Lépe u¾ bylo
Obèané ÈR podle prùzkumù oèekávají, ¾e se jim bìhem pìti let povede hùø ne¾ dosud. To je nìco, co stojí za zamyšlení.
Nìkolik posledních staletí se tìšili obèané evropských státù narùstající ¾ivotní úrovni a rozvíjelo se kapitalistické hospodáøství. Málokdo si dnes uvìdomuje, ¾e tento rùst byl mj. výsledkem úspìšných koloniálních výbojù. Z kolonií se dová¾ely suroviny i zemìdìlské výrobky, tamní obyvatelé byli krutì vykoøis»ováni a ¾ili v nesrovnatelnì horších podmínkách ne¾ Evropané. Ti se o to pøíliš nezajímali.
Obyvatelé kolonií pøinesli také poèetné obìti v obou svìtových válkách. V té druhé se ukázalo, ¾e nadvláda bílých pánù není nesvr¾itelná a v krvavých bojích získali domorodci cenné zkušenosti. Koloniální panství se postupnì zhroutila, vzniklo mnoho nových samostatných státù, nìkteré pod vlivem levicových idejí. Stále však tamní obyvatelé nezískali s Evropany rovné platy, omezenou pracovní dobu, ani sociální vymo¾enosti prostých obyvatel vyspìlých zemí: penzijní a nemocenské pojištìní, zdravotní péèi na vysoké úrovni, podobný nárok na dovolenou atp. To evropské obyvatelstvo pøíliš nezajímalo. Odboráøi se starali pouze o své èleny.
Èasy se zmìnily. Jakmile pominul pováleèný nedostatek zbo¾í a mo¾ný støet velmocí, rozvinula se nadvýroba a zejména velcí podnikatelé zaèali hledat, jak sní¾it produkèní náklady. Rozvoj techniky a informatiky jim umo¾nil pøesunovat výrobu do nìkdejších koloniálních zemí, kde miliony chudých èekali na svou pøíle¾itost. Tu jim globální spoleènosti nabídly. Ukázalo se, ¾e lze úspìšnì vyrábìt i s personálem bez prùmyslových tradic, s lidmi vdìènými za poskytnutí ob¾ivy, bez odborù, bez sociálních práv a dalších vymo¾eností, které si vydobyli evropští pracující v mnohaletých bojích se zamìstnavateli.
V nìkdejších prùmyslovì vyspìlých zemích agresivní sofistikovaná reklama umìle navyšovala poptávku, lidé se zaèali zadlu¾ovat, stejnì jako státy, které pøestaly mít dostatek prostøedkù na udr¾ení sociálních výdobytkù z minulosti. Celé výrobní obory ztratily schopnost konkurovat laciné asijské práci, nastal rùst nezamìstnanosti. Tento trend pokraèuje a není nadìje, ¾e by se zmìnil. Znamená to, ¾e práce pro obyèejné lidi bude stále ménì, uspìjí jen vysoce vzdìlaní specialisté. Do toho záva¾ným zpùsobem zasahuje všeobjímající korupce, rozkrádání a neplacení daní.
Politici se marnì sna¾í na tento vývoj reagovat. Jsou buï pevnì svázáni s vysokými hospodáøskými, finanèními a vojenskými kruhy, nebo chápou, ¾e ztratili èas a nyní u¾ nemají sílu globální kapitál omezit.
Èas oponou trhnul a mìní se svìt. Lépe pro nás u¾ bylo…
Ivo Krieshofer