Farmáøi a brusinky
Pøi své poslední návštìvì Prahy jsem neodolal a šel se podívat na Jiøího námìstí na farmáøský trh. Co¾ o to, nìjací lidí, snad i ti farmáøi tam byli, mìli dokonce i stetsony, nìkolik jich spíš vypadalo jako statisté z kovbojských filmù. Prodávali údajnì biologické výrobky. Na mnoha produktech bylo vidìt, ¾e se nejedná o výrobky místní, ale o dová¾ené. Zajímavý pro mne byl jen chléb, stále toti¾ hledám nìjaký, který by mi trochu pøipomínal ten skvìlý, nádhernì vonící. Takový, jaký pekla moje babièka v¾dy do zásoby a který kupodivu ani po dvou týdnech neztvrdl a chutnal jako èerstvý. U¾ na nìj mohu jen vzpomínat, nìco podobného se asi nikde nedostane. A já jen stále nechápu, proè pekaøi, a to nejen v Èechách, ale i u nás v Holandsku, musí stále vymýšlet další a další kreace, další nové druhy chleba. Proè chléb se sluneènicovým zrním, sezamem, mrkví a bùhví èím ještì? Ach jo.
Pøekvapila mne tam ještì taková další malièkost: Prodávala se tam v jednom stánku také š»áva, prý „brusinková“. Na první pohled dovezená, prodávajícímu farmáøi toti¾ vùbec nevadilo, ¾e na kartonu bylo napsáno Cranberrys a k tomu informace - v angliètinì. Na mùj dotaz proè tomu øíká brusinková š»áva, tvrdil, ¾e to je pøece z brusinek. Pokoušel jsem se mu vysvìtlit, ¾e cranberry jsou nìco docela jiného, a ¾e, kdy¾ u¾ vùbec, tak se tomu podobá jen klikva velkoplodá, která roste v malém mno¾ství i v Èechách, tøeba na Chodských blatech a na Mrtvém luhu na Šumavì. Onen za farmáøe pøevleèený mu¾ ale tvrdohlavì trval na svých brusinkách.
Co to tedy vlastnì je, ty brusinky - nebrusinky, èili Cranberrys, latinsky vaccinum macrocarpon?
V Holandsku se jmenují, pro zvýšení zmatku, Grote Veenbes a v Nìmecku Kraanbeere. A tak dále…Prodává se tady kompot, š»áva, a také cranberrys sušené. Této plodiny je prý víc ne¾ 130 druhù, od menší, tmavoèervené a¾ po témìø jako tøešnì velké plody. Je to tedy více sobì dost podobných druhù, ale s brusinkami mají spoleènou jen tu èervenou barvu. I chu»ovì se dost liší. Nejvíc rostou Cranberrys hlavnì na vlhké pùdì, na moèálech v severní Americe, Rusku a Skandinávii. Kupodivu je máme také v Holandsku na ostrovech Terscheling, Vlieland a Amrum. Jejich pùvod je zajímavý. Nìkdy v roce 1845 ztroskotala v severním moøi americká loï a na tyto jmenované ostrovy se vyplavily sudy s Cranberrys, které u¾ tehdy vezli do Evropy z Ameriky. Plody se na ostrovì úspìšnì uchytily, a a¾ v roce 1868 je tam našel jeden botanik. Pod holandským jménem Grote Veenbes si tam rostou dosud. Sklízejí se té¾ na š»ávu i kompoty, nebo se i suší, ale spíš je to jenom ozdoba. Produkce této plodiny nikdy nedosáhne takového nesmírného mno¾ství jako je tomu v Americe a v Kanadì. Na snímcích je vidìt, jak se v Americe sklízí neobyèejnì velká úroda této plodiny, èesky tedy nazvané vlastnì klikva velkoplodá. Nebo tedy radìji Cranberrys, atd. Faktem je, ¾e ty bobule, a» u¾ se jmenují jakkoliv, obsahují spoustu vitaminù a jiných, bakterie nièících a pro èlovìka významných látek. Dokonce ji sami urologové doporuèují pøi onemocnìní prostaty a moèových cest, anebo jako prevenci proti tìmto chorobám, zejména zánìtùm moèového mìchýøe u pánù. Ale to u¾ vìdìli i Indiáni v Americe, ještì pøed Kolumbem, a hned potom námoøníci, kteøí si je zaèali vozit na moøe jako obranu proti tehdy velmi rozšíøenému a nebezpeènému skorbutu. Na snímcích z Ameriky, je vidìt její velice intenzivní pìstování a sklizeò, provádìná opravdu ve velkém stylu. Všechno je to zaruèenì bez chemie.
Jenom škoda, ¾e vìtšina Èechù, a zejména ti èeští „farmáøi“ nevìdí, nebo vìdìt nechtìjí, co to vlastnì kupují a prodávají. Brusinky v èeských lesích u¾ moc nejsou a já nìkdy jenom nostalgicky vzpomínám, jak jsme je kdysi chodívali s babièkou o prázdninách sbírat. Jsou dost malinkaté a rostou v lese, na suchu, ne ve vlhku. Ty pravé brusinky. Howgh.
Karel A. Pokorný