Zamyšlení nad Vraždami z Midsomeru

Zamyšlení k pořadu, který v televizi běžel minulý týden ve čtvrtek.

Vražedný závod
Tak se nazývá episoda z 10 let starého britského krimiseriálu. Inspektor Barnaby byl svědkem, jak se vítězný běžec závodu devingtonské školy v cíli zhroutil mrtev. Byl pobodán.
Rozbíhá se vyšetřování, v němž se postupně odhalí zákulisí této věhlasné školy. Studenti se sdružují do prestižního pudingového klubu, který má svá přesná pravidla vedoucí k výlučnosti jeho členů. To vše komplikuje vyšetřování, které se pokouší vedení školy svést na prosté vesničany, jimiž studenti i profesoři pohrdají. Absolventi školy jsou delegováni díky mnohaletým tradicím a stykům do diplomatické služby a jejich úkolem je školu podporovat a obohatit školní sbírky o historické artefakty ukradené v zemích, kde působí. Ty pak slouží k financování školy a výchově jejich nástupců.

Film je pro nás zajímavý právě koloritem staré školy naplněné žáky z bohatých rodin a pedagogy, kteří školu absolvovali. Studenti musejí pečlivě dodržovat stanovená tradiční pravidla a každé vybočení je trestáno nejen opovržením svých druhů, ale i smrtí. Mezi žáky však obecně panuje družnost, vzájemná podpora, a opovržení vůči společensky nižším vrstvám, které si pak odnášejí do dalšího života. Je to něco, co v naší relativně demokratické a rovnostářské společnosti neznáme, i když už se také začínají objevovat prvky sociální nadřazenosti, kterou přinesl rapidní růst sociálních rozdílů.

Řekl bych, že je to cosi, co vyplývá z anglosaských tradic a co se bezpochyby přelilo i do zdánlivě demokratických Spojených států. Také tam existují prestižní university Harvard, Yale či Princeton, které vychovávají děti z vlivných a bohatých rodin. Při studiu vznikají zvláštní vztahy, studenti se sdružují do exkluzivních klubů s přesně definovanými pravidly. Ten, kdo tyto školy úspěšně absolvuje, se přednostně zařazuje na významná místa v politickém, finančním, hospodářském a správním systému USA. Na škole získává celoživotní konexe a absolventi si vzájemně vycházejí vstříc. Tady bychom asi mohli hledat kořeny vlivových skupin, o nichž mluví stoupenci konspirativních teorií jako o skrytých tvůrcích Nového světového řádu.

Svrchu jsem napsal, že podobné elitářské školy budoucích lídrů politiky, ekonomiky, financí či státní správy v naší zemi zatím neznáme. Domnívám se, že to už není tak docela pravda. Vcelku se sympatiemi jsme přijali zprávu o vzniku elitního gymnasia miliardáře Petra Kellnera, který tam přijal nejen žáky rodičů schopných platit exkluzivní školné, ale i pár inteligentních děti rodičů méně majetných. Dokonce jsem četl, že vznikla i jeho škola pro mladší děti. Lze předpokládat, že absolventi této školy rovněž získají prestižní postavení, a že nebudou na svého dobroděje vzpomínat jen s láskou…

Ivo Krieshofer