti. Musel se vyhýbat radarům a leteckým základnám. Arabským i izraelským, které stejně jako jejich nepřátelé neměli do poslední chvíle ani tušení, že letoun, brzy zachycený radarovými snímači, je pečlivě ulovená vzácná kořist Izraele.

Sex ovládl prostě izraelskou armádu, kde je zavedena povinná vojenská služba pro muže i pro ženy. Chlapci musí do zeleného sukna na tři roky, dívky na 22 měsíců. Ministr obrany Ehud Barak v minulých dnech schválil sérii návrhů na kariérní postup, které předložil náčelník generálního štábu Izraelských obranných sil, generálporučík Beny Ganc. Brigádní generálka Orna Barbivaj byla jako první žena povýšena do hodnosti generálmajorky a jmenována ředitelkou Personálního ředitelství. Do historie se zapsala již v roce 2005, kdy byla jmenována do čela Oddílů pobočníků a stala se tak první ženou, která v izraelské armádě stála v čele jiné složky, než ženských jednotek.

Proslulá je i atraktivní tmavovláska Esterina Tartman, bývalá poslankyně za stranu Izrael náš domov a neschválená ministryně cestovního ruchu, jež drží rekord s největším počtem výsadkářských seskoků v dějinách izraelské armády. Do civilu odešla v hodnosti majora. Záložní službu vykonává jako důstojník pro město Givat Ze’ev. Legendou izraelské armády je poslankyně Knessetu Amira Dotan, která získala jako první žena hodnost brigádního generála. Zkrátka, izraelské ženy vědí, co je to emancipace.

Někdy je ale sex přímo v izraelské armádě dokonce povolen. Rabín Ari Schvat totiž požehnal sexuálnímu styku s nepřítelem za účelem bezpečnosti země. A to je Tóra se svými 613 příkazy jedním z nejpřísnějších náboženských zákonů. Takže sex s nepřítelem za určitých pragmatických skutečností může být označen za jeden z nejvýznamnějších dobrých skutků, citovalo periodikum Jediot Achronot závěry ze studie tohoto experta na židovská náboženská pravidla halacha nazvané “Zakázaný sex pro blaho národní bezpečnosti”. Ve svém posudku se rabín Schvat odvolává na Starý zákon. Připomíná příběh z 5. století před n. l. Žida Mordechaje a jeho dcery Ester, kterou si vybral za ženu perský velkokrál Xerxés-Achašveroš, aniž by netušil, že je Židovka.

Vedle služby v různých podpůrných funkcích pro bojové jednotky, jako jsou zástupkyně operačních důstojníků, zpravodajské důstojnice a spojovací operátorky, dnes izraelské ženy slouží v bojových zařazeních v dělostřelectvu a speciálních smíšených pěchotních jednotkách, nazývaných Karakal, jež jsou rozmístěny podél izraelských mírových hranic, které spolutvoří Egypt a Jordánsko. Další smíšenou jednotkou izraelské armády je Sachlav, část Vojenské policie, která je rozmístěna v Judeji a Samaří. Ženy také slouží v bojových jednotkách Pohraniční stráže. Zastánci integrace žen ji vnímají jako vyjádření rovných práv a rovných příležitostí a tvrdí, že dokud budou bojové jednotky výlučně mužským privilegiem, bude moc dále soustředěna v mužských rukou a izraelská společnost nikdy ženám nenabídne skutečnou rovnost.

“V tom je však poněkud rozpor; zatímco vojačky pěchoty pochodují 13 kilometrů na závěr svého výcviku, muži pochodují 60 kilometrů. Ženy také používají podnožky jako pomoc k překonání zdi o výšce průměrného člověka a nesou méně munice,” vysvětlil mi Peter Bachrach z Haify, plukovník izraelské armády ve výslužbě, který bojoval v pěti arabsko-izraelských konfliktech.

Důvodem, proč mají izraelské dívky povinnou vojenskou službu je rovněž fakt, že také na straně nepřátel Izraele se do ozbrojeného boje zapojují muslimky. Každý sedmý atentát v současnosti páchají ženy; v úhrnu již jde o desítky případů. Znamená to snad, že islám ve své moci oslabuje, když na místa mužů-mučedníků nastupují křehké ženy? Je to projev emancipace moderních muslimek, či zoufalé snahy ukázat, že se vyrovnají mužům? Dívčí válka?

Že by vyznavačky Alláha chtěly dokázat, že islám je mohutnější zpátečnickou sílou než komunismus, donedávna ještě riziko number one pro globální civilizaci? Světová zdravotnická organizace zatím nemá lapidární vysvětlení pro mučednické sebevraždy, které nejsou popsány ani v oficiálních definicích sebevražd z pera psychologů. Ovšem vysvětlete frustrované muslimce, zahalené do burky, že se zbaví úzkosti a depresí i jinak, než jen tím, že se opáše sebevražednou náloží a odpálí ve školním autobuse?

Sebevražedný útok, při němž byli v pásmu Gazy koncem roku 2006 zraněni dva izraelští vojáci, spáchala 57letá Fátima Umar Nadžar. Svým činem sice projevila nesouhlas s izraelským odstřelováním Bejt Hanúnu, při němž zahynulo 19 civilistů, ovšem nikdo z její rodiny mezi nimi nebyl. Napřed ale zatelefonovala svým devíti dětem, že je chce všechny vidět. Měla čtyřicet vnoučat. K těm, kteří za ní nepřišli, se vydala sama. Když v poledne odešla z domu, nikdo z příbuzných netušil, kam míří a co má v úmyslu. Při útoku dva Izraelce zranila, sama zahynula…”

“Jásir Arafat pro ně vymyslel arabský výraz “šahída”- mučednice, odvozený od mužské verze šahíd, mučedník. První z nich byla Wafa Idrísová, o níž se děti učí ve školách…” řekl mi Tomi Shned z Tel Avivu. “Od té doby se nechalo dobrovolně roztrhat jiných šest palestinských žen. Hnutí al-Fatáh oznámilo, že má v rezervě dalších sto kandidátek na sebevražednou misi…”

Wafa Idrísová byla jako pracovnice humanitární organizace a měla i osobní problém - její muž se s ní rozvedl, když s ním ani po letech neměla dítě, zatímco nová žena mu ho porodila. Ve svých osmadvaceti letech byla Wafa jako žena v tradiční společnosti vyřízena. Zjevná frustrace, která ženy řeší běžnou sebevraždou. Muslimky ji při této pří toto příležitosti “vylepší” o účelové zabití svých nepřátel. Stejné důvody opásat se dynamitem měla též Wafa al-Bisová, zohavená po výbuchu kuchyňské plynové bomby. Měla pocit, že se nevdá - východisko spatřila v mučednictví. Některé ženy se k akci rozhodly, aby se vyhnuly trestu za nechvalně známé vraždy na ochranu ctnosti, nebo poté, co vážně onemocněly; někdy byly k akci donuceny bitím nebo drogami.

Vyřešil jsem si patrně i další záhadu; co budou dělat ve čtvrtém islámském ráji ženy-mučednice, zatímco jejich kolegové-mučedníci si budou užívat s dvaasedmdesáti černookými pannami. Předpokládal jsem, že mučednice se stanou lesbicky zaměřenými, Z omylu mě vyvedla zpověď jedné z neúspěšných atentátnic, která řekla: “Jako mučednice bych byla velitelkou dvaasedmdesáti panen a pro zemřelého mučedníka se stala tou nejkrásnější…“ Tak že by se počet rajských hurisek rozšířil o další panny…?

Zbývá dilema: Povolit islám vyznávajícím ženám, aby se zahalovaly od hlavy až k patám do “plátěných pytlů”, abychom nevěděli, co se odehrává v jejich tváři a zda jsou těhotné, obézní nebo jen opásané “mučednickým” semtexem, anebo jednu radu: Zrušte muslimkám obřízku, nikáby a burky, vraťte jim sexappeal i lásku a přestanou páchat sebevražedné atentáty. A tak ať žije mýtus křesťanské Evropy a Izrael, jediný “agresor”, který se pouze brání palestinským provokacím a útokům, když chrání svoji rodnou a Bohem předurčenou zemi.

Podle psychiatra z Gazy Ejáda Sarradže v průzkumu mezi dětmi z Pásma ve věku 12 a 14 let odpovědělo 36 procent chlapců, že chtějí být mučedníky, a totéž chtělo i 17 procent děvčat…
Inu, ženu ani květinou neuhodíš, jedině když má kolem pasu sebevražednou nálož a prst na detonátoru…

Text a foto: Břetislav Olšer