Jeøábi táhnou
Jistì se najdou nìkteøí ètenáøi, kteøí se pamatují na poetický ruský film Jeøábi táhnou, který kdysi bì¾el v Èeskoslovenských kinech. Po mnoha letech jsem si na ten film vzpomnìl , ale pøedevším jsem si uvìdomil kouzlo tìch vznešených tvorù, kdy¾ jsem je poprvé uvidìl ve skuteènosti. Tedy ne jednoho, èi dva, ale celá ohromná hejna.
Zaèalo to v dobì, kdy jsem dennì dojí¾dìl 60 km z Holandska do Nìmecka, do podniku, jeho¾ jsem byl spolumajitelem. Chtìl jsem být zamìstnancùm vzorem, já bláhový, a proto jsem vyrá¾el èasnì ráno. Nemám rád spìch a z toho dùvodu jsem jezdil mo¾ná zbyteènì brzo. Jako nevyléèitelný romantik jsem si pochopitelnì vybral tu nejosamìlejší cestu, vedoucí moèálovými loukami, podél kanálù. Byla to nádhera, vidìt jak se v ranním šeru táhnou mlhové závoje nad zemí.
Man¾elka mi radila, abych se dobøe díval, ¾e tam za mìsíèních nocí na tìch lukách docela urèitì tanèí víly. Jednoho podzimního dne jsem ale docela urèitì zjistil, ¾e to víly nejsou. Z mlhy na mne vykukovaly jakési ptaèí hlavy. Byli to velcí, pomalu a dùstojnì se pohybující ptáci, jeøábi. Naskytl se mi skuteènì neuvìøitelný pohled, proto¾e jich bylo opravdu ohromné hejno.
Kdy¾ jsem o tom vyprávìl pøátelùm, sdìlili mi, ¾e na tom místì ka¾doroènì odpoèívají na svém tahu na jih, do míst kde pøezimují. A ¾e je urèitì uvidím znovu proto¾e se tam také zastavují, kdy¾ se vracejí.
Celé to pøedstavení trvalo asi šest nedìl, ne¾ ptáci nasbírali dostatek energie na další cestu. Netrpìlivì jsem pak èekal na jaro, zda se „moji jeøábi“ opìt uká¾ou - a také ano. Zase jich bylo celé ohromné hejno. Mezi nimi se pohybovaly také divoké husy, které vlastnì volí stejnou cestu do míst k pøezimování jako jeøábi. Sedláci je ale velice neradi vidí, bojí se, ¾e jim znièí louky a pole. Jen¾e vláda, vzhledem k tomu, ¾e jsou to ptáci chránìní, vyplácí posti¾eným sedlákùm paušální finanèní úhradu. A tak¾e je snášejí a dokonce je pøikrmují.
V Nizozemí se vlastnì jedná o relativnì malý poèet jeøábù a jiných velkých ta¾ných ptákù, ale v Nìmecku, napøíklad na Pomoøansku, je mo¾no i organisovanì sledovat ohromná hejna. Milovníci zvíøat, tedy ptákù, amatérští ornitologové a té¾ fotografové se tam v¾dy scházejí v rùzných støediscích, hotelech a v kempech. Prodlu¾ují prý majitelùm sezonu o dva mìsíce i víc. Zajímavé je zjištìní, ¾e se poèet tìch tam pobývajících ptákù mìní. Tøeba z nìkterých míst v Nìmecku se pøesunují na francouzská shroma¾dištì. Ale prý snad nejvìtší místo, kde se shroma¾ïují, je v maïarském národním parku Hortobágy, kde pracovníci parku mohou skoro ka¾doroènì pozorovat kolem 100.000 i víc „nocle¾níkù“.
Máte-li mo¾nost, vyu¾ijte nìkde mo¾nosti podívat se na nì. Jeøábi odlétají koncem listopadu.
Karel A. Pokorný, Nl